29.9.2007 

Homilie Benedikta XVI. při biskupském svěcení, bazilika sv.Petra

Drazí bratři a sestry,
shromáždili jsme se u oltáře Páně u příležitosti zároveň slavnostní a radostné: biskupského svěcení šesti nových biskupů, povolaných ke konání rozličných služeb jediné Kristovy Církve. Jsou to Mons. Mieczyslav Mokrzycki, Mons. Francesco Brugnaro, Mons. Gianfranco Ravasi, Mons. Tommaso Valuto, Mons. Sergio Pagano, Mons. Vincenzo Di Mauro. Všechny vás srdečně zdravím a bratrsky objímám. Zvláštní pozdrav patří Mons. Mokrzyckému, který spolu s nynějším kard. Stanislavem Dziwiszem dlouhá léta sloužil jako sekretář Svatému otci Jan Pavlu II. a po mém zvolení na Petrův stolec konal službu sekretáře také mně s velkou pokorou, kompetencí a oddaností. Spolu s ním zdravím také přítele papeže Jana Pavla II. kardinála Mariana Javorského, kterému bude Mons. Mokrzycki nápomocen jako Koadjutor. Zdravím dále Ukrajinské biskupy latinského obřadu. Všem vyprošuji nebeské požehnání pro jejich námahy směřující k nesení a předávání uzdravující a utvrzující síly Kristova evangelia budoucím generacím v této zemi.

Toto biskupské svěcení připadlo na slavnost tří Archandělů, kteří jsou v Písmu nazýváni jmény: Michael, Gabriel a Rafael. To nám připomíná, že v ranné Církvi ? již v knize Zjevení ? jsou biskupové nazýváni ?anděly? svých církví, což vyjadřuje vnitřní spojitost mezi službou biskupa a poslání Anděla. Poslání Anděla umožňuje chápat biskupskou službu. Co je však Anděl? Písmo svaté a tradice Církve nám podávají dva aspekty. Anděl je jednak tvor, jenž stojí před Bohem a je celou svou existencí orientován k Bohu. Jména všech tří Archandělů končí slovem ?El?, které znamená Bůh. Do jejich jmen, do jejich přirozenosti je tak vepsán Bůh. Jejich pravou přirozeností je existence ve vztahu k Němu a pro Něho. Právě tím se vysvětluje také druhý aspekt, charakterizující Anděly: jsou Božími posly. Přinášejí Boha lidem, otevírají nebe a tak otevírají zemi. Právě proto, že jsou u Boha, mohou být také nablízku člověku. Bůh je totiž každému z nás nablízku více než kolik jsme my sami sobě. Andělé mluví k člověku o tom, co tvoří jeho vlastní existenci, o tom, co je v jeho životě velmi často skryto a pohřbeno. Božím dotykem ho volají, aby vstoupil do sebe. V tomto smyslu bychom se i my, lidské bytosti měli stále znovu stávat anděly jedni druhým ? anděly, kteří nás odvádějí ze špatných cest a stále znovu nás orientují k Bohu. Jsou-li biskupové rannou Církví nazýváni andělé, rozumí se tím právě toto: biskupové mají být muži Božími, musí žít orientováni k Bohu. ?Multum orat pro populo? ? ?Mnoho se modlí za lid? ? říká Breviář Církve o svatých biskupech. Biskup musí být modlitebníkem, tím kdo se u Boha přimlouvá za lidi. Čím více to dělá, tím více rozumí také osobám, které jsou mu svěřeny a může se jim stát andělem ? poslem Božím, který jim pomáhá nalézt jejich pravou přirozenost, sebe samotné, a také žít ideu, kterou má o nich Bůh.

To vše se stává ještě zřejmějším, podíváme-li se na postavy třech Archandělů, jejichž slavnost Církev dnes slaví. Nejprve je tu Michael. Nacházíme jej v Písmu svatém zejména v knize Daniel, v listu svatého apoštola Judy Tadeáše a v knize Zjevení. U tohoto Archanděla jsou v těchto textech zjevné dvě funkce. Hájí věc jedinečnosti Boha proti domýšlivosti draka, ?starého hada?, jak říká Jan. Had se neustále pokouší o to, aby lidé uvěřili tomu, že Bůh musí zmizet, aby se oni mohli stát velkými; že Bůh překáží naší svobodě a proto že se Jej musíme zbavit. Drak ovšem neobviňuje pouze Boha. Zjevení jej nazývá také ?žalobníkem našich bratří, který na ně žaloval před naším Bohem ve dne v noci? (12,10). Kdo opomíjí Boha, nečiní člověka velkým, ale odnímá mu jeho důstojnost. Pak se člověk stává nevydařeným produktem evoluce. Kdo obviňuje Boha, obviňuje také člověka. Víra v Boha brání člověka ve všech jeho slabostech a nedostatcích: zář Boha osvěcuje každého jedince. Je úkolem biskupa jakožto muže Božího dávat ve světě prostor Bohu místo negací a bránit tak velikost člověka. Co většího by bylo možné říci či pomyslet o člověku než je skutečnost, že se Bůh sám stal člověkem? Další Michaelovou funkcí podle Písma je chránit Boží lid (srov. Dan 10,21;12,1). Drazí přátelé, jste opravdu ?strážnými anděly? Církví, které vám budou svěřeny! Pomáhejte Božímu lidu, jehož předcházíte na jeho pouti, aby ve víře našel radost a učil se rozlišovat duchy: přijímat dobro a odmítat zlo, zůstávat a stále více se stávat mocí naděje a víry osobami, které milují ve společenství s Bohem-Láskou.

