30.6.2007 

List Benedikta XVI., adresovaný biskupům, kněžím, zasvěceným osobám a věřícím laikům v Čínské lidové republice, má 58 stran a nese papežův podpis ze 27.května t.r., tedy ze slavnosti Seslání Ducha svatého.

Dopis má dvě části a závěr. První část je věnována „situaci církve z teologického hlediska“ a druhá část obsahuje „pastorační směrnice“. Z hlediska kanonického práva se nejvýznamnější sdělení vyskytuje v závěru papežského listu, ve kterém Svatý otec ruší všechny dřívější zvláštní pastorační směrnice pro život církve v Číně, které byly zavedeny v dobách nejtěžšího pronásledování církve v této obrovské zemi, a to - jak píše  - „vzhledem pozitivnímu vývoji situace Církve v Číně, dále kvůli usnadnění komunikace a také jako odpověď na žádosti mnoha biskupů a kněží, kteří se obrátili na Svatý stolec. Věroučné principy, kterými byly dřívější směrnice inspirovány, pokračuje Svatý otec, nalézají nyní novou aplikaci ve směrnicích, obsažených v tomto listu.“

Benedikt XVI. potom navrhuje pastýřům a věřícím zavedení dne modliteb za Církev v Číně v den liturgické památky Panny Marie Pomocnice 24.května. Tento den - píše papež - „by se mohl stát pro katolíky celého světa příležitostí spojit se v modlitbách s Církví, která je v Číně“.

Benedikt XVI. ve svém listu vyjadřuje „vřelé díky Pánu za bolestné svědectví věrnosti, které za těch nejtěžších okolností přineslo čínské katolické společenství. Spolu s tím - pokračuje papež - cítím jako svou niternou a nezadatelnou povinnost a jako výraz své otcovské lásky naléhavost posilovat ve víře čínské katolíky a usnadňovat jejich jednotu prostředky, které jsou církvi vlastní.“ 
Benedikt XVI. se odvolává na svého předchůdce Jana Pavla II. a na jeho vyjádření, směřující k „opětovnému ustavení konkrétních cest komunikace a spolupráce mezi Svatým stolcem a Čínskou lidovou republikou. Tíživá současná situace nepochopení a nedorozumění - píše Benedikt XVI. - totiž neprospívá ani čínským autoritám, ani katolické církvi v Číně. Katolická Církev dnes po Číně a jejích politických autoritách nežádá žádná privilegia, nýbrž jedině znovu navázání dialogu za účelem dosažení vztahů vzájemného respektu a hlubšího poznání. Čína by měla vědět - píše papež - že katolická Církev má upřímný úmysl nabídnout znovu pokornou a nezištnou službu v tom, co jí přísluší, k dobru čínských katolíků i všech obyvatel země.“

Ve své analýze současné situace se Svatý otec dále zabývá „napětími a rozděleními uvnitř Církve a z toho vyplývající  potřebou vzájemného odpuštění a smíření, bez nich nemůže existovat autentické církevní společenství. Všichni jsme si vědomi toho, že tento krok nelze učinit ze dne na den, ale můžete si být jisti - píše Svatý otec čínským katolíkům -  že celá Církev se za vás bude nepřetržitě za tímto účelem modlit.“

Benedikt XVI. se dále věnuje otázce čínského episkopátu a připomíná, že „nárok některých státem vytvořených a církvi cizích institucí stavět se nad samotné biskupy a řídit život církevního společenství neodpovídá katolickému učení. Deklarovaný účel zmíněných institucí, totiž uskutečnit princip nezávislosti a autonomie, samosprávy a demokratického řízení Církve je nesmiřitelný s katolickou vírou.“

Na druhé straně pak Benedikt XVI. odpovídá na otázku, znepokojující nemálo pastýřů i věřících, zda totiž státní souhlas - nezbytný k veřejné činnosti biskupů a kněží - nějak kompromituje společenství s univerzální Církví. „V této souvislosti se především domnívám, píše papež, že nutná a odvážná obrana pokladu víry a svátostného společenství i samotné hierarchie o sobě neprotiřečí dialogu s politickými autoritami o těch aspektech života církevního společenství, které spadají do oblasti občanské.“
Benedikt XVI. pak připomíná, že státní instituce tento svůj souhlas v nemálo případech neudělují, ale vnucují, přičemž „požadují na konkrétních osobách přijetí takových kroků a projevů, které odporují jejich katolickému svědomí. Proto Svatý stolec ponechává rozhodnutí na jednotlivém biskupovi, aby danou situaci sám zvážil a rozhodl o dalším postupu.“ Benedikt XVI. vybízí kněze a věřící, aby „taková rozhodnutí přijímali a usilovali o zachování jednoty diecézního společenství se svým Pastýřem“. Svatý otec vybízí také pastýře, aby „usilovali o společenství s Apoštolským stolcem“ a připomíná, že „všichni biskupové jsou syny čínského národa a že katolická církev v Číně si i přes nemalé těžkosti a díky zvláštní pomoci Ducha svatého uchovala nedotčenou apoštolskou posloupnost“. Benedikt XVI. vyjadřuje své „přání, aby ti biskupové, kterým se nedostává státního souhlasu, došli uznání ze strany státních autorit, protože utajení či ilegalita nepatří k normálnímu životu Církve, a aby všichni věřící mohli svobodně projevovat svou víru v tom sociálním kontextu, ve kterém žijí.“

Svatý otec pak poukazuje na situaci některých biskupů, jmenovaných nedovoleně, tedy státní autoritou, ale kterým Svatý stolec dodatečně udělil pověření k biskupské službě, a připomíná, že „v několika takovýchto případech nebyli kněží a věřící dostatečně informováni o papežském jmenování těchto biskupů.“ Benedikt XVI. proto vybízí tyto biskupy „k větší odvaze směrem k vyjádření svého plného společenství s Petrovým nástupcem.“
Pokud jde o ty biskupy, dosazené státem, kteří nežádali nebo se jim dodatečně nedostalo papežského jmenování - jejich počet je velmi omezený, a Svatý otec o nich prohlašuje, že „jsou svěceni platně, ale nedovoleně“ a proto také „platně udělují svátosti“. V této souvislosti pak Benedikt XVI. vyjadřuje své přání, aby i oni usilovali o navázání plného společenství s Petrovým stolcem.

Všem věřícím katolíkům pak Benedikt XVI. připomíná, že „mají vyhledávat biskupy a kněze, kteří jsou v plném společenství s Petrovým nástupcem, ale v případě nedostatku jiné možnosti, mohou přijímat svátosti, které udělují tito - pouze státem dosazení - biskupové a jejich kněží.“

Papež se vyjádřil také k otázce nynějšího tzv. Kolegia katolických biskupů Číny (China Catholic Bishops´College), které se skládá pouze z těch biskupů, kteří mají státní souhlas, a prohlašuje, že Svatý stolec nemůže toto kolegium schválit jako biskupskou konferenci Číny, protože nezahrnuje tzv. ilegální biskupy, papežem jmenované, a naopak zahrnuje ty biskupy, kteří ani dodatečně nebyli papežem jmenováni.

Benedikt XVI. končí svůj dopis poukazem na misijní povahu Církve, povolané hlásat a dosvědčovat evangelium a vybízí Církev v Číně, aby „ve svém srdci naslouchala volání svého Zakladatele a Pána.“ - „Nyní, končí papež svůj list, je na vás, učedníci Pána v Číně, abyste byli odvážnými apoštoly Kristova království. Jsem si jist, že vaše odpověď bude velká a velkodušná.“

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.