21.3.2015 

1. Návštěva baziliky Panny Marie Růžencové v Pompejích.
2. Setkání s obyvateli předměstí Scampia.
3. Eucharistie na náměstí Plebiscitu za účasti 60 tisíc lidí.

ad 1. V sedm hodin ráno dnes papež František zahájil svou třetí cestu do jihoitalského kraje Kampánie. Vstupní branou se stala bazilika Panny Marie Růžencové v dnešních Pompejích, více než dvacetitisícovém městě, které sousedí s pozůstatky starověkého osídlení. V základu nových Pompejí stojí mariánská úcta, kterou na tato místa vnesl správce pozemků a advokát, laický katecheta a dominikánský terciář, bl. Bartolo Longo, nazývaný apoštolem růžence. Petrův nástupce setrval v tiché modlitbě před obrazem Panny Marie Růžencové a na závěr pronesl slova historické “Malé supliky k Nejsvětější Panně Marii”, jejímž autorem je italský blahoslavený. Papeže Františka před bazilikou očekávaly tisíce věřících, které před odjezdem spontánně pozdravil:

”Všichni jsme se pomodlili k Matce Boží, aby nám požehnala – vám, mně, celému světu. Potřebujeme Pannu Marii, aby nás chránila a kvůli mnohému dalšímu…A nezapomínejte se za mne modlit!”

Loučil se papež s mariánskými Pompejemi.

ad 2. „Neapol začíná ve čtvrti Scampia”, nazval jednu ze svých knih neapolský spisovatel Maurizio Braucci ( mimo jiné spolupracoval s Robertem Savianem na scénáři k filmu “Gomorra”). A právě na této severozápadní periferii Neapole papež začal svou jednodenní návštěvu. Scampia je největší italský drogový supermarket s rekordní nezaměstnaností a útočiště státem hledaných členů camorry. Vraždy, předčasné opuštění školní docházky a scény obdobné akčním filmům tu nejsou výjimkou. “Nikdy neustupujte zlu”, vyzval Jan Pavel II. před pětadvaceti lety (10.11.1990) obyvatele této neapolské čtvrti. Na náměstí pojmenovaném po svém svatém předchůdci dnes promluvil také papež František, poté, co vyslechl trojici krátkých svědectví. Pronesli je filipínská emigrantka, neapolský dělník a předseda neapolského odvolacího soudu, který mluvil také jménem svých kolegů.

”Život v Neapoli nikdy nebyl snadný, nikdy však nebyl smutný! To je váš velký zdroj. Všední den v tomto městě s jeho těžkostmi, starostmi a někdy tvrdými zkouškami představuje kulturu života, která pomáhá po každém pádu vždy povstat a jednat tak, aby zlo nikdy nemělo poslední slovo. A to je krásná výzva – nikdy nedopustit, aby zlo mělo poslední slovo.”

Pozdravil papež tisíce shromážděných obyvatel čtvrti Scampia a pokračoval: Kdo se dobrovolně vydává cestou zla, krade naději. Něco málo na tom vydělá, avšak okrádá o naději sebe a společnosti. Petrův nástupce poté odpověděl ženě, která promluvila jménem imigrantů a bezdomovců.

Prosila o slovo ujišťující o tom, že migranti jsou Božími dětmi a jsou občany. Je však nutné dojít až sem? Jsou snad přistěhovalci lidmi druhé kategorie? Musíme se snažit, aby naši příchozí bratři a sestry vnímali, že jsou občané jako my, že jsou Boží děti a migranti jako my, protože my všichni jsme na cestě do jiné vlasti. A snad do ní všichni dojdeme, aniž by se někdo cestou ztratil!

Dělníkova slova o nezaměstnanosti papeže dovedla k úvaze o ekonomické skartaci mladé generace, ale také o pracovním využívání a zotročování člověka, které označil za nekřesťanské.

