Papež po stopách svatého Františka - 1. část

4.10.2013 

Pastorační cestu Svatého otce do rodiště sv. Františka zahájilo setkání s postiženými a nemocnými dětmi a mladistvými, kteří jsou hospitalizováni ve specializovaném rehabilitačním středisku Istituto Serafico poblíž baziliky sv. Františka. Rozsáhlý objekt patří katolické církvi, která zde půldruhého století (od roku 1871) přijímá pacienty s vážným kombinovaným fyzickým a mentálním postižením jak k dlouhodobému pobytu, tak v denním stacionáři. V ústavním kostele papeže v osm hodin rána uvítala ředitelka Institutu, paní doktorka Francesca Di Maiolo. Papež odložil připravenou promluvu a reagoval spontánně :

Jsme vprostřed Ježíšových ran, zněla Vaše slova, [na uvítanou] paní [ ředitelko ústavu]. Řekla jste také, že tyto rány je nutno vyslyšet a rozpoznat. Přichází mi na mysl společná cesta, kterou Pán Ježíš ušel se dvěma smutnými učedníky. Pán Ježíš nakonec odhalil své rány a oni Jej poznali.

Ježíš se skrývá za prostotou a pokorou chleba a také v těchto mladých lidech a dětech, pokračoval papež František. Je skrytý v ranách, kterým je třeba naslouchat. Nikoliv jako novinové zprávě, kterou posloucháme dva tři dny, než přijde další a ještě další…Těmto ranám musí naslouchat ti, co se prohlašují za Kristovy následovníky.

Je však zajímavé, že Vzkříšený Ježíš byl velmi krásný. Jeho tělo nebylo pohmožděné, ani zraněné. Bylo krásnější než předtím. Ježíš si pouze přál zachovat své rány a odnést si je s sebou do nebe. Ježíšovy rány jsou zde a zároveň jsou v nebi před nebeským Otcem. My zde léčíme Ježíšovy rány a On nám je z nebe ukazuje se slovy, kterými se obrací k nám všem : “Čekám na tebe!” Tak ať se stane.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy promluvy je ZDE.

V dalších zastávkách své cesty Svatý otec procházel jednotlivými životními etapami světce, jehož jméno si zvolil. První byl poutní kostel sv. Damiána, kde sv. František zaslechl Kristův hlas a prožil obrácení. Další pak budova biskupství se “Sálem zřeknutí”, tedy místem, kde se syn florentského kupce Petra před biskupem Guidem vysvlékl ze svého oděvu a zbavil se otcovského jmění. Papež František je devatenáctým Petrovým nástupcem, který navštívil Assisi, do tohoto sálu však zavítal jako první. Očekávali jej chudí, klienti místní Charity

Můj bratr biskup před chvílí řekl, že je to během osmi set let poprvé, kdy papež navštívil toto místo. V novinách, v médiích se v posledních dnech objevovaly fantazie… „Papež půjde svléci církev. Z čeho papež svlékne církev?“ Svlékne z hábitů biskupy, kardinály i sebe… Je to vhodná příležitost vyzvat církev, aby se vysvlékla. Ale církev jsme my všichni, všichni. Od prvního pokřtěného. Všichni jsme církev. A všichni máme jít cestou, kterou šel Ježíš a na níž odložil všechno, zřekl se sám sebe. Stal se služebníkem, sluhou, nechal se ponížit až ke kříži. Chceme-li být křesťany, není jiné cesty. (…) Někdo řekne: „Ale z čeho se má církev svléci?“ Dnes je zapotřebí, aby se vysvlékla z velkého nebezpečí, které v církvi ohrožuje každého, nebezpečí zesvětštění. Křesťanu není dovoleno soužití s duchem tohoto světa. Zesvětštění nás vede k marnivosti, zpupnosti a pýše. A to je modla, nikoli Bůh. Idol a idolatrie je nejhorší hřích.

Mluví-li se ve sdělovacích prostředcích o církvi, míní se tím kněží, řeholnice, biskupové, kardinálové a papež, pokračoval Petrův nástupce . Církev jsme však my všichni. A všichni se máme svléci z tohoto zesvětštění, z ducha, který se staví proti duchu blahoslavenství, duchu, který odporuje Ježíšovu duchu. Zesvětštění nám škodí. Je velice tristní potkat zesvětštělého křesťana, který je si – svým vlastním způsobem - jistý tou jistotou, kterou mu dává víra, i jistotou, kterou mu dává tento svět.

Sám Ježíš říkal: „Nelze sloužit dvěma pánům. Buď sloužíš Bohu anebo penězům.“ V penězích vězí duch zesvětštění. Peníze, marnivost, pýcha – to je cesta, kterou nemůžeme jít. Je tristní, škrtáme-li jednou rukou to, co jsme napsali druhou. Evangelium je evangeliem. Bůh je jediný! Ježíš se stal naším služebníkem a duch tohoto světa sem nepatří. Mnozí z vás byli svlečeni z tohoto zdivočelého světa, který nedává práci, nepomáhá. Nezáleží na tom, že děti ve světě umírají hladem, anebo rodiny nemají co jíst, je jim odepřena důstojnost vydělávat si na živobytí, že tolik lidí musí utíkat před otroctvím a hladem a hledat svobodu, a s velkou bolestí přihlížíme tomu, jak nacházejí smrt, jako se stalo včera v Lampeduse. Proto je dnešek dnem smutku. Tyto věci působí duch tohoto světa. Je skutečně směšné, když se křesťan, kněz, řeholnice, biskup, kardinál, papež chtějí vydat cestou tohoto zesvětštění, které je vražedné. Duchovní zesvětštění zabíjí. Zabíjí duši. Zabíjí lidi. Zabíjí církev.

