27.7.2008
Komentář velvyslance ČR při Radě Evropy
Jakkoliv nechci objevovat Ameriku, tak předpokládám, že nežiji sám s pocitem, že úkolem křesťanů ve veřejném životě začíná být nejen hájení křesťanských zásad, ale už i samotného zdravého rozumu.
Naposledy jsem se o tom přesvědčil při diskusi v Radě Evropy, kde působím jako velvyslanec, o případu dvou muslimských manželů z francouzského Lille, u nichž soud rozhodl o neplatnosti manželství. Ženich si totiž od nevěsty před svatbou vyžádal prohlášení, že je panna. Tato skutečnost se však po svatbě nepotvrdila. Žena přitom otevřeně přiznává, že muži v té věci úmyslně lhala, protože věděla, že jinak by si ji nevzal.
Liberální média začala hned dštít oheň na soudce, jenž podle nich porušil lidské právo ženy nakládat svým tělem, že panenství není podmínkou vstupu do manželství atd. I ve Výboru delegátů ministrů Rady Evropy se nesla diskuse tímto směrem. Byl jsem jediný, kdo upozorňoval, že v daném případě vůbec nejde o to, zda je panenství nevěsty předpokladem vstupu do manželství. Ale o to, že nevěsta podvodem vylákala ze ženicha souhlas se sňatkem. Podle mého názoru je selská logika věci taková, že nevěsta má právo nebýt panna a ženich má právo si ji kvůli tomu nevzít. Totéž samozřejmě může platit i pro panictví muže a souhlasu ženy. Ale hlavně nikdo nemá právo druhého uvádět úmyslně v omyl.
Právní jádro věci spočívá v tom, že svůj souhlas může kterákoliv strana jakékoliv smlouvy, včetně té manželské, podmínit jakoukoliv právně a fakticky možnou podmínkou. S trochou nadsázky to může být třeba IQ 150 u manžela či láska ke psům u manželky. Nesplnění této podmínky způsobuje neplatnost smlouvy právě proto, že pro jednu stranu šlo o podmínku podstatnou, bez níž by svůj souhlas prostě nedala.
Vznášeje tuto argumentaci připadal jsem si trochu jako blázen. Ve Francii se stejně jako u nás se rozvádí téměř automaticky, bez potřeby jakýchkoliv důvodů, bez ohledu na cokoliv a kohokoliv, včetně dětí, a liberálové toto podporují. Na vlastní uši jsem slyšel argument proti rušení některých francouzských prvoinstančních soudů s tím, že při jejich zrušení by bylo pro rozvod nutno dojíždět k jinému soudu až do vzdálenosti 80 km!
V tomto případě se liberálové patrně začali velmi mylně domnívat, že panenství nevěsty je podmínkou islámu a že soud tuto náboženskou podmínku svým rozhodnutím legitimizoval. A začali vidět rudě a chovat se zcela iracionálně. Zapomněli, že právě podle jejich práva, na nějž jsou tak hrdi, je k manželství třeba svobodného souhlasu obou manželů a že tento souhlas musí být prostý omylu a ne vylákaný podvodem. Zapomněli též, že zatímco jinak podporují rozvody i bez důvodu, zde se stavějí proti prohlášení o neexistenci manželství z důvodu, který je základem neplatnosti jakékoliv smlouvy ? absence oboustranného souhlasu. A asi bychom si snadno vzpomněli na další případy ideologické zaslepenosti těch, kdo si myslí, že jsou racionální. Vzpomeňme na absurdity při ochraně některých menšin.
Většinová veřejnost předpokládá, že věřící lidé uvažují iracionálně a vycházejí z postojů, které jim zvěstoval tajemně ? tedy neprokazatelně ? Bůh, tedy že jednají ideologicky, nikoliv rozumově. Popsaný případ ale ukazuje, že ideologicky jednání často ti, kdo se považují za obhájce racionality.
Možná vás napadlo, zda si/nám s tou ochranou zdravého rozumu příliš nefandím či nelžu do kapsy. Nevím. Mám za to, že k uznání správnosti většiny Desatera vůbec není třeba Pána Boha, ale přesto to bez prvního přikázání nefunguje. Představte si, kolik peněz, energie a surovin za bezpečnostní zařízení by se ušetřilo, kdyby ?Nepokradeš? bylo porušováno jen výjimečně. Velcí duchové kolem této záhady vždy kroužili (např. G.K.Chesterton: Odstraníme-li nadpřirozené, nezůstane nám přirozené, nýbrž pouze nepřirozené).
V tomto poznání je ovšem i kus politické naděje: obyčejnému člověku zpravidla nic neříkají pojmy jako racionalita, ideologie, právní stát atd. Zato pozná, když někdo nejedná podle selského rozumu. A tak, když racionalisté opouštějí rozumnost a jednají ideologicky, ponechávají nám velký prostor pro oslovování lidí zdravého rozumu. Tak tuto možnost využijme. Ale taky to nepokazme. Vždyť mnozí máme zkušenost, že lidé zdravý rozum z úst křesťanů odmítají, protože jej považují za cosi křesťanského, a tudíž nerozumného.
Pavel Svoboda
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.