”Co může mladý člověk bez práce dělat, jakou má budoucnost? Jakou životní cestu si zvolí? Za to nenese zodpovědnost jenom město, stát, ale svět! Proč? Protože tu existuje ekonomický systém, který odepisuje lidi a nyní je na řadě odpis mladých lidí, tedy jejich nezaměstnanost. (…)Když si člověk nevydělá na chléb, ztrácí důstojnost. A proti tomu máme bojovat, musíme bránit svou důstojnost občanů, mužů, žen, mladých lidí. Toto je drama naší doby. Nesmíme zůstat zticha. Musíme znovu začít bojovat za svou důstojnost. Je to boj, který hledá možnost, jak přinášet domů chléb! To je náš boj!”

Podstatnou část své promluvy v neapolské čtvrti Scampia papež věnoval pojmu “korupce”, které zaznělo v soudcově otázce. Ještě předtím se však Petrův nástupce zmínil o důležitosti výchovy, která je pro děti “trasou naděje”.

”Když dnes zavřeme dveře před migranty, když odebereme lidem práci a důstojnost, jak se tomu říká? Říká se tomu korupce! Je to zkaženost, které každý z nás může podlehnout. Nikdo z nás nemůže říci, že nikdy nebude úplatný. Korupce je pokušení, postupné sklouzávání do snadných obchodů, trestné činnosti a zločinů, směrem k vykořisťování člověka. Kolik je ve světě korupce. Když toto slovo trochu probádáme, je velmi ošklivé. Protože když je něco vystaveno zkáze a rozkladu, je to špinavé. Mrtvé zvíře v rozkladu, které zahnívá, je ošklivé. A také páchne. Korupce páchne. A prohnilá společnost páchne! Křesťan, který do svého nitra vpustil zkaženost, už není křesťan. Zapáchá.”

Pokračujte v úklidu – v očistě vlastní duše, města a společnosti, aby nezapáchaly zkažeností, vyzval papež František v samém závěru obyvatele neapolské periferie.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy promluvy v neapolské čtvrti Scampia je ZDE

V jedenáct hodin dopoledne na hlavním neapolském náměstí Plebiscitu zahájil Petrův nástupce bohoslužbu, které se účastnilo 60 tisíc lidí. Papež František nejprve vyložil evangelium z dnešní liturgie:

„Evangelium, které jsme slyšeli, nám líčí scénu v Jeruzalémském chrámu během židovského svátku stánků těsně po té, co Ježíš pronesl proroctví, ve kterém se zjevil jako pramen „živé vody“, to znamená Ducha svatého (srov. Jan 7,37-39). Lidé se cítili velice osloveni a začali o Něm diskutovat. I dnes o Něm lidé diskutují. Někteří jsou nadšeni a říkají: „To je skutečně prorok“ (v.40). Někdo dokonce prohlašuje: „To je Mesiáš!“ (v.41). Ostatní však odporují a tvrdí že Mesiáš nepřijde z Galileje, ale z Davidova kmene, z Betléma; a tak aniž by to věděli potvrzují Ježíšovu totožnost.
Velekněží poslali stráž, aby Jej zatkli, jak to bývá v diktaturách. Strážní se však vrátí s prázdnou a říkají: „Žádný člověk nikdy tak nemluvil!“ (v.45). V těchto prostých lidech zaznívá hlas pravdy.

Pánovo slovo vždy - včera i dnes – vyvolává rozdělení.

Boží Slovo vždycky rozděluje, vyvolává rozdělení mezi těmi, kdo jej přijímají, a těmi, kdo je odmítají. Někdy se vnitřní odpor vznítí i v našem srdci. Děje se tak, když vnímáme úchvatnost, krásu a pravdu Ježíšových slov, ale zároveň je odmítáme, protože námi otřásají a jejich dodržování nás stojí příliš.“

Potom se Petrův nástupce obrátil k obyvatelům Neapole, které přijel navštívit, aby – jak řekl – hlásal spolu s nimi, že Ježíš je Pán. „Ale nechci to říkat jenom já – dodal. - Chci to slyšet od vás všech. Nyní tedy všichni společně: Ježíš je Pán!“, na což neapolští věřící s vervou reagovali trojím opakovaným zvoláním.