Když František na tomto místě vykonal ono gesto, byl bezmocný mladík, ale Boží moc jej přivedla k tomuto činu, zdůraznil dále Svatý otec. Boží síla nám připomenula to, co Ježíš řekl o duchu tohoto světa, když se modlil k Otci, aby nás chránil před duchem tohoto světa.

Dnes tady prosíme o milost za všechny křesťany. Kéž nám všem Pán dodá odvahu svléci se ne z nějakých 20 lir, ne. Svléci se z ducha tohoto světa, který je leprou, rakovinou společnosti! Je rakovinou Božího zjevení! Duch tohoto světa je nepřítel Ježíše! Prosím Pána, aby nám všem dal tuto milost svléci se.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy promluvy je ZDE.

Svatý otec poté navštívil přilehlý kostel Santa Maria Maggiore, původní katedrálu Assisi, kde byl František pokřtěn jménem Jan.Vrcholným bodem dopoledního programu papežovy návštěvy bylo slavení eucharistie na náměstí před bazilikou sv. Františka. Papež prošel nejprve horní bazilikou a sestoupil až ke světcovu hrobu, kam položil kytici žlutobílých květů a setrval pak v tiché modlitbě. Přibližně v půl jedenácté zahájil Svatý otec mši svatou za účasti přibližně 50 tisíc lidí. Byl mezi nimi také italský premiér Giani Letta a mnozí další politici.

Papež František začal svou homilii citací z dnešního evangelia, kde Ježíš velebí Otce za to, že odhalil maličkým to, co skryl před moudrými a chytrými. Jedním z těchto maličkých, o kterých mluví evangelium, řekl papež, je syn bohatého obchodníka z Assisi, František, který se vysvlékl z blahobytného a bezstarostného života, aby se oženil s Paní Chudobou a žil jako pravý syn nebeského Otce. Petrův nástupce se potom zamýšlel nad tím, co nám sděluje svědectví světce z Assisi dnes a položil otázku:

„Kde začíná Františkova cesta za Kristem? Začíná od Ježíšova pohledu z kříže. Nechat Jej na sebe hledět ve chvíli, kdy za nás dává Svůj život a přitahuje nás k Sobě. František učinil tuto zkušenost výjimečným způsobem v kostelíku svatého Damiána, když se modlil před krucifixem, který dnes budu moci také uctít. Na tomto kříži Ježíš není mrtvý, ale živý! Krev vystupuje z ran na rukou, nohou a boku, ale vyjadřuje život. Ježíš nemá oči zavřené, nýbrž otevřené. Jeho pohled mluví k srdci. Ukřižovaný nepromlouvá o porážce, prohře. Mluví k nám paradoxně o smrti, která je životem a rodí život, protože mluví o lásce, protože je vtělenou Láskou Boží, Láskou, která neumírá, nýbrž potírá zlo a smrt. Kdo na sebe nechá hledět ukřižovaného Ježíše, je opětovně stvořen, stává se „novým stvořením“. Odtud začíná všechno. Je to zkušenost proměňující Milosti, toho, že jsme milováni bez svojí zásluhy, třebaže jsme hříšníky…
Obracíme se k tobě, Františku, a prosíme tě: nauč nás zůstávat před Ukřižovaným a nechat Jej, aby na nás hleděl, nechat si odpustit a nechat se Jeho láskou znovu stvořit.“

Druhá skutečnost, kterou nám František dosvědčuje, pokračoval papež, je to, že kdo následuje Krista obdrží pravý pokoj, který může dát pouze Kristus a nikoli svět, protože Kristus prošel láskou kříže a po Svém Vzkříšení jej daroval učedníkům.

„Františkánský pokoj není nasládlým sentimentem. Takový svatý František, prosím, neexistuje! A není ani nějakou panteistickou harmonií kosmických energií... Ani to není františkánské, je to někým vytvořená idea! Pokoj svatého Františka je pokojem Kristovým a nachází jej ten, kdo „bere na sebe“ Jeho „jho“, to znamená jeho přikázání: Milujte se navzájem jako jsem já miloval vás (srov. Jan 13,34;15,12). A toto jho nelze nosit arogantně, nadutě, nýbrž s pokorou a mírností srdce.
Obracíme se k tobě, Františku, a prosíme: nauč nás být „nástroji pokoje“, toho pokoje, který pramení v Bohu, pokoje, který nám přinesl Pán Ježíš.“

Třetí skutečnost, kterou dosvědčuje světec z Assisi je úcta ke všemu, co Bůh stvořil, a k tomu, jak to stvořil.

„A zejména dosvědčuje úctu ke všemu, co je člověk povolán opatrovat a chránit. Středem stvoření je člověk, na místě, kde ho Bůh Stvořitel chtěl mít. Nikoliv tedy jako nástroj model, které si utváříme. Harmonie a pokoj! František byl mužem harmonie a pokoje. Z tohoto města pokoje opakuji s rozhodností a mírností lásky: važme si stvoření, nebuďme nástrojem ničení! Respektujme každou lidskou bytost: kéž ustanou ozbrojené konflikty, jimiž krvácí země, ať umlknou zbraně a všude ať nenávist ustoupí lásce, urážka odpuštění a nesvornost jednotě. Slyšme volání těch, kteří pláčí, trpí a umírají kvůli násilí, terorismu nebo válce, ve Svaté zemi, tolik milované svatým Františkem, v Sýrii, na celém Blízkém východě a ve světě.
Obracíme se k tobě, Františku, a prosíme tě: vypros nám od Boha dar, aby v tomto našem světě zavládla harmonie a pokoj!“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy homilie je ZDE.

Řekl mimo jiné papež František v homilii při dnešní eucharistii v rodišti Světce, jehož jméno si zvolil pro svůj pontifikát.

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2022 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.