11.5.2007 

Benedikt XVI. při kanonizaci bl.Antonína od sv.Anny Galvão

Páni kardinálové,
Pane arcibiskupe ze São Paulo,
a biskupové Brazílie a Latinské Ameriky,
ctěné autority,
sestry a bratři v Kristu!

?Dobrořečit budu Pánu v každém čase, jeho chvála bude v mých ústech vždycky? (Ž 32,2).

1. Radujme se v Pánu dnes, kdy rozjímáme o další divu Boha, který nám ze své podivuhodné prozřetelnosti dovoluje okoušet znamení své přítomnosti v tomto úkonu darující se Lásky, ustanoveném posvátnou obětí oltářní. Ano, nemůžeme nechválit našeho Boha. Chvalme ho všichni, národy Brazílie a Ameriky, zpívejme Pánu o jeho divech, protože pro nás učinil veliké věci. Dnes nám Božská Moudrost umožní setkat kolem jejího oltáře, abychom chválili Boha a děkovali mu za to, že nám udělil milost kanonizace bratra Antonína od Sv.Anny Galvão.
Chtěl bych poděkovat za srdečná slova arcibiskupa ze São Paulo, Mons. Odilo Schererovi, který promluvil jménem vás všech a poděkovat jeho předchůdci kard. Claudio Hummesovi za jeho nasazení ve věci kanonizace bratra Galvão. Děkuji za přítomnost každého a každé z vás, ať už obyvatel tohoto velkého města nebo těch, kteří přišli z jiných měst a zemí. Těším se z toho, že za pomoci sdělovacích prostředků moje slova a výrazy mých citů mohou vstoupit do každého domu a každého srdce. Buďte si jisti: papež vás miluje, a miluje vás, protože vás miluje Ježíš Kristus.
Při této slavnostní eucharistii bylo hlásáno evangelium, v němž Ježíš v niterném vytržení prohlašuje: ?Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že když jsi tyto věci skryl před moudrými a chytrými, odhalil jsi je maličkým? (Mt 11,25). Jsem šťasten, protože povýšení bratra Galvão k úctě oltáře zůstane navždy zarámována v liturgii, kterou nám tento dne Církev dává.
Srdečně zdravím celé františkánské společenství a zejména mnišky, které z kláštera da Luz, z metropole státu São Paulo, šíří spiritualitu a charisma prvního brazilce povýšeného ke slávě oltářů.

2. Vzdávejme díky Bohu za neustále dobrodiní, kterých se nám dostává prostřednictvím mocného evangelizačního vlivu, který Duch Svatý vtiskl do mnoha duší skrze bratra Galvão. Evangelním způsobem žité františkánské charisma přineslo významné plody prostřednictvím svědectví jeho vroucí úcty k Eucharistii, rozvážného a moudrého vedení duší, které jej vyhledávaly, a velké zbožnosti k Neposkvrněnému početí Panny Marie, za jejíhož ?syna a věčného otroka? se pokládal. Bůh nám vychází v ústrety ?snaží se nás získat, a to až do Poslední večeře, až k Srdci probodenému na kříži, až ke zjevením Vzkříšeného, až k velkým dílům, skrze něž On sám prostřednictvím jednání apoštolů vedl putování rodící se církve? (Deus caritas est,17). Zjevuje se ve svém Slovu, ve Svátostech, zejména v Eucharistii. Život Církve je proto podstatně eucharistický. Pán ve své láskyplné prozřetelnosti nám zanechal viditelné znamení své přítomnosti.
Když ve mši svaté rozjímáme Pána pozdvihnutého knězem po proměňování chleba a vína anebo když jej zbožně adorujeme vystaveného v Monstranci, obnovujeme svoji víru s hlubokou pokorou jako to činil bratr Galvão ?in laus perennis? v neustálé chvále, v neustálém postoji klanění. Ve Svaté Eucharistii je obsaženo celé duchovní dobro Církve, totiž Kristus, naše Pascha, Chléb živý, který sestoupil z Nebe oživený Duchem Svatým a oživuje, protože dává lidem Život. Tento tajemný a nevýslovný projev lásky Boha k lidstvu zaujímá v srdci křesťanů privilegované místo. Věřící musí mít možnost poznat víru Církve, prostřednictvím jejích svěcených služebníků skrze příkladné plnění předepsaných ritů, které vždycky ukazují střed veškerého díla evangelizace v eucharistické liturgii. Věřící sami se mají se zbožností a úctou snažit přijímat a ctít Nejsvětější svátost a toužit přijmout Pána Ježíše s vírou a umět také, kdykoli je to třeba, přistoupit ke svátosti smíření a očistit duši od každého těžkého hříchu.

3. Důležitý je příklad bratra Galvão pro ochotu sloužit lidu, kdykoli je požádán. Věhlasný rádce, smiřovatel duší a rodin, pracovník charity zvláště ve vztahu k chudým a nemocným. Byl vyhledávaným zpovědníkem, protože byl horlivý, moudrý a rozvážný. Pro toho, který miluje opravdově, je charakteristické, že nechce, aby utrpěl Milovaný urážku; obrácení hříšníků proto byla velká touha našeho Světce. Sestra Helena Maria, která byla první ?řeholnicí? určenou ke založení ?Recolhimento de Nossa Senhora da Conceição? dosvědčila to, co řekl bratr Galvão: ?Modlete se, aby Bůh pozvedl hříšníky svou mocnou pravicí z bídné propasti viny, v níž se ocitli?. Kéž nám toto delikátní varování poslouží jako podnět k rozpoznání cesty smíření s Bohem a s bližním v Božím Milosrdenství ku pokoji našich svědomí.

