Rádio Vaticana

Zasvěcení lidé žijí láskou, kterou může naplnit jen Věčný

2.2.2007

Vatikán. těm, kdo se zasvětili Bohu. V bazilice sv. Petra při té příležitosti sloužil slavností mši svatou prefekt Kongregace pro instituty zasvěceného života a společnosti apoštolského života, kardinál Franc Rodé. V homilii mimo jiné připomněl, že tento svátek slaví společně východní i západní církve. Dochován je již v prvních staletích v Jeruzalémě, kde byl nazýván slavností setkání:

?Je oslavou setkání Ježíše s Bohem praotců a s věřícím lidem, ve znamení světla, uprostřed zaslíbení a naplnění. Simeon a Anna, vedení Duchem svatým, jsou toho svědky.
Světlo, jež nám bylo předáno, nás sjednocuje se Simeonem a Annou, kteří přijímají Dítě, ?světlo k osvícení pohanům?, jak to opěvuje Simeon slovy proroka Izaiáše.
V evangeliu jsou nám představeny dvě osoby, které zasvětili svůj život Bohu v chrámě, kněz Simeon a prorokyně Anna. Jsou orientováni k Bohu jako slunečnice za světlem; vidí to, co druzí nevidí: nastupuje totiž éra toho, jenž je nazýván ?Bůh s námi?. Simeon říká: ?Moje oči uviděli spásu všech? (Lk 2,30). Tou spásou, kterou vidí, je Dítě, ?světlo? připravené pro všechny. Simeon pochopil podstatu: spása znamená člověk, vtělené Boží světlo, jeho radostnou zvěst, jeho království, které je zároveň plné světla i tajemné.?

Řeholnice, řeholníky a další členy rozmanité rodiny lidí, kteří se zasvětili Bohu, přišel v závěru bohoslužby pozdravit Benedikt XVI. Ve své promluvě objasňoval základní rysy zasvěceného života:

?Ti, kdo byli Bohem vyvoleni k zasvěcenému životu, přijali definitivně za vlastní duchovní touhu Simeona a Anny. Žije v nich jediné očekávání, touha po Královstí; prahnou a žízní po lásce, kterou může naplnit pouze Věčný. Vlastním příkladem hlásají světu, často dezorientovanému, ale ve skutečnosti stále uslovněji hledajícímu smysl, že Bůh je Pánem existence, že jeho ?milost je víc než život? (Ž 62,4). Když volí poslušnost, chudobu a čistotu pro Nebeské království, ukazují, že jakékoliv přilnutí a láska k věcem a lidem není s to definitivně nasytit srdce, že pozemská existence je více či méně dlouhým očekáváním setkání ?tváří v tvář? s Božským ženichem, očekáváním prožívaným se srdcem stále bdělým a připraveným poznat ho a přijmout ho, až příjde.?

Johana Bronková