Archanděla Gabriela nacházíme zejména v cenném podání události zvěstování Božího vtělení Panně Marii, jak o tom referuje svatý Lukáš (1,26-38). Gabriel je poslem Božího vtělení. Klepe na Mariiny dveře a jeho prostřednictvím samotný Bůh žádá Marii o souhlas s nabídkou, že se stane Vykupitelovou Matkou, že daruje své lidské tělo věčnému Slovu Boha, Synu Božímu. Opakovaně Pán klepe na brány lidského srdce. V knize Zjevení říká ?andělovi? Církve v Laodiceji a jeho prostřednictvím lidem všech dob: ?Hle, stojím u dveří a klepu. Kdo uslyší můj hlas a otevře dveře, k tomu vejdu a budu u něho jíst a on u mě? (3,20). Pán stojí u dveří, u dveří světa i dveří každého jednotlivého srdce. Klepe, aby byl pozván dál: vtělení Boha, jeho učinění se tělem má pokračovat až do konce časů. Všichni musí být shromážděni v Kristu, v jediném těle: říkají nám to velké hymny o Kristu z listu Efesanům a z listu Kolosanům. Kristus klepe. Také dnes potřebuje osoby, které mu, takříkajíc, dávají k dispozici své vlastní tělo, kteří mu darují matérii světa a svého života a slouží tak sjednocení Boha a světa, smíření univerza. Drazí přátelé, vaším úkolem je klepat Kristovým jménem na srdce lidí. Sjednotíte-li se vy sami s Kristem, budete i vy moci přijmout Gabrielovu funkci: přinášet lidem Kristovo povolání.

Svatý Rafael je nám představen zejména v knize Tobiáš jako Anděl, jemuž je svěřeno poslání léčit. Když Ježíš posílá své učedníky na misie pojí se k poslání zvěstovat evangelium vždycky také poslání léčit. Dobrý Samaritán se přijetím a vyléčením zraněné osoby, jež leží u cesty, beze slov stává svědkem Boží lásky. Tímto zraněným člověkem, který potřebuje být léčen, jsme my všichni. Zvěstovat Evangelium, znamená již samo o sobě také léčit, protože člověk potřebuje především pravdu a lásku. K Archandělovi Rafaelovi se v knize Tobiáš pojí dva speciální úkony léčení. Léčí poraněné společenství muže a ženy. Léčí jejich lásku. Vyhání démony, kteří jejich lásku opětovně trhají a ničí. Očišťuje atmosféru mezi nimi a daruje jim schopnost vzájemně se navždy přijmout. Ve vyprávění Tobiáše je toto uzdravení podáno obrazně. V Novém zákoně je řád manželství, který je ustanoven stvořením a ohrožován různými formami hříchu, uzdraven skutečností, že jej Kristus přijímá do své vykupitelské lásky. Činí z manželství svátost: jeho láska, jež pro nás vystoupila na kříž, je uzdravující silou, která uprostřed všech zmatků dává schopnost smíření, čistí atmosféru a léčí zranění. Knězi je svěřen úkol vést lidi neustále na setkání se smiřující silou Kristovy lásky. Musí být uzdravujícím ?andělem?, který jim pomáhá zakotvit jejich lásku ve svátosti a žít ji s neustále obnovovaným nasazením. Kniha Tobiáš dále mluví o uzdravení nevidoucích očí. Všichni víme, jak silně jsme dnes ohrožováni slepotou pro Boha. Jak velké je dnes nebezpečí, že po tom všem, co víme o materiálních věcech a co s nimi umíme dělat, staneme se slepými ke světlu Božímu. Uzdravovat tuto slepotu poselstvím víry a svědectvím lásky je Rafaelova služba, která je denně svěřována knězi a zvláštním způsobem biskupovi. To nás bezděčně vede také k myšlence na svátost Smíření, svátost Pokání, která je v nejhlubším smyslu slova svátostí uzdravení. Opravdovým zraněním duše a důvodem všech ostatních našich zranění je totiž hřích. Jedině existuje-li odpuštění z moci Boží, silou lásky Kristovy, můžeme být uzdraveni, můžeme být vykoupeni.

?Zůstaňte v mé lásce?, říká nám dnes Pán v Evangeliu (Jan 15,9). Ve chvíli biskupského svěcení to říká především vám, drazí přátelé. Zůstaňte v jeho lásce! Zůstaňte s Ním v onom přátelství, plném lásky, kterou vás v této chvíli znovu obdarovává! Potom váš život ponese ovoce ? ovoce, které zůstane (Jan 15,16). Aby vám to bylo dáno, budeme se všichni nyní modlit za vás, drazí bratři. Amen.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.