Rádio Vaticana

Sv. Basil (2) - dokončení

1.8.2007

Benedikt XVI. na generální audienci, Vatikán

Drazí bratři a sestry,
Po třítýdenní přestávce znovu začínáme naše obvyklá středeční setkání. Dnes bych rád prostě navázal na poslední katechezi, jejímž tématem byl život a spisy svatého Basila, biskupa ze 4.století v tehdejší malé Asii, nynějším Turecku. Život tohoto velkého světce a jeho spisy jsou bohaté na podněty k reflexi a poučení, platnými také dnes pro nás.

Především poukaz na tajemství Boha, které zůstává pro člověka tím nejdůležitějším a nejživotnějším vztažným bodem. Otec je ?počátkem všeho a příčinou existence toho, co existuje, kořenem všeho živého? (Hom. 15,2 de fide: PG 31,465c) a především je ?Otcem našeho Pána Ježíše Krista? (Anaphora sancti Basilii). Dospějeme-li prostřednictvím stvoření k Bohu, ?uvědomíme si jeho dobrotu a jeho moudrost? (Basil, Contra Eunomium 1,14: PG 29,544b). Syn je ?obrazem dobroty Otce a pečetí formy, která je mu rovna? (srov. Anaphora sancti Basilii). Svou poslušností a utrpením vtělené Slovo uskutečnilo poslání Vykupitele člověka (srov. Basil, In Psalmum 48,8: PG 29,452ab; srov. též De Baptismo 1,2: SC 357,158).

Hovoří též široce o Duchu svatém, jemuž věnoval celou knihu. Učí nás, že Duch oživuje Církev, naplňuje ji svými dary, činí ji svatou. Skvoucí světlo božského tajemství se zrcadlí na člověku, Božím obrazu, a pozvedá jeho důstojnost. Pohled na Krista dává plné pochopení důstojnosti člověka. Basil to vyjadřuje zvoláním: ?Člověče, uvědom si svou velikost zvážením ceny, která za tebe byla dána: pohleď na cenu svého vykoupení, a poznej svou důstojnost!? (In Psalmum 48,8: PG 29,452b). Především křesťan, který žije ve shodě s Evangeliem, uznává že všichni lidé jsou si vzájemně bratry a že život je rozdělováním dober, obdržených od Boha, takže je každý odpovědný za druhé, a kdo je bohatý musí být ?vykonavatelem příkazů Boha dobrodince? (Hom.6 de avaritia: PG 32,1181-1196). Všichni si musíme pomáhat a spolupracovat jako údy jediného těla (Ep. 203,3).

V tomto bodě dovedl ve svých homiliích Basil použít i silných, odvážných slov. Kdo totiž chce podle Božího přikázání milovat Boha a bližního jako sebe samého, ?nesmí mít víc než, kolik toho má jeho bližní? (Hom.in divites: PG 31,281b).

V době hladu a pohrom svatý biskup vášnivými slovy vybízel věřící, ?aby nebyli krutějšími než zvěř? přivlastňováním si toho, co je společné, a soukromým vlastněním toho, co je všech? (Hom. tempore famis: PG 31,325a). Hluboké Basilovo myšlení vychází dobře najevo v této sugestivní větě: ?Všichni nuzní hledí na naše ruce, jako my sami hledíme na Boha, když jsme v nouzi?. Zcela zasloužená je chvála, kterou o Basilovi po jeho smrti vyslovil Řehoř Naziánský: ?Basil nás přesvědčil, že my, jelikož jsme lidé, nesmíme pohrdat lidmi, ani ostouzet Krista, společnou hlavu všech, naší nelidskostí vůči lidem; spíše máme v neštěstí těch druhých obdarovat sami sebe a půjčit Bohu naše milosrdenství, protože milosrdenství potřebujeme? (Řehoř Naziánský, Oratio 43,63: PG 36,580b). Slova velmi aktuální. Vidíme, že svatý Basil je skutečně jedním z Otců sociálního učení Církve.

