19.12.2007
Benedikt XVI. na gen. audienci, aula Pavla VI.
Drazí bratři a sestry,
V těchto dnech, kdy se postupně blížíme k velké slavnosti Narození Páně, nás liturgie zve, abychom zintensivnili svou přípravu a předkládá nám mnoho biblických textů Starého i Nového zákona, které nás podněcují k tomu, abychom se soustředili na smysl a hodnotu této každoroční události. Vánoce nám z jedné strany dávají připomenout neuvěřitelný div narození Jednorozeného Syna Božího z Panny Marie v Betlehemské jeskyni a z druhé strany nás také vybízejí, abychom modlitbou a bděním očekávali našeho Spasitele, který posledního dne ?přijde soudit živé i mrtvé?. Možná, že my dnes, i my věřící, skutečně očekáváme Soudce, ale určitě všichni toužíme po spravedlnosti. Vidíme tolik nespravedlnosti ve světě, v našem malém světě, ve čtvrti, v domě, ale také ve velkém světě států, ve společnostech. A přejeme si, aby zavládla spravedlnost. Spravedlnost je abstraktní pojem: spravedlnost se dělá. My očekáváme, že přijde někdo konkrétní, kdo může spravedlnost zjednat. A v tomto smyslu se modlíme: Přijď, Pane Ježíši Kriste jako Soudce, přijď, jak ty chceš. Pán ví, jak vstoupit do světa a zjednat spravedlnost. Modleme se, aby nám Pán, Soudce odpověděl, aby skutečně na světě zjednal spravedlnost. Očekáváme spravedlnost, ale nemůže to být jen vyjádření určitého požadavku ve vztahu k druhým. Očekávat spravedlnost v křesťanském smyslu znamená především to, že my sami začneme žít před zraky Soudce, podle kritérií Soudce, že začneme žít v jeho přítomnosti a uskutečňovat spravedlnost v našem životě. Uskutečňováním spravedlnosti, stanutím v přítomnosti Soudce, očekáváme spravedlnost ve skutečnosti. A to je smysl adventu, bdění. Adventní bdění znamená žít Soudci na očích a připravovat tak sebe samotné a svět na spravedlnost. Tímto způsobem tedy životem před zraky Boha-Soudce, můžeme otevřít svět pro příchod jeho Syna, disponovat srdce k přijetí ?Pána, který přijde?. Dítě, kterému se před dvěma tisíci lety v noci, v jedné Betlehemské jeskyni klaněli pastýři, nás nepřestává navštěvovat v každodenním životě, když jako poutníci kráčíme směrem ke Království. Jeho očekáváním se věřící stává interpretem nadějí celého lidstva; lidstva, které toužící po spravedlnosti a tak, byť často nevědomky, očekává Boha, očekává spásu, kterou nám může dát jenom Bůh. Pro nás křesťany je toto očekávání poznamenáno ustavičnou modlitbou, jak je to patrné na řadě zvlášť sugestivních invokací, které jsou nám v těchto dnech podávány: ve Vánoční novéně, jak ve mši, zpěvu k evangeliu, tak v nešporách před hymnem Magnificat.
Každá z invokací, které vzývají příchod Moudrosti, Slunce spravedlnosti, Boha-s-námi, obsahuje modlitbu vyjadřující Očekávání národů, aby byl uspíšen jeho příchod. Vzývat dar narození slíbeného Spasitele, však obnáší také závazek připravovat mu cestu, připravit mu vhodný příbytek nejen v prostředí kolem nás, ale zejména v naší duši. Nechme se vést evangelistou Janem, snažme se pozvednout v tyto dny mysl a srdce k věčnému Slovu, k Logos, ke Slovu, které se stalo tělem a z jehož plnosti jsme obdrželi milost za milostí (srov. 1,14.16). Tato víra ve Stvořitelský Logos, ve Slovo, které stvořilo svět, v Toho, který přišel jako Dítě ? tato víra a její velká naděje se dnes, bohužel, jeví vzdáleny každodenní, veřejné či soukromé životní realitě. Tato pravda se jeví příliš velkou. My sami se zařizujeme podle možností, které nacházíme, nebo to tak aspoň vypadá. Takto se však svět stává stále chaotičtějším a také násilnějším: vidíme to každým dnem. A světlo Boha, světlo Pravdy hasne. Život se stává temný a bez kompasu.
Jak je ale důležité, abychom my sami byli skutečně věřícími a jako věřící mocně potvrzovali svým životem tajemství spásy, kterou s sebou přináší slavení Kristova Narození! V Betlehem se ukázalo světu Světlo, které osvěcuje náš život, byla nám zjevena Cesta, která nás vede k plnosti našeho lidství. Neuznává-li se, že Bůh se stal člověkem, jaký smysl má pak slavení Vánoc? Takové slavení se stane prázdným. My křesťané především musíme s hlubokým a ryzím přesvědčením potvrzovat pravdu o Kristově Narození, abychom dosvědčili přede všemi, že jsme si vědomi neslýchaného daru, který je bohatstvím nejenom pro nás, ale pro všechny. Odtud pramení povinnost evangelizace, která je právě sdílením onoho ?euangelion?, této ?dobré zprávy?. Právě na to poukazuje nedávný dokument Kongregace pro nauku víry, nazvaný Věroučná nóta o některých aspektech evangelizace, kterou bych rád doporučil vaší pozornosti a vaší osobní i kolektivní reflexi.
Drazí přátelé, v této již bezprostřední přípravě na Vánoce se modlitba Církve zintensivňuje, aby byly uskutečněny naděje míru, spásy, spravedlnosti, kterých má svět dodnes naléhavě zapotřebí. Prosme Boha, aby násilí bylo přemoženo silou lásky, aby spory přenechaly místo smíření, aby se svévole proměnila na touhu po odpuštění, spravedlnosti a pokoji. Přání dobroty a lásky, které si v těchto dnech vyměňujeme, kéž dosáhne do všech oblastí našeho každodenního života. Kéž pokoj zavládne v našich srdcích, aby se otevřela působení milosti Boží. Pokoj ať přebývá v rodinách, aby mohly strávit Vánoce společně u jesliček a rozsvíceného vánočního stromku. Poselství solidarity a pohostinnosti, které plyne z Vánoc, kéž přispěje k vytvoření hluboké vnímavosti vůči starým i novým formám chudoby, vůči obecnému dobru, na němž jsme všichni povoláni se podílet. Všichni rodinní příslušníci, zejména děti, starší a ty nejslabší osoby ať mohou pocítit vroucnost těchto svátků a kéž se rozšíří na všechny dny roku.
Vánoce kéž jsou pro všechny svátky pokoje a radosti: radosti z narození Spasitele, Knížete pokoje. Jako pastýři pospěšme už nyní i my do Betlehem, abychom také my uprostřed Svaté noci mohli spolu Marií a Josefem rozjímat ?Dítě zavinuté do plének a položené do jeslí? (Lk 2,12.16). Prosme Pána, aby otevřel naši duši, abychom mohli vstoupit do tajemství jeho Vánoc. Maria, která dala svoje panenské lůno Božímu Slovu a která ho rozjímala jako dítě ve své náruči, a nadále všem nabízí jako Spasitele světa, kéž nám pomáhá učinit z nastávajících Vánoc příležitost růstu v poznání a lásce Krista. To je mé nejvroucnější přání vám všem, zde přítomným, vašim rodinám a všem, kteří jsou vám drazí.
Veselé Vánoce vám všem!
Přeložil Milan Glaser
Česká sekce RV
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.