8.12.2007
Benedikt XVI. u Mariánského sloupu, Španělské náměstí
Drazí bratři a sestry,
na setkání, které už se stalo tradičním, scházíme se tady, na Španělském náměstí, abychom květinami uctili Madonu v den, kdy celá církev slaví slavnost jejího Neposkvrněného Početí. Ve šlépějích mých předchůdců se i já spojuji s vámi, drazí římští věřící, abych se synovskou vroucností a láskou setrval u Marie, která již 150 let shůry tohoto sloupu bdí nad naším městem. Toto dnešní gesto je tedy projevem víry a zbožnosti a naše křesťanská komunita je každoročně opakuje, aby se upevnila ve svém úsilí o věrnost Té, která nás za všech okolností každodenního života zaštiťuje svou pomocí a svou mateřskou ochranou.
Tato náboženská manifestace je zároveň příležitostí nabídnout těm, kteří v Římě žijí - nebo jako poutníci a turisté pár dnů přebývají, možnost cítit se i přes své kulturní odlišnosti jedinou rodinou, shromažďující se kolem Matky, která sdílela všední námahy každé ženy a matky rodin. Avšak Matky zcela jedinečné, vybrané Bohem k výjimečnému a tajemnému poslání zrodit k pozemskému životu věčné Slovo Otcovo, které ke spáse všech lidí přišlo na svět. A Maria, bez poskvrny počatá ? jak ji tento den zbožně ctíme, prošla svou pozemskou poutí podporována neochvějnou vírou, nezlomnou nadějí a bezmeznou, pokornou láskou, následujíc svého syna Ježíše. Jemu byla nablízku svou mateřskou oporou od narození až po Kalvárii, kde mu stála po boku při ukřižování, strnulá bolestí, ale v nezlomné naději. Sama pak zakusila radost ze vzkříšení na úsvitu třetího dne, nového dne, kdy Ukřižovaný opustil hrob a navždy a definitivně přemohl moc hříchu a smrti.
Maria, v jejímž panenském lůně se Bůh stal člověkem, je naší Matkou! Ježíš ji totiž ještě před dokonáním své oběti shůry kříže daroval nám jako matku a nás svěřil Jí jako její děti. Tajemství milosrdenství a lásky, dar, který obdarovává Církev duchovní mateřskou plodností. Obraťme zejména v těchto dnech naše zraky k Ní, drazí bratři a sestry, vzývejme její pomoc a uchovávejme jako drahocenný poklad každé její mateřské ponaučení. Nevyzývá nás snad tato naše nebeská Matka k útěku před zlem a ke konání dobra, chápavým následováním božského zákona vepsaného do srdce každého křesťana? Nežádá nás snad Ona, která zachovala naději i v té nejvyšší zkoušce, abychom neklesali na mysli, když na brány našich domů klepe utrpení a smrt? Nežádá nás snad, abychom hleděli s důvěrou do naší budoucnosti? Nevybízí nás snad Neposkvrněná Panna, abychom si byli navzájem bratry a všichni byli sjednoceni úsilím společného budování spravedlivějšího, solidárnějšího a mírumilovnějšího světa?
Ano, drazí přátelé! V tento slavnostní den Církev znovu ukazuje světu Marii jako znamení bezpečné naděje a definitivního vítězství dobra nad zlem. Ta, kterou vzýváme jako ?milostiplnou?, nám připomíná, že jsme všichni bratři a že Bůh je naším Stvořitelem a naším Otcem. Bez Něho, nebo ještě hůře proti Němu bychom my lidé nikdy nemohli nalézt cestu, která vede k lásce, nemohli bychom nikdy potřít moc nenávisti a násilí, nemohli bychom nikdy vybudovat trvalý mír.
Kéž všichni lidé všech národů a kultur přijmou toto poselství světla a naděje: ať jej přijmou jako dar z rukou Marie, Matky celého lidstva. Je-li život cestou, a tato cesta je často temná, tvrdá a namáhavá, jaká jiná hvězda by ji mohla osvítit? Ve své encyklice Spe salvi zveřejněné na počátku Adventu, jsem napsal, že Církev hledí k Marii a vzývá ji jako ?hvězdu naděje? (č.49). Na naší společné cestě na moři dějin potřebujeme ?světla naděje?, osoby, které nám předávají Kristovo světlo a ?a nabízejí tak orientaci našemu putování? (ibid.). A kdo může lépe než Maria být pro nás ?Hvězdou naděje?? Ona, která svým ?ano?, svou velkodušnou nabídkou svobody, obdržené od Stvořitele, umožnila, aby se tisíciletá naděje stala skutečností a vstoupila do tohoto světa a těchto dějin. Jejím prostřednictvím se Bůh stal tělem, stal se jedním z nás a rozbil svůj stan uprostřed nás.
Proto Jí v synovské důvěrnosti říkáme: ?Nauč nás Matko věřit, doufat a milovat spolu s Tebou, ukaž nám cestu, která vede k pokoji, cestu k Ježíšově království. Ty, Hvězdo naděje, která nás s rozechvěním čekáš v nekonečném světle věčné Vlasti, osvěcuj nás a veď nás událostmi každého dne, nyní i v hodinu smrti naší. Amen!
Přeložil Milan Glaser
Česká sekce RV
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.