27.7.2013 

1. Pobožnost Křížové cesty za účasti půl druhého milionu věřících.
2. Homilie s biskupy - účastníky SDM, kněžími a seminaristy
3. Setkání papeže s představiteli světa politiky a kultury
4. Promluva Petrova nástupce k Brazilské biskupské konferenci

ad 1. V pátek v 18 hodin večer místního času se papež František opět vrátil na pláž Copacabana. Městské pobřeží, které hostí novoroční ohňostroj a jiné zábavné akce, se tentokrát stalo dějištěm křížové cesty. Na jejím vizuálním ztvárnění se podílelo dvě stě osmdesát dobrovolníků i profesionálních herců. Hudební doprovod se inspiroval Beethovenovými skladbami. Autoři rozjímání – dva brazilští kněží s výjimečnou zkušeností v pastoraci mládeže – interpretovali Ježíšovu bolestnou cestu na Kalvárii v soudobém klíči. Každé ze čtrnácti zastavení upozorňovalo na existenciální otázky dnešních mladých lidí – od osamělosti, či lásky k misijnímu poslání a mateřství, od studentského života po utrpení, tělesné postižení a smrt. Desáté zastavení, kdy je Ježíš zbaven šatu, bylo věnováno virtuálnímu labyrintu.

„Vím, že sociální sítě poskytují možnost k utváření skutečných vztahů, zároveň se však mohu stát rukojmím jejich moci, která rozptyluje, zbavuje identity, manipuluje naší inteligencí (…) Pozoruji tvé naprosté ponížení na cestě kříže a jménem své generace tě prosím: Dej nám milost vnášet evangelium na “digitální kontinent”. Uchraň nás možné závislosti a možné záměny skutečnosti s virtuální realitou.“

Zněla jedna z meditací. Jakkoliv bylo umělecké ztvárnění včerejší pobožnosti působivé, nevytratila se její hluboká duchovnost a liturgická vážnost. Skutečným protagonistou se stal kříž Světových dní mládeže. Neslo jej třicet mladých lidí pěti světadílů, za doprovodu dalších dvou set účastníků setkání mávajících státními vlajkami jednotlivých zemí. „Nikdo se nemůže dotknout Ježíšova kříže bez toho, aby na něm nezanechal něco ze sebe samého, a zároveň aby nenesl něco z Ježíšova kříže ve svém vlastním životě”, zahájil papež svou španělsky pronášenou promluvu v závěru křížové cesty.

„Ježíš se svým křížem kráčí po našich cestách a bere na sebe naše obavy, naše problémy, naše utrpení, i ta nejhlubší. Ve svém kříži se Ježíš spojuje s mlčením všech obětí násilí, které nemohou křičet, zejména těch, kdo jsou nevinné a nikdo je nebrání.“

Svým křížem se Ježíš sjednocuje s rodinami, které prožívají těžké chvíle, či oplakávají tragickou ztrátu svých dětí. V kříži se Ježíš sjednocuje se všemi lidmi, kteří trpí hladem, ve světě, který si na druhé straně dovoluje přepych každodenního vyhazování tun jídla. Kristus se křížem spojuje s těmi, kdo jsou pronásledováni pro náboženské přesvědčení, pro svůj názor nebo jednoduše pro svou barvu pleti.

„Ve svém kříži se Ježíš sjednocuje se všemi mladými, kteří ztratili důvěru v politické instituce, protože vidí jejich egoismus a korupci, nebo ztratili důvěru vůči církvi, ba dokonce víru v Boha, kvůli nesrovnalostem života křesťanů a služebníků evangelia. Ježíš tolik trpí naší nedůsledností! Na Kristově kříži leží utrpení, lidský hřích, také náš hřích, a Ježíš přijímá toto všechno s otevřenou náručí, nese na svých ramenou naše kříže a říká nám: Odvahu! Svůj kříž neneseš sám! Já ho nesu s tebou. Já jsem zvítězil nad smrtí a přišel jsem proto, abych ti dal naději a život.“

Co kříž zanechává v každém z nás?, tázal se Svatý otec. Zanechává dobro, které nemůže dát nikdo jiný: jistotu věrné Boží lásky k nám. Avšak Kristův kříž nás také vyzývá k tomu, abychom se nechali nakazit touto láskou, učí nás vycházet ze sebe samých, jít druhým naproti a podat jim ruku.

