Rádio Vaticana

Velikonoční triduum

4.4.2007

Benedikt XVI. na gen.audienci, nám. sv.Petra

Drazí bratři a sestry,
postní doba, která se začala popeleční středou, se chýlí ke konci a dnešní liturgie ze středy Svatého týdne nás uvádí do dramatické atmosféry příštích dní, prostoupených památkou utrpení a smrti Kristovy. V dnešní liturgii nám totiž evangelista Matouš předkládá k meditaci krátký dialog, ke kterému došlo ve Večeřadle mezi Ježíšem a Jidášem: ?Mistře, jsem to snad já??, ptá se zrádce božského mistra, který předpověděl: ?Amen, pravím vám: Jeden z vás mě zradí.? Pánova odpověď je lapidární: ?Tys to řekl.? (srov. Mt 26,14-25). Svatý Jan uzavírá své vyprávění o oznámení Jidášovy zrady příznačnými slovy: ?Byla noc? (Jan 13,30). Když zrádce opustí Večeřadlo, houstnou v jeho srdci temnoty ? je to vnitřní noc; v duších ostatních učedníků se šíří zmatek ? i oni odcházejí do noci, a temnoty opuštěnosti a nenávisti padají na Syna člověka, který se vydává dovršit svou oběť na kříži. To co si v následujících dnech budeme připomínat, je vlastně vrcholný střet mezi Světlem a Temnotami, mezi Životem a Smrtí. I my musíme vstoupit do tohoto kontextu a uvědomit si svou ?noc?, naše viny a naše odpovědnosti, chceme-li s duchovním užitkem prožít velikonoční Tajemství, chceme-li srdcem dojít ke světlu za pomoci tohoto Tajemství, které je ústřední oporou naší víry.

Začátkem Velikonočního tridua je zítřejší Zelený čtvrtek. Během Mše svaté spojené se svěcením olejů, kterou lze považovat za předehru Svatého tridua, diecézní pastýř a jeho nejbližší spolupracovníci, presbyteři, obklopeni Božím lidem, obnovují sliby složené v den svého kněžského svěcení. Každý rok se tak opakuje silný moment církevního společenství, který vyzdvihuje dar služebného kněžství, jež Kristus dal své Církvi v předvečer své smrti na kříži. Tento předvečer Utrpení, kterým nám Pán daroval sebe samého, daroval nám svátost Eucharistie a daroval nám Kněžství, představuje pro každého kněze moment dojetí. Je to den, který se dotýká všech našich srdcí. Potom jsou svěceny oleje určené k vysluhování Svátostí: olej katechumenů, olej pro pomázání nemocných a svaté křižmo. Večer vstoupí křesťanské společenství do Velikonočního tridua a mší na Památku Večeře Páně oživí to, co se stalo při Poslední Večeři. Ve Večeřadle chtěl Vykupitel anticipovat oběť svého života ve svátosti chleba a vína proměněné ve své Tělo a svou Krev: předjímá tuto svou smrt, svobodně dává svůj život, nabízí lidstvu definitivní dar sebe samého. Umýváním nohou se opakuje gesto, v němž Ten, který miloval svoje a miloval je až do konce (srov. Jan 13,1) zanechal tento akt pokory jako poznávací znamení lásky až k smrti. Po mši na Památku Večeře Páně vybízí liturgie věřící setrvat v adoraci Nejsvětější svátosti a znovu prožívat Ježíšovu agónii v Getsemanech. Vidíme jak učedníci usnuli a nechali Pána samotného. I dnes často spíme. My, učedníci. V této posvátné noci Getseman chceme bdít, nechceme v tuto chvíli nechat Pána samotného. Chceme tak lépe porozumět tajemství Zeleného čtvrtku, který v sobě zahrnuje trojí vrcholný dar služebného kněžství, Eucharistie a Nového přikázání lásky (agape).

