Rádio Vaticana

Rabanal del Camino

17.8.2006

Milí posluchači, zdravím vás z Rabanal del Camino. Sedím v místnosti s velkým krbem, v refugiu, o které pečuje anglická konfraternita svatého Jakuba. Dům nese jméno poustevníka Gancelma. Ten tady žil na začátku 12. století, staral se o poutníky i o to, aby místa pamatující ještě římské doby, byla pokřtěna. Ale na to ještě přijde řeč.

Včerejší podvečer v Astorze byl deštivý. Strávili jsme ho pobíháním z jednoho podloubí do druhého, hledáním volné hospody ? všude bylo přeplněno a dokonce příprava jídel inzerovaných jako menu trvala přes hodinu. Než jsme se s tím smířili, odešli jsme asi ze dvou míst, takže