Rádio Vaticana

Ježíš z Nazareta

13.4.2007

K prezentaci knihy Josepha Ratzingera - Benedikta XVI.

Ve vatikánské Synodní aule byla představena kniha Josepha Ratzingera ? Benedikta XVI. ?Ježíš z Nazareta.? Svatý otec ji začal psát ještě jako kardinál, jak uvádí v předmluvě, v létě roku 2003. ?Protože nevím, kolik sil a času mi ještě bude dáno, rozhodl jsem se publikovat jako I. část deset kapitol zahrnujících období od křtu v Jordánu do Petrova vyznání a Proměnění,? píše Benedikt XVI. v úvodu. Zdůrazňuje také, že kniha není vyjádřením učitelského úřadu církve (magisteria), nýbrž je výsledkem osobního hledání ?Boží tváře.?

Dnes představený třísetstránkový svazek začíná úvodem nadepsaným ?První pohled na Ježíšovo tajmenství.? Joseph Ratzinger v něm píše, že ?kristologii?, tedy ?tajemství Syna zjevujícího Otce?, nacházíme ?v každém Ježíšově slovu a činu.? Autor proto rozebírá jednotlivé etapy Jeho veřejného života, počínaje křtem, pokušením a hlásáním evangelia o Božím královstvím. Pokračuje kapitolami o Kázání na hoře, modlitbě Páně, o Jeho učednících a podobenstvích. Dále Papež vykládá velké obrazy Janova evangelia, jako je voda, vinný kmen, víno, chléb a pastýř. Pak představuje ?dvě významné etapy Ježíšovy cesty: Petrovo vyznání a Proměnění.?. Poslední, 10. kapitola, nese nadpis ?Ježíš mluví o sobě? a obahuje interpretaci tří výrazů, jimiž Kristus charakterizoval sebe sama: ?Syn Člověka?, ?Syn? a ?Já jsem?.

Knihu publikují současně nakladatelství Herder v němčině, Rizzoli v italštině a Wydawnictwo M v polštině.

***

Novinářům představil papežovu knihu vídeňský arcibiskup, kardinál Christoph Schönborn, prof. Daniele Garrone, děkan Valdéské teologické fakulty v Římě, a prof. filosofie Massimo Cacciari z Milána.
Kardinál Schönborn si hned v úvodu všímá dvojího autorství knihy, která je nadepsána jak občanským jménem Joseph Ratzinger, tak i jménem, které si zvolil 19. dubna 2005 po své volbě na Petrův stolec, totiž Benedikt XVI. ?Není divu, že Papež mluví o Ježíšovi. To, že právě Nástupce apoštola Petra dává v dnešní době výraz svému vyznání Ježíše, je jádrem jeho úkolu [...] a bylo by spíš zvláštní, kdyby to nedělal,? podotýká vídeňský arcibiskup. Přesto stojí papežské jméno až na druhém místě, zdůrazňuje kard. Schönborn, ?tady nemluví Papež, ani někdejší kardinál, biskup, profesor, kněz, ale prostý věřící, křesťan Joseph Ratzinger.?

Status knihy, která budí pozornost kvůli svému autorovi je tedy zvláštní: nejde o akt magistéria, nýbrž o osobní knihu o Ježíšovi, výsledek dlouhé vnitřní cesty osobního hledání ?Pánovy tváře,? jak se dočítáme v předmluvě. Přestože jde o dílo, které má být svědectvím ?osobního přátelství s Ježíšem, od něhož se všechno odvíjí? (s.11), je textu cizí jakýkoliv vnitřní exhibicionismus a subjektivismus. ?Na prvním místě je neúnavná intelektuální práce - charakterizuje autorovu metodu kard. Schönborn ? vydobývání konceptu, síla argumentů, nadšení pro objektivní hledání pravdy a úsilí dát odpověď všem těm, kdo hledají a ptají se ?po důvodech své naděje? (srv. 1 Pt 3,15)

Zároveň Papež na svém výkladu nelpí. Otevřeně říká ?kdokoliv se mnou může nesouhlasit? a bez obav míří na široké pole veřejné debaty. Protichůdné názory vskutku nechybí. Mediální trh co chvíli přináší zdánlivě nové pseudoobjevy, ve kterých jsou biblické zprávy o Ježíšovi, i jeho výklad v církvi, podvodem zosnovaným kněžími. Kard. Schönborn ale připomíná, že pochyby se šíří i ve ?vlastních řadách?: ?Za více než 200 let historická kritika Bible zpochybnila téměř všechno, co se dá v Bibli o Ježíšovi najít.... Víra církve v Ježíše Krista se náhle jeví jako posteriorní ?zbožštění? Ježíše z Nazareta, o kterém není ve skutečnosti téměř nic jisté.? Autorovi nicméně nejde o tažení proti historicko-kritické metodě, jak sám vysvětluje ?nejde o spis proti moderní exegezi.? Výmluvně to dokládá i osobní svědectví kard. Schönborna: ?Za mnoho let, co jsem ho mohl znát jako profesora, biskupa, prefekta Kongregace pro nauku víry, nikdy jsem ho neviděl bez kritické edice Nového zákona v řečtině. Neznám žádného jiného profesora teologie, který byl měl tak blízký a osobní vztah k Bibli.? Kromě toho kard. Ratzinger předsedal 24 let Papežské biblické komisi, sdružující prvořadé biblisty a zná tedy dobře historicko kritickou metodu biblické exegeze. ?Pokud je k ní kritický, není to ze strachu, ale na základně podloženého a dobře argumentovaného přesvědčení, že musí uznat vlastní limity? ? dodává kard. Schönborn.

V čem tedy tkví hlavní osten? Co vedlo Josepha Ratzingera ? Benedikta XVI. k sepsání knihy určené široké veřejnosti, která má představit ?Ježíše evangelií jako reálného, jako historického Ježíše v pravém slova smyslu?? I o tom se autor zmiňuje hned v předmluvě: jsem přesvědčen ? říká ? že takto je jeho postava daleko logičtější a z historického hlediska také pochopitelnější než rekonstrukce posledních desetiletí. To je také zlatá nit celého textu. Otázka Ježíšova chápání sebe sama, své identity je zcela klíčová. Židovství a islám se nad ním pohoršují.

Na stránkách své nové knihy Papež neobchází tyto radikální otázky ?Je Ježíš jako takový důvěryhodný?? ?Co přinesl?? ?Proč by měl být něčím víc než prorokem?? ?Proč se označuje ?za Syna? a nevolí skromější roli zakladatele jednoho z mnoha náboženství??

V knize ohlašované jako výsledek Papežovy ?dlouhé vnitřní cesty? jsme tedy především svědky jeho hledání odpovědí na fascinaci pochybností, vlastní moderní době, která příliš často končí pádem do až chorobné nejistoty, vlastní naší době. Odpovědi nehledá nikde jinde než v centru křesťanské zvěsti, v Ježíšově osobě, která až na hranici nepochopitelnosti překročila všechny kategorie, která je Božská a proto je zdrojem lidské naděje.

Johana Bronková