Rádio Vaticana

Komu vadí katolický mučedník?

11.2.2007

Je to nová národní svatyně Polska, místo které střeží památku P. Jerzy Popieluszka ?kaplana Solidarnošči?, který byl brutálně zavražděn třemi agenty komunistické tajné policie. Kostel sv. Stanislava Kostky, kde mladý kněz míval svá ohnivá kázání během ?mší svatých za vlast?, se stal cílem nepřetržitých poutí; dosud jej navštívilo 17 milionů. Zde na zelené louce probíhá proces jeho blahořečení. Na žulovém kameni je prostý nápis ?O. Jerzy Popieluszko, 37 let, zavražděn 19. října 1984?. Ale někdo to ne a ne uznat. ?Začali uvádět v pochybnost datum jeho smrti, pak i způsob, jakým byl zavražděn, celý kontext, ba dokonce autory zločinu?, říká Eva Czaczkowska, novinářka deníku Rzeczpospolita a autorka rozsáhlého dokumentovaného životopisu otce Popieluszka. Pochyby, skryté narážky, insinuace a podezření, jimž daly velký prostor hromadné sdělovací prostředky vyústily do nového soudního vyšetřování. I v tomto případě chce přepisovat dějiny Institut národní paměti, který uchovává archivy komunistické státní bezpečnosti (Sb). Jestliže dokumenty, jež jsou uchovávány v archivech Institutu donutily k demisi nově jmenovaného varšavského arcibiskupa Wielguse, v případu otce Popieluszka mohl být účinek ještě víc ohromující. Vždyť kdyby nebylo jasno, jak a kdy byl mladý kněz zavražděn, mohl být uveden v pochybnost celý proces blahořečení, který začal přesně před deseti lety, 8. února 1997.

Připomeňme si základní fakta. V soudním procesu, který se konal v Toruni na počátku roku 1985 byli odsouzeni tři agenti komunistické tajné služby: kapitán Grzegorz Pietrowski a poručíci Waldemar Chmielewski a Leszek Piekala, kteří se přiznali k vraždě Popieluszky, spolu s ředitelem 4. oddělení ministerstva vnitra plukovníkem Adamem Peitruszkou. Tři komunističtí agenti přiznali, že zatkli a unesli mladého kněze na silnici z Toruně do Varšavy, že ho zbili a dokopali a pak hodili do Visly u přehrady Wroclavek. Rozkaz dostali od vedoucího oddělení, pověřeného dohledem nad ?podvratnými knězi?. Ale již tehdy bylo všeobecné přesvědčení, že praví osnovovatelé zločinu jsou mnohem výš v nomenklatuře režimu. Podezření se soustřeďovalo na mocného ministra vnitra generála Kiszczaka i na samého generála Jaruzelského. Po převratu v roce 1989 byli obžalováni dva čelní představitelé komunistické tajné policie Ciaston a Platek, ale proces proti nim vyzněl do ztracena. A mezitím byli všichni čtyři viníci odsouzeni na 25 let, ale s velkými slevami trestu, takže jsou už dávno na svobodě.

Ke znovuzahájení procesu udal před dvěma léty tón Andrzej Witkovski, jeden z prokurátorů Institutu národní paměti; ten má totiž úkol nejen uchovávat v archivech dokumenty, nýbrž i stíhat zločiny spáchané komunistickým režimem. ?Chtěl za každou cenu dokázat, že otec Popieluszko byl zavražděn jinými osobami a za jiných okolností, než jak bylo zjištěno v roce 1985? vysvětluje otec Zdislaw Krol, který jedenáct hodin podával svědectví před prokurátorem Witkovským. Tento starý ale bojovný kněz znal osobně otce Jerzyho a byl předsedou církevního soudu v diecézním procesu blahořečení, který se konal ve Varšavě v letech 1997-2001; potom byla celá dokumentace poslána na Kongregaci pro svatořečení do Říma.

Otec Krol je viditelně rozhořčen a jen kroutí hlavou. Měl totiž možnost důkladně prověřovat dokumenty, fotografie a filmové záběry z onoho dramatického října 1984, včetně lékařského nálezu po autopsii (ohledání mrtvoly), a je víc než jistý co se týká některých základních faktů. Za prvé: Otce Popieluszko nebyl utopen, nýbrž nejprve zavražděn a pak vhozen do Visly; za druhé: datum smrti je 19. říjen a je nutno vyloučit, že k vraždě došlo o týden později; za třetí: oběť byla mučena, zakusila bestiální násilí a rány, aniž by se bouřila či spílala vrahům, takže byli sami udiveni jeho chováním.

Nakonec otec Krol zvítězil. Soudní vyšetřování Institutu národní paměti nedokázalo změnit verzi faktů a jeho vedení rázným rozhodnutím odňalo pověření prokurátorovi Witkowskému, protože se dal ovlivnit skupinou novinářů, bývalých komunistů, kteří chtěli vnutit novou rekonstrukci faktů zjištěných v roce 1985. Zůstává ale údiv, vyjádřeno slovy básníka Březiny ?jako když popel chutná?, nad tímto už tolikátým pokusem přepisovat nedávné dějiny katolicismu v Polsku; došlo to až tak daleko, že se uvádí v pochybnost událost tak vysoce dramatická ale i symbolická. ?Snad,? uzavírá s ostnem hořkosti otec Zdislaw Krol ?někomu náramně vadí, že se polská církev může chlubit novým mučedníkem z doby komunismu v naší vlasti?.

Zůstane jen posílené vědomí o diskriminaci katolíků v Polsku či u nás nebo ustrnutí, jež jako popel chutná? Ne. Nesmí !

Protože mluvím pěti jazyky a dokážu se inteligentně bavit na tucet témat, nemám-li dost lásky k tomu, abych nešířil pomluvy a neshazoval ostatní, nedělám pouze zbytečný rámus, ale ničím.

A přestože denně čtu bibli a znám nazpaměť její části, často se modlím a mám silnou víru a řadu duchovních darů, nemám-li dost lásky obětovat někdy některé své touhy a přání pro dobro druhých, pak všechno moje ?duchovno? je nanic.

A přestože mám dvě zaměstnání, abych zabezpečil svou rodinu a přispívám na Charitu a pomáhám při různých akcích, nedokážu-li lásku těm, s kterými žiji a pracuji, všechna má tvrdá práce i oběti jsou k ničemu.

Láska není popudlivá a nabroušená ani po dlouhém frustrujícím dnu v práci.
Láska je šťastná, když se druhým daří.
Láska nemusí řídit nablyštěný vůz, žít v nádherné vile nebo mít všechny nejnovější vymoženosti.
Láska nemusí být vždy první, ani nemusí mít poslední slovo.
Láska není hrubá nebo surová, není sobecká ani nespoutává, nesvádí ke zlému, nenutí ostatní, aby tančili jak píská.
Láska se více stará o potřeby druhých než aby ztrácela čas starostmi o sebe.
Láska se nedá vykolejit, když věci nejdou tak, jak si to představovala.
Láska věří, že ve druhých je hodně dobra a nechce věřit opaku.
Láska neposlouchá klepy; o ostatních mluví jen dobře.
Láska ví, že všechno co poslouchá, sleduje a čte, ovlivní její postoje i jednání a tím působí i na ostatní ? proto si dává pozor, jak tráví svůj čas.
Láska je pružná, dává vše do pohybu, umí si poradit s čímkoliv, co ji potká.
Láska je vždy připravena odpustit a hledat na druhých jen to dobré.
Láska dělá vše, aby druzí využili své dary.
Lásce nikdy nedojde trpělivost, ani s těmi, co jsou pozadu nebo zdržují.
Láska se nedívá na hodinky, když druzí mluví.
Láska nikdy neselže. Já mohu selhat, ostatní také. Všichni se můžeme někdy zmýlit, splést. Naše slova a činy často nedokážou vyjádřit naše myšlenky tak, jak bychom chtěli.
Jsme křehcí, omylní a často pošetilí a chápání našeho světa, neřku-li onoho je přinejlepším jen částečné. Avšak bude-li v nás Boží duch lásky ten změní cokoliv.
Jsme opravdu jen děti, když dojde na to, žít opravdovou lásku, ale Bůh nám může pomoci vyrůst z našich dětinských způsobů.
Bez něho jsme bezradní, když přijde na lásku a ostatní nejdůležitější věci v životě, ale když žijeme v Jeho království ? v nebeském království, jež je mezi námi ? jak řekl Ježíš, můžeme se od Něj učit, správně volit, nezastavovat se na cestě a žít a milovat v plnosti.

V životě je spousta hezkých věcí
a spousta dobrých věcí
ale žádná není tak dobrá
a tak důležitá
jako láska.

Josef Koláček