Basil nám kromě toho připomíná, že k tomu, abychom v sobě udrželi naživu lásku k Bohu a k lidem je nezbytná Eucharistie, pokrm vhodný pro pokřtěné, schopný sytit nové energie, vycházející ze Křtu (srov. De Baptismo 1,3: SC 357,192). Je to důvod k nezměrné radosti, moci se účastnit Eucharistie (Moralia 21,3: PG 31,741a), ustanovené ?k nepřetržitému uchovávání vzpomínky na toho, který zemřel a vstal z mrtvých pro nás? (Moralia 80,22: PG 31,869b). Eucharistie, obrovský dar Boží, chrání v každém z nás památku křestní pečeti a dovoluje nám žít v plnosti a věrnosti k milosti Křtu. Proto svatý biskup doporučuje časté, i denní svaté přijímání: ?Přijímat i každý den svaté tělo a krev Kristovy je dobré a užitečné, poněvadž on sám říká jasně: ?Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný? (Jan 6,54). Kdo by tedy pochyboval o tom, že stále přijímání během života není plný život?? (Ep. 93: PG 32,484b). Eucharistie je jedním slovem nutná k tomu, abychom přijali pravý život, život věčný (srov. Moralia 21,1: PG 31,737c).

Basil se přirozeně zajímal také o onu vyvolenou část Božího lidu, kterou představuje mládež, budoucnost společnosti. Jí adresoval Promluvu o způsobu, jakým může být pohanská kultura té doby užitečná. S velkou vyvážeností a otevřeností uznává, že v pohanské klasické literatuře - řecké i latinské ? existují příklady ctností. Tyto příklady správného života mohou být užitečné pro mladého křesťana při hledání pravdy a správného způsobu života (srov. Ad adolescentes 3). K tomu je zapotřebí vzít si z textů klasických autorů to, co je náležité a shodné s pravdou. Tímto kritickým a otevřeným postojem, ve kterém jde o rozlišování v pravém a vlastním smyslu slova, mládež roste ve svobodě. Ve svém proslulém příměru ke včelám, které sbírají z květů pouze to, co se hodí na med, Basil doporučuje: ?Jako včely, které dovedou z květů vydobýt med, a na rozdíl od jiných živočichů, kteří se omezují na potěchu vůní a barev květů, tak je to i s těmito spisy.. je možné z nich vytěžit potěšení ducha. Musíme využívat ony knihy podle příkladu včel. Ty nejdou na všechny květy bez rozdílu, a ani z těch, na které usednou, si nesnaží odnést všechno, ale vybírají pouze to, co slouží ke zhotovení medu, ostatní ponechávají. A my, jsme-li moudří, vezmeme si z oněch spisů pouze to, co se nám hodí a shoduje se s pravdou, a ostatní ponecháme? (Ad adolescentes 4). Basil doporučuje mladým lidem zejména růst ve ctnostech, ve správném způsobu života: ?Zatímco totiž ostatní dobra? přecházejí od jednoho ke druhému jako při hře v kostky, tak jedině ctnost je dobrem nezcizitelným, a zůstává na celý život i po smrti? (Ad adolescentes 5).

Drazí bratři a sestry, myslím, že je vidět, že tento Otec z doby tak vzdálené, má co říci i nám a říká nám věci důležité. Především pokud jde o tuto pozornou, kritickou a kreativní účast na dnešní kultuře. Potom, pokud jde o sociální odpovědnost, že v tomto čase globalizovaného světa jsou i zeměpisně vzdálené národy skutečně našimi bližními. A pak o přátelství s Kristem, Bohem s lidskou tváří. A nakonec, o poznání a uznání Boha Stvořitele, Otce nás všech: jenom v otevřenosti na tohoto Boha, společného Otce, můžeme vytvořit svět spravedlivý, svět bratrský.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV