9.3.2007
Pátek po druhé neděli postní
Také dnešní statio připadá na jeden z prastarých římských titulů. První jméno dnešní baziliky sv. Vitala při via Nazionale znělo Titulus Vestinae, a to proto, že jistá dáma jménem Vestina věnovala své klenoty na stavbu nové baziliky na místě kaple zasvěcené mučedníkům Gervásovi a Protásovi.
Tito dva bratři, prosluli zejména v severní Itálii, kde jejich těla nalezl sv. Ambrož a postavil jim v Miláně bohatě zdobenou baziliku. Tradice říká, že byli syny sv. Vitala, římského vojáka, který stejně jako celá jeho rodina zemřel mučednickou smrtí, pohřben zaživa v hluboké jámě.
Přestože má vyprávění o jeho smrti několik zdrojů lišících se zejména dobou, kdy tito mučedníci žili, jisté je, že jejich kult je velmi starý. Sv. Vitala proslavila nádherná bazilika z 6. století v Ravenně. Na tamních mozaikách jsou už všichni tři mučedníci oslavováni společně.
Bazilika z počátku 5. století by patrně zanikla nebýt důkladné obnovy, které se jí dostalo u příležitosti Jubilea roku 1475. Papež Sixtus IV. della Rovere ji dal od základů obnovit, jak čteme ve vlysu nad vstupem do chrámu. Nová etapa v dějinách baziliky sv. Vitala nastává v listopadu roku 1595, kdy ji Klement VIII. věnoval jezuitům, ti ji používali jako kostel svého noviciátu až do roku 1880. Stejně jako o tisíc let dříve patricijka Vestina, tak také Isabella della Rovere na konci 16. století prodala své klenoty a peníze věnovala jezuitům, aby mohli zahájit restaurační práce. Ikonografickou výzdobu kostela podrobně vypracoval roku 1597 P. Giovanni Battista Fiammeri. Fresky chrámu měly mladým jezuitům ukazovat mučednické scény velkých světců, kromě titulárních patronů např. sv. Ignáce Antiochijského, sv. Klimenta nebo neapolského biskupa Januaria. Vzhledem k bouřlivé situaci té doby mohly být docela dobře považovány za přípravu do života.
Také titulárními kardinály baziliky sv. Vitala byli muži, kteří se museli potýkat s totalitami různých druhů. Je mezi nimi kardinál John Fisher, umučený Jindřichem VIII., a kardinál František Tomášek.
Johana Bronková
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.