„Nikdo nemluví tak jako Ježíš, pokračoval papež. Jedině On má slova milosrdenství, která mohou hojit rány našeho srdce. Jedině On má slova věčného života (srov. Jan 6,68). Kristovo slovo je mocné: není to moc tohoto světa, nýbrž Boha, který je silný v pokoře i uprostřed slabosti. Jeho moc je mocí lásky. Taková je moc Božího Slova. Nezná hranice a umožňuje nám, abychom měli rádi druhé dříve než sebe. Ježíšovo slovo, svaté evangelium učí, že skutečně blahoslavenými jsou chudí v duchu, nikoli násilníci, ale mírní, tvůrci pokoje a spravedlnosti. Toto je síla, která mění svět! Toto je slovo, které dává sílu a je schopno měnit svět. Není jiné cesty ke změně světa.“

Potom se papež František dotknul bolestné otázky, která je trochu neprávem přednostně spojována s Neapolí, totiž organizovaného zločinu:

„Drazí Neapolitánci, dejte místo naději, nenechte si ukrást naději! Nepodléhejte lichým nadějím snadného výdělku či nepoctivé mzdy. Takové přinášejí dnes chléb, ale zítra hlad. Nemohou ti dát nic. Pevně se postavte organizacím, které vykořisťují a korumpují mladé, vykořisťují a korumpují chudé a slabé cynickým obchodem s drogami a dalšími zločiny. Nenechte si ukrást naději! Nedovolte, aby vaše mládež byla vykořisťována. Korupce a zločinnost ať neznetvořují tvář tohoto krásného města! Ba víc: ať neznetvořují radost vašeho neapolského srdce! Zločincům a všem jejich komplicům dnes s pokorou jako bratr opakuji: obraťte se k lásce a spravedlnosti! Nechte se nalézt Božím milosrdenstvím! Vězte, že Ježíš vás hledá, aby vás objal, políbil a měl vás ještě více rád. Boží milost, která odpouští vše a vždycky, vám umožní návrat k poctivému životu. Prosí vás o to také slzy Neapolských matek smíšené se slzami Marie, nebeské Matky ctěné v Piedigrotte a dalších neapolských kostelech. Tyto slzy rozpouštějí tvrdost srdcí a každého přivádějí na cestu dobra.“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy homilie je ZDE

Papež František končil svoji homilii pozdravem v neapolském nářečí ca ´a Maronna v´accumpagne! - provázej vás Matka Boží.
Po mši svaté se vydal do nápravného zařízení v Poggioreale, kde se setkal s tamějšími vězni a poobědval s nimi. Setkání proběhlo za zavřenými dveřmi také v tom smyslu, že nebylo vysíláno italskou televizí v přímém přenosu na rozdíl od ostatních bodů papežovy návštěvy.

Po obědě papež zavítal nejprve na neapolské arcibiskupství a pak do místního dómu, kde je uchovávána proslulá relikvie sv. Januária, která byla u příležitosti návštěvy Petrova nástupce vystavena. Je to ampulka se zaschlou krví, která třikrát za rok (19. 9., 16.12. a v sobotu před první květnovou nedělí nevysvětlitelně) před zraky věřících zkapalní. Zde se konalo setkání se seminaristy, kněžími a řeholnicemi. Papež odpověděl na dvě otázky přítomných. Na závěr setkání, když papež uctíval relikvii, bylo patrné, že krev z poloviny zkapalněla, což papež František komentoval tím, že „sv. Januarius nás chce jenom z poloviny a proto, že je třeba usilovat o obrácení“. Faktem však zůstává, že během návštěv předcházejících šesti papežů, kteří přišli uctít relikvie tohoto světce rovněž mimo výše zmíněná data, k tomuto nevysvětlitelnému jevu nedošlo vůbec.

Svatý otec se potom vydal za nemocnými, kteří jej čekali v bazilice Gesu Nuovo. Připravená promluva byla přítomným rozdána v písemné podobě a papež oslovil přítomné v improvizované promluvě.
Závěr pastorační návštěvy patřil neapolské mládeži, která Petrova nástupce přivítala podle již zavedeného scénáře pod širým nebem na pobřežní promenádě Caracciolo. Papež zde také odložil připravenou promluvu a promluvil spatra. K odpolednímu programu papežovy jednodenní návštěvy se vrátíme v příštích dnech.

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.