30.10.2007 

Kapitola šestá: Lidská práce a práva pracujících

Práce představuje základní právo a je pro člověka statkem. Je to statek užitečný a hodný člověka právě proto, že je vhodný k vyjadřování a rozvoji lidské důstojnosti. Práce je pro člověka nezbytností, je statkem všech a musí být k dispozici všem, kdo jsou schopni práce. Společnost, v níž je právo na práci zlehčováno nebo systematicky popíráno ?nemůže dosáhnout mravní oprávněnosti ani spravedlivého sociálního míru.?

Je odpovědností státu, aby se zabýval problémy spjatými s nezaměstnaností. Povinnost státu nespočívá tolik v zajišťování práva všech občanů na práci, což bývá spjato s podřízením celé ekonomiky příslušnému režimu a s umrtvením svobodných iniciativ občanů, nýbrž spíše v ?podporování činnosti podniků tím, že vytváří podmínky pro zajištění pracovních příležitostí. Je nutné, aby podniky, profesní organizace, odbory a stát podporovaly takovou politiku práce, která by nepostihovala rodinu, nýbrž by ji z hlediska zaměstnanosti ochraňovala.

Ženské vlohy jsou nezbytné ve všech výrazech společenského života, a proto je nutno zajistit přítomnost žen také v oblasti práce. Uznání a ochrana práv ženy ve světě práce obecně závisí na organizaci práce, která musí brát ohled na důstojnost a specifické povolání ženy, jejíž ?opravdové povznesení (?) vyžaduje takovou dělbu práce, aby žena nemusela na svou emancipaci doplácet tím, že se zřekne své přirozenosti, ke škodě rodiny, ve které má jako matka nenahraditelnou úlohu.

Ačkoli je nutno si uvědomovat, že alespoň v současnosti v určitých zemích práce dětí představuje pro rodinný rozpočet i pro národní ekonomiky přínos, bez něhož se nelze obejít, a že některé formy práce na omezenou dobu mohou být užitečné i pro samotné děti, sociální nauka církve vznáší žalobu na to, že vzrůstá ?vykořisťování nezletilých, kteří pracují v podmínkách opravdového otroctví.

Instituce v hostitelských zemích musí pozorně bdít nad tím, aby nedocházelo k vykořisťování pracujících cizinců, aby těmto lidem nebyla upírána práva garantovaná místním pracujícím. Práce v zemědělství, protože má v ekonomických systémech mnoha zemí specifickou společenskou, kulturní a ekonomickou roli si zasluhuje obzvláštní pozornost; jednak kvůli mnoha problémům, s nimiž se tato práce musí potýkat v kontextu stále globalizovanější ekonomie, jednak kvůli svému vzrůstajícímu významu při ochraně životního prostředí. ?Jsou tedy nutné radikální a rychlé změny, aby zemědělství i samotným zemědělcům bylo opět spravedlivě přiznáno, že jsou základem zdravého hospodářství a patří k celkovému rozvoji společnosti.

Práva pracujících stejně jako všechna ostatní práva se zakládají na přirozenosti lidské osoby a na její transcendentní důstojnosti. Sociální učení církve považovalo za důležité sestavit seznam některých těchto práv, aby tím podpořilo jejich uznání v příslušných právních ustanoveních. Jedná se o právo na spravedlivou odměnu za práci; právo ?pracovat v přiměřených pracovních podmínkách a tak, aby vykonávání práce nepoškozovalo tělesné zdraví pracovníků ani neškodilo jejich zdraví mravnímu, právo na ochranu vlastní osobnosti při práci, takže nesmí utrpět újmu ničí ?svědomí nebo lidská důstojnost?, právo na příslušné dávky nutné k podpoře pracujících a jejich rodin v době nezaměstnanosti; právo na důchod a pojištění pro dobu stáří, nemoci a pro případ nehod spjatých s výkonem práce; právo na sociální podporu spojenou s mateřstvím;

Mzda je prostředek, který pracujícímu dovoluje mít přístup ke statkům tohoto světa. Práce má být odměňována tak, aby jednotlivci a jeho rodině dala možnost vést slušný život po stránce hmotné, společenské, kulturní a duchovní, s přihlédnutím k úkolům a k výkonnosti každého pracujícího i ke stavu podniku a k obecnému blahu.?

Sociální nauka církve uznává oprávněnost stávky, ?když se jeví jako nevyhnutelný nebo víceméně nezbytný prostředek k dosažení přiměřeného užitku?

Důvodem existence odborů je právo pracujících utvářet asociace a spolky za účelem obrany životních práv lidí zaměstnaných v různých profesích. Uvedená zásada platí také proto, že v každém společenském systému je pro výrobní proces nutná jak práce, tak kapitál. Nenávist vůči druhému a úsilí o jeho likvidaci jsou naprosto nepřijatelné metody.

Novým jevem je globalizace. Protože vlastník bývá stále více vzdálen od svého majetku, je také často lhostejný vůči sociálním následkům svých rozhodnutí. Platí však, že globalizace sama o sobě není dobrá ani zlá, neboť její hodnota závisí na tom, jak s tímto jevem člověk nakládá

Globalizace hospodářství spolu s liberalizací trhů, zostření konkurence a nárůst specializovaných podniků vyžadují mnohem větší pružnost trhu práce i organizace a řízení výrobních procesů. V ekonomických systémech rozvinutějších zemí se přechází od ekonomiky tovární výroby k ekonomice soustředěné na služby a na technologické vynálezy a novinky. Práce v malých a středních podnicích, řemeslná výroba a nezávislá pracovní činnost mohou být však také příležitostí k tomu, aby byl pracovní život lidštější.
Vědce a odborníky vyzývá Církev k tomu, aby poskytovali své poznatky k řešení rozsáhlé a spletité pracovní problematiky.

Pavel Jajtner

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.