„Kolik tváří doprovázelo Ježíše na jeho cestě na Kalvárii: Pilát, Šimon z Kyrény, Panna Maria, jeruzalémské ženy ... Komu z nich se chceš podobat? Chceš být jako Pilát, který nemá odvahu jít proti proudu a zachránit Ježíšovi život, a proto si nad ním myje ruce. Jsi jeden z těch, kdo si myjí ruce, předstírají neznalost a stáčí zrak opačným směrem? Nebo jsi jako Šimon z Kyrény, který pomohl Ježíši nést onen těžký kříž, jako Panna Maria a ženy, které neměly strach doprovodit Ježíše s láskou a něhou až do konce. Kým chceš být – Pilátem, Šimonem, nebo Marií? Ježíš se na tebe dívá a ptá se: Pomůžeš mi nést kříž? Bratře, sestro, co Mu ve své síle mládí odpovíš?“

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy papeže po Křížové cestě ZDE

Dotazoval se Svatý otec půldruhého milionu mladých lidí po páteční křížové cestě.

ad 2. Svůj dnešní program zahájil Svatý otec mší v katedrále v Riu v 9 hodin tamního času. Sloužil ji spolu s biskupy, kněžími, řeholníky a seminaristy z celého světa, kteří se účastní Světových dní mládeže. Tato moderní katedrála, zasvěcená sv. Šebastiánu a postavená v letech 1964 až 1979, pojme až 5 tisíc věřících. Papež František již jednou tuto katedrálu navštívil před dvěma dny, když se zde setkal s mládeží ze své rodné Argentiny.

Dnešní setkání se zástupci kněžského a řeholního stavu se konalo na výslovné přání Svatého otce, jak to také ve svém slově na uvítanou zmínil arcibiskup Ria de Janeiro mons. Orani Tempesta. Uvedl také, že na Světových dnech mládeže je přihlášeno 655 biskupů, 8 tisíc kněží, 9 tisíc řeholnic, 7 tisíc seminaristů a 700 jáhnů. Mše, kterou dnes spolu se Svatým otcem slavili, byla sloužena v portugalštině, některé části – ordinárium a otčenáš – byly v latině. Papežova homilie byla několikrát přerušena potleskem.

„Jsme zde, abychom chválili Pána,“ zahájil svou homilii Svatý otec František, „abychom potvrdili naši ochotu být jeho nástroji, aby nejen někteří lidé, ale aby všichni chválili Pána.“

V promluvě se pak zastavil u tří rysů, které jsou vlastní povolání kněží a zasvěcených osob – že jsou povoláni Bohem, povoláni ohlašovat evangelium a povoláni podporovat kulturu setkávání. První rys jejich povolání se opírá o Ježíšova slova: „Ne vy jste vyvolili mě, ale já jsem vyvolil vás.“ Podle Svatého otce je třeba se stále vracet k tomuto prameni povolání, který znamená zůstávat s Ježíšem. Jedině tehdy, zůstává-li kněz a řeholník spojen s Kristem, může přinášet ovoce:

„To, co přináší plody, není pastorační tvořivost, nejsou to plánovací setkání, ale schopnost být věřícími v Krista a věrnými Kristu, který s naléhavostí říká: ‚Zůstaňte ve mně, a já ve vás.‘ Dobře víme, co znamená nazírat Ho, klanět se Mu a objímat Ho, zejména pokud jsme věrní našemu životu modlitby, našemu každodennímu setkání s Ním v eucharistii, našim tichým chvílím adorace, chvílím, kdy ho poznáváme a objímáme v potřebných lidech.“

Druhý rys povolání, totiž hlásat evangelium, se netýká jen kněží a zasvěcených osob. Papež František ve své homilii připomněl, že se týká každého pokřtěného, že je to podstatná část toho, být křesťanem. Úlohou kněží a řeholníků je, povzbuzovat mladé lidi k tomu, aby měli odvahu být Ježíšovými misionáři:

„Jistě, mnozí by se tváří v tvář tomuto pozvání mohli poněkud vylekat, protože by si mohli myslet, že být misionářem nutně znamená opustit svou zem, svou rodinu, své přátele. (...) Ale prvním místem, kde mají evangelizovat, je jejich vlastní domov, prostředí, kde studují nebo pracují, jejich rodina a jejich přátelé.“

Papež přímo varoval před tím, aby život církve nebyl uzavřen ve zdech farnosti a církevních společenství. Podle jeho mínění ani nestačí, mít otevřené dveře a čekat, až někdo nový přijde. Naopak je třeba umět vyjít ven, hledat druhé lidi a setkávat se s nimi. „S odvahou mysleme na pastoraci, která začíná na okraji, u těch, kdo jsou nejvíce vzdálení, u těch, kteří obvykle farnost nenavštěvují – také oni jsou pozváni k Pánovu stolu,“ řekl Svatý otec.

Třetí rys povolání, který ležel papeži Františkovi na srdci, je podporovat kulturu setkávání.

Jako již několikrát v těchto dnech, vyjádřil zklamání z toho, že v dnešním světě převažuje tendence, kterou nazývá kulturou vylučování a odepisování druhých. Podle jeho slov, schází často v tomto světě „místo pro staré lidi, pro nechtěné děti, není tu čas na to, zastavit se u chudáka na okraji ulice“. Biskupové, kněží, seminaristé i zasvěcené osoby mají podle Svatého otce mít odvahu, jít proti proudu této tendence dnešního světa. Mají se snažit podporovat civilizaci skutečně lidskou, která stojí na setkávání, přijetí všech, solidaritě a bratrství mezi lidmi.

„Dovolte mi říct, že musíme být v tomto smyslu téměř posedlí. Nechceme být domýšlivci, kteří vnucují ‚své pravdy‘. To, co nás vede, je pokorná a šťastná jistota toho, kdo byl nalezen, dostižen a proměněn Pravdou, kterou je Kristus a kterou nemůže neohlašovat.“

Ukončil papež František svou homilii.

PLNÉ ZNĚNÍ homilie papeže Františka je ZDE

ad 3. Hned po mši svaté se papež František vydal z katedrály v otevřeném voze k asi kilometr vzdálenému městskému divadlu, kde se konalo setkání s brazilskými představiteli světa politiky, kultury, ekonomiky, se zástupci největších nekatolických náboženských vyznání a také se zástupci amazonských domorodců. Petrův nástupce se hned v úvodu svojí promluvy omluvil, že mluví španělsky a ne krásným jazykem svých hostitelů, protože chce co nejlépe vyjádřit, co mu leží na srdci.

„Lidé, kteří ve svém národě zastávají zodpovědné úlohy, jsou povoláni, aby šli vstříc budoucnosti »s klidným pohledem toho, kdo dokáže vidět pravdu«.“

Začal papež František svoji reflexi slovy brazilského myslitele Alceua Amorosa Limy a vypočítal pak tři aspekty tohoto vyrovnaného a moudrého pohledu. „Prvním je původnost kulturní tradice, druhým solidární zodpovědnost při tvorbě budoucnosti a třetím konstruktivní dialog při nakládání s přítomností.“

„V prvé řadě je důležité docenit dynamickou originalitu, kterou se vyznačuje brazilská kultura ve své mimořádné schopnosti integrovat různé prvky… Přispívat k růstu celkového zlidštění, kultury setkávání a vztahů, je křesťanský způsob, jak podporovat společné dobro a radost ze života…Křesťanství spojuje přesah a vtělení, dodává neustálou svěžest myšlení i životu, na rozdíl od zklamání a rozčarování, která zaplavují srdce a šíří se ulicemi.“

Druhým prvkem, který papež naznačil, je sociální zodpovědnost, která vyžaduje určitý kulturní, a ve svém důsledku politický vzorec. Jako třetí bod uvedl papež to, co považuje za důležité pro přítomnost, totiž konstruktivní dialog.

„Mezi sobeckou lhostejností a násilným protestem vždy existuje ještě jedna volba – dialog. Dialog mezi generacemi, dialog v rámci národa, aby všichni utvářeli jeden lid; schopnost dávat a přijímat a zachovat si přitom otevřenost vůči pravdě... Je nemožné myslet si, že by mohla mít budoucnost společnost, do níž by výraznou měrou nepřispívaly morální síly; v takové demokracii, která by zůstala uzavřena do pouhé logiky vyvažování a zástupnictví ustavujících zájmů.“

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy papeže Františka ZDE

Právě v tomto bodě spatřuje papež „zásadní přínos významných náboženských tradic, které sehrávají plodnou roli v kvasu společenského života a oživení demokracie“.

ad 4. Setkání a společný oběd s brazilskou biskupskou konferencí, která je se svými 459 členy nejpočetnější na světě, bylo na programu v 13h tamního času. Petrův nástupce přednesl při této příležitosti obsáhlý a zásadní dokument, ve kterém provedl důkladné zpytování svědomí, pokud jde o směr, kterým se ubírá církev zvláště ve smýšlení a konání svých představitelů. Papež František řekl mimo jiné:

„Dnes je třeba, aby církev dokázala být společnicí, nejenom tím, kdo jednoduše naslouchá. Společnicí, schopnou vydat se na cestu s lidmi, schopnou dešifrovat temnotu noci skrytou za útěkem tolika bratří a sester, kteří prchli z Jeruzaléma. Církev musí být schopná uvědomit si, že v důvodech, kvůli kterým se někdo vzdaluje, je již obsažen také důvod možného návratu. Je ale nutné umět číst v tom všem s odvahou.
Chtěl bych, abychom se dnes všichni zeptali: Jsme ještě církví, která umí rozehřát srdce? Jsme církví schopnou přivést zpět do Jeruzaléma, doprovodit na cestě domů? V Jeruzalémě se nachází naše prameny: Písmo, katecheze, svátosti, společenství, přátelství s Pánem, s Marií a apoštoly ... Jsme ještě schopni vyprávět o všech těchto zdrojích tak, že by znovu v lidech probudili uchvácení jejich krásou?
Mnozí odešli, protože jim bylo nabídnuto něco mnohem vyššího, silnějšího, rychlejšího. Ale existuje vůbec něco vyššího, než je láska, která se zjevila v Jeruzalémě? Nic není vznešenějšího, než pokoření Kříže, protože v něm láska dosahuje skutečné vznešenosti! Jsme ještě schopni ukázat tuto pravdu těm, kdo si myslí, že pravá vznešenost života se nachází jinde? A lze poznat něco silnějšího, než je moc skrytá v křehkosti lásky, dobra, pravdy a krásy?“

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy papeže k brazilským biskupům je ZDE

Asi půl hodiny po půlnoci našeho času začíná na pláži Copacabana vigilie Světových dnů mládeže.

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.