Rádio Vaticana

5. den duchovních cvičení Svatého otce

15.2.2008

?Svou smrtí Kristus vnesl Boha do lidských srdcí, aby zde bydlel.? Pátý den duchovních cvičení se kardinál Vanhoye i nadále věnoval rozjímání nad listem sv. apoštola Pavla Židům.

Křesťané požívají odjakživa výsadu týkající se vztahu židovského lidu k Bohu. Tato výsada spočívá v objevení blízkosti a otcovství Boha, který není již jen vzdálená a nejmenovaná autorita ze Starého zákona. Jako křesťané, vysvětlil kardinál Vanhoye, můžeme vstoupit do nebeské svatyně, máme právo náležet do božské rodiny, založené na Ježíšově prolité krvi. Tato nejvyšší obět znamená naprostou novotu vzhledem ke starozákonním Židům, kteří svými přísnými rituály naopak Boha a člověka rozdělovaly.

?Ve Starém zákoně došlo k rozdělení mezi lidem a knězi. Lid nesměl nikdy vstoupit do chrámu, mohl pouze stát na nádvoří. Kněží měli právo vstoupit do budovy, ale byly zde také rozdíly mezi obyčejnými knězi a nejvyšším knězem, ani ti první nemohli vstoupit do nejsvatější části budovy. Také mezi knězem a obětí bylo rozdělení, kněz nemohl obětovat sebe samého, nebyl toho hoden ani schopen. Musel tedy nabídnout jako obět zvíře, ale zvíře není schopné posvětit kněze. A nakonec byla rozdělena i obět a Bůh, zvíře nemůže vstoupit do společenství s Bohem. Dnes tedy naopak skrze Krista, všichni věřící mají právo vstoupit do svatyně a teprve nyní se jedná o pravou svatyni, tedy vstoupení do soukromí Boha.?

Svatý Pavel tedy potvrzuje, že mezi člověkem a Bohem už není vzdálenost, ale důvěrné přátelství, získané spasitelnou smrtí Ježíše a jeho oslaveným lidstvím. Nabádá, abychom se s čistým srdcem přiblížili k Bohu, tedy udělali něco, co se dříve zdálo nepředstavitelné a zakázané. Smlouva je nová, protože to, co vzniklo smrtí Krista, před tím neexistovalo.

?Křesťanští kazatelé se občas věnují příliš mnoho tématům morálním ale málo těm teologálním, která jsou důležitější. Autor jmenuje tři teologální ctnosti: víru, naději a lásku. Mohl vyjmenovat i ctnosti morální nebo kardinální, ale neudělal to, protože tyto ctnosti nemají přímý vztah s Novým Zákonem. Židé se snažili především o to, aby zachovávali všechny tradice a přikázání, naopak Nový zákon netrvá tolik na tom, aby byl zachováván zákon, ale nabádá k víře, naději a lásce.?

Ve druhé meditaci ukončil jezuitský kazatel Vzkříšením a Věčnou smlouvou úvahu nad listem Židům.

?Tak jako vdechujeme vzduch, abychom okysličili naši krev a činili tak naše tělo schopné života, tak Kristus ve svém Umučení díky intenzivní modlitbě vdechoval Ducha Svatého. Aby přemohl strach ze smrti, modlil se, prosil a obdržel Ducha Svatého, ten do něj vstoupil a povzbudil jej k nabídnutí vlastního života jako daru lásky. Můžeme říci, že Umučení, krev Kristova, prostoupená Duchem Svatým, získává schopnost předávat nový život a ustanovit Novou Smlouvu.?

Kardinál Vanhoye dále meditoval nad novým vztahem sjednaným mezi Bohem a člověkem skrze Krista a dalšími prvky které odlišují Novou smlouvu od té Staré.

?Nejhlubší prvek Nové smlouvy je fakt, že dochází v nás samotných k Božímu působení. Ve Starém Zákoně Bůh vždy stanovil, co se má udělat, stanovil to skrze vnější zákon. Tento typ smlouvy ale nefungoval, protože člověk není schopen pouze svými vlastními silami vykonávat Boží vůli. Proto Pán zřídil Novou smlouvu: slíbil zapsat svůj zákon do srdce člověka, dát mu nové srdce a svého ducha.?

Monika Vývodová