4. Spojeni s Pánem v nejvyšším společenství Eucharistie a smířeni s Ním a s naším bližním, budeme nositeli onoho pokoje, který svět neumí dát. Budou moci muži a ženy tohoto světa nalézt pokoj, pokud si nebudou vědomi nutnosti smíření s Bohem, s bližním a se sebou samými? Velký význam má to, co v této souvislosti senát São Paula napsal provinciálovi františkánů na konci 18.století, když definoval bratra Galvão ?mužem pokoje a lásky?. Co žádá Pán po nás? ?Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás?. Ale hned potom dodává: ?abyste přinášeli užitek a váš užitek aby byl trvalý? (Jan 15,12.16).A jaký užitek se po nás žádá, ne-li umění milovat, inspirované příkladem Světce z Guaratinguetá?

Pověst jeho nezměrné lásky neměla mezí. Lidé z celé Brazílie chodili za bratrem Galvão, který všechny přijímal. Byli to chudí, nemocní na těle i na duchu, kteří jej prosili o pomoc.
Ježíš otvírá své srdce a zjevuje nám střed celého svého výkupného poselství: ?Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život? (Jan 15,13). On sám miloval tak, že vlastní život položili za nás na kříži. Také působení Církve a křesťanů ve společnosti musí mít tuto inspiraci. Iniciativy sociální pastorace, jsou-li orientovány k dobru chudých a nemocných, v sobě nesou tuto božskou pečeť. Pán s námi počítá a nazývá nás přáteli, protože jenom ti, kteří takto milují jsou schopni položit život, darovaný Ježíšem skrze jeho milost.
Jak víme 5.generální konference latinskoamerického episkopátu bude mít jako své základní téma: ?Učedníci a misionáři Ježíše Krista, aby v Něm naše národy měli život?. Jak tedy nevidět nezbytnost naslouchat s obnovenou horlivostí tomuto povolání, abychom mohli odpovědět velkodušně na výzvy, kterým je Církev v Brazílii a Latinské Americe povolána čelit?

5. ?Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím?, říká Pán v Evangeliu (Mt 11,28). To je konečný pokyn, kterým se na nás obrací. Jak zde nevidět otcovský a zároveň mateřský cit Boha ke všem svým dětem? Maria, Matka Boží a naše Matka je s námi v této chvíli obzvláště spojena. Bratr Galvão prorocky hlásal pravdu o Neposkvrněném Početí. Ona Tota pulchra, Nejčistší Panna, která ve svém lůně počala Vykupitele lidí a byla uchráněna od každé poskvrny prvotního hříchu, chce být definitivní pečetí našeho setkání s Boha, naším Spasitelem. Milost v dějinách spásy nepřináší užitek, pokud není jeho nezbytným nástrojem prostřednictví Naší Paní.
Tento náš Světec se skutečně neodvolatelně daroval Ježíšově Matce již v mládí, toužil jí navždy patřit a zvolil Pannu Marii za Matku a Ochránkyni svých duchovních dětí.
Drazí přátelé, jak krásný příklad nám zanechal bratr Galvão! Jak aktuálně znějí nám, kteří žijeme v době plné hedonismu, slova napsaná ve formuli jeho zasvěcení: ?Raději mi odejmi život dříve než bych urazil tvého požehnaného Synáčka, mého Pána!?. Jsou to silná slova, vášnivé duše, slova, která by měla být součástí normální života každého křesťana, ať už je zasvěcen nebo ne, a probouzejí touhu po věrnosti Bohu ať už v manželství či mimo něj. Svět má zapotřebí průzračných životů, jasných duší, prostých inteligencí, které odmítají být pokládány za předměty rozkoše. Je nutné říci Ne oněm společenským sdělovacím prostředkům, které zesměšňují svatost manželství i panenství před manželstvím.
Právě nyní nám je v Madoně dána nejlepší obrana proti zlům, která tíží moderní život; mariánská zbožnost je jistou zárukou mateřské ochrany a pomoci ve chvíli pokušení. A jak by se nám nedostalo této tajemné přítomnosti Nejčistší Panny, když bude vzývat ochranu a pomoc Naší Paní z Aparecidy? Do jejich nejsvětějších rukou vložme život kněží a zasvěcených laiků, seminaristů a všech, kteří jsou povoláni k řeholnímu životu.

6. Drazí přátelé, dovolte mi skončit připomenutím modlitby z Marienfeld v Německu, kde jsem před zástupy mladých lidí označil světce za opravdové reformátory. A řekl jsem: ?Pouze od svatých, pouze od Boha přichází opravdová revoluce, rozhodující změna světa? (Homilie, 25.8.2005). To je pozvání, se kterým se dnes obracím na vás, od prvního k poslednímu při této Eucharistii, která nemá hranice. Bůh řekl: ?Buďte svatí jako já jsem svatý? (Lv 11,44). Vzdávejme díky Bohu Otci, Bohu Synu, Bohu Duchu Svatému, odkud k nám přicházejí na přímluvu Panny Marie všechna nebeská požehnání, odkud k nám přichází dar, který je spolu s vírou tou největší milostí, jež může být dáno stvořené bytosti: pevná touha dosáhnout plnosti lásky v přesvědčení, že svatost není pouze možná, ale také nezbytná každému v jeho vlastní životním stavu, aby byla světu odhalena pravá tvář Krista, našeho přítele! Amen!

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.