Velký pátek, který připomíná události od rozsudku smrti ke Kristovu ukřižování, je dnem pokání, postu a modlitby, účasti na Pánově Utrpení. V určenou dobu si křesťanské shromáždění připomene za pomoci Božího Slova a liturgických gest, dějiny lidské nevěrnosti božskému plánu, který se přesto a právě tak uskuteční, a vyslechne dojímavé vyprávění o bolestném Utrpení Páně. Potom se k nebeskému Otci obrátí dlouhými ?přímluvami?, které se dotýkají všech potřeb Církve a světa. Společenství pak adoruje Kříž, přistupuje k Eucharistii a přijímá ji v posvátných způsobách, uchovaných ze Mše na Památku Večeře Páně z předešlého dne. Svatý Jan Chrysostom komentuje Velký pátek a poznamenává: ?Nejprve kříž znamenal pohrdání, ale dnes je uctíván, nejprve byl symbolem odsouzení, dnes je nadějí spásy. Stal se skutečně pramenem nekonečných dober, osvobodil nás od omylu, rozptýlil naše temnoty, smířil nás s Bohem, z nepřátel Božích nás učinil svými příbuznými, z cizinců nás učinil bližními: tento kříž ničí nepřátelství, je zdrojem pokoje a klenotnicí našeho pokladu? (De cruce et latrone, I,1,4). Aby bylo možné prožít Vykupitelovo Utrpení s větší účastí, uvedla křesťanská tradice do života mnohé projevy lidové zbožnosti, mezi něž patří známá Velkopáteční procesí s jejich podmanivými, každoročně se opakujícími obřady. Existuje však zbožné cvičení Via Crucis (Křížové cesty), které nám během celého roku dává možnost vtiskovat si stále hlouběji do svého nitra tajemství Kříže, setkávat se s Kristem na této cestě a tak se Mu vnitřně přizpůsobovat. Mohli bychom říci ? za pomoci výrazu svatého Lva Velikého - že Via Crucis nás ?vychovává? k tomu, abychom ?očima srdce hleděli na ukřižovaného Ježíše způsobem, který nám v jeho těle dá poznat naše vlastní tělo? (Disc. 15 o umučení Páně). Právě v tom spočívá pravá křesťanská moudrost, které se chceme učit účastí na Křížové cestě u Kolosea právě na Velký Pátek.

Bílá sobota je dnem, ve kterém liturgie mlčí, dnem velkého mlčení, a křesťané jsou zváni střežit vnitřní usebranost, kterou je v této naší době tak těžké pěstovat, aby se připravili na Velikonoční vigilii. V mnoha společenstvích jsou organizovány duchovní obnovy a hodinky mariánské modlitby jakoby ve spojení s Matkou Vykupitele, která s neochvějnou důvěrou očekává vzkříšení ukřižovaného Syna. A nakonec, při Velikonoční vigilii, bude závoj žalu, kterým je pro Pánovu smrt a pohřeb Církev obestřena, odstraněn vítězným zvoláním: Kristus vstal z mrtvých a navždy přemohl smrt! Tehdy budeme moci skutečně pochopit tajemství Kříže, ?jako Bůh koná divy v nemožnostech ? píše neznámý antický autor ? aby se vědělo, že pouze on může dělat to, co chce. Ze své smrti náš život, ze svých ran naše uzdravení, ze svých pádů naše vzkříšení, ze svého sestupu náš výstup? (Anonym ze 4.stol.). Uprostřed Velikonoční vigilie, oživeni pevnější vírou, přijmeme, nově pokřtěné a obnovíme naše křestní sliby. Zakusíme tak, že Církev je stále živá, stále se omlazuje, stále je krásná a svatá, protože se opírá o Krista, který je vzkříšen a už nezemře.

Drazí bratři a sestry,
Velikonoční Tajemství, které nám umožňuje prožít posvátné triduum, není jen připomínkou minulé skutečnosti, ale je skutečností aktuální: Také dnes Kristus přemáhá svou láskou hřích a smrt. Zlo ve všech svých formách nemá poslední slovo. Poslední triumf patří Kristu, pravdě a lásce! Jsme-li ochotni spolu s ním trpět a zemřít, jak nám připomene svatý Pavel při Velikonoční vigilii, stane se jeho život naším životem (srov. Řím 6,9). Na této jistotě spočívá a je budována naše křesťanská existence. Na přímluvu Nejsvětější Panny Marie, která následovala Ježíše na cestě Utrpení a Kříže a objala jej, když byl sňat, vám přeji zbožnou účast na Velikonočním triduu, abyste spolu se všemi svými drahými zakusili radost Velikonoc!

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV