Rádio Vaticana

Benedikt XVI.: V perspektivě věčnosti všechno dostává smysl

5.11.2009

Jako každý rok během prvních listopadových dnů sloužil Svatý otec zádušní mši svatou za kardinály a biskupy zesnulé v uplynulém roce. Slavnosti prvních dvou listopadových dnů, prožívané v hlubokém ovzduší víry a modlitby, řekl Benedikt XVI. hned v úvodu své homilie, ?nám pomáhají lépe vnímat tajemství církve v jejím celku a stále lépe tak chápat, že život má být ustavičným a bdělým očekáváním, putováním k životu věčnému, definitivnímu dovršení, jež dá smysl a plnost naší pozemské pouti.? Svatý otec zmínil jména sedmi zesnulých kardinálů a připomněl ?četné arcibiskupy a biskupy,? kteří zemřeli během roku.

?Myslíme na ně v reálném a tajemném společenství, které spojuje nás pozemské poutníky s těmi, kteří nás předešli na onen svět, v jistotě, že smrt nepřetrhává pouta duchovního bratrství, zpečetěného svátostmi křtu a svěcení. V těchto našich ctihodných bratřích rádi rozpoznáváme služebníky, o nichž hovoří evangelní úryvek, který jsme před chvílí vyslechli: služebníky věrné, které pán, po návratu ze svatby nalezne bdělé a připravené (srov. Lk 12,36-38); pastýře, kteří sloužili církvi a poskytovali Kristovu stádci nezbytnou péči; svědky evangelia, kteří v rozmanitosti darů a úkolů prokázali činorodou bdělost, velkodušnou oddanost věci Božího království. Každá eucharistická slavnost, které se tolikrát také účastnili nejprve jako věřící a potom jako kněží výmluvně předjímá to, co Pán slíbil: On sám, nejvyšší a věčný Velekněz, usadí své služebníky ke stolu a bude jim sloužit (srov. Lk 12,37). Při eucharistické hostině, svatební hostině Nové smlouvy se Kristus, velikonoční Beránek, stává naším pokrmem, ničí smrt a dává nám svůj život, nekončící život. Bratři a sestry, také my zůstávejme bdělí a připravení. Tak ať nás nalezne ?pán až přijde ze svatby po půlnoci nebo při rozednění? (srov. Lk 12,38). Tak také my jako služebníci evangelia budeme blažení!?

Benedikt XVI. se ve své homilii dotknul všech liturgických čtení a v souvislosti s dočasným odloučením, které způsobuje smrt mezi lidmi, řekl s odkazem na knihu Moudrosti, že ?oddělení od vlastních drahých je bolestné, událost smrti je zneklidňujícím tajemstvím, ale pro věřící, ať už nastane jakkoliv, je vždy osvěcováno ?nadějí nesmrtelnosti??.

?Drazí bratři a sestry, dobře víme a zakoušíme na naší cestě, že v tomto životě nechybějí těžkosti a problémy, že existují situace utrpení a bolesti, momenty jen obtížně srozumitelné a přijatelné. To všechno dostává hodnotu a význam, pokud je to chápáno v perspektivě věčnosti. Každá zkouška, která je přijímána s vytrvalou trpělivostí a nabídnuta Božímu království, se totiž obrací v náš duchovní prospěch tady na zemi a zejména v životě budoucím, v Nebi. Na tomto světě jsme přechodně, zkoušeni jako zlato v tavícím kelímku, tvrdí Písmo svaté (srov. Mdr 3,6). Tajemně přidruženi ke Kristovu utrpení, můžeme z našeho života učinit dar milý Pánu, dobrovolnou oběť lásky.?

Benedikt XVI. potom rozvinul liturgické čtení z prvního listu apoštola Petra (1, 3-8) a řekl:

?Před nevyhnutelným rozpadem dějiště tohoto světa ? poznamenává sv. Petr ? je nám dán příslib ?dědictví, které nepomine, dědictví skvělého a trvalého? protože Bůh nás znovu zrodil ve svém velkém milosrdenství ?zmrtvýchvstáním Ježíše Krista?. To je důvod, proč máme být ?naplněni radostí?, i když jsme stiženi různými bolestmi. Když totiž vytrváme v dobrém, naše víra, očištěna mnohými zkouškami, jednoho dne zazáří v plném lesku a bude nám ke chvále, slávě a cti, až se zjeví Ježíš Kristus. V tom spočívá důvod naší naděje, že nám již zde umožňuje jásat ?v nevýslovné a zářivé radosti?, zatímco putujeme k ?cíli naší víry?: spáse duší.?

Benedikt XVI. pak v závěru své homilie vybídnul přítomné kardinály, biskupy a kněze - členy římské kurie:

?Drazí bratři a sestry, s těmito pocity chceme svěřit Božímu milosrdenství tyto kardinály, arcibiskupy a biskupy, s nimiž jsme společně pracovali na Pánově vinici. Kéž je nebeský Otec po definitivním očištění z toho, co v nich zbývá z lidské křehkosti, přijme do svého věčného království a udělí jim odměnu přislíbenou dobrým a věrným služebníkům evangelia. Kéž je provází svou mateřskou péčí Nejsvětější Panna a otevře jim brány Ráje. Panna Maria kéž pomáhá i nám, dosud putujícím na zemi, mít pohled upřený směrem k vlasti, která nás očekává; povzbuzuje nás, abychom zůstávali připraveni ?s přepásanými bedry a s hořícími lampami?, abychom přijali Pána ?až přijde a zatluče? (Lk 12,35-36). Kteroukoli hodinu a kdykoliv. Amen! ?

To byla podstatná část homilie Benedikta XVI. z dnešní dopolední zádušní mše svaté z baziliky sv. Petra.

PLNÉ ZNĚNÍ HOMILIE Benedikta XVI. je ZDE

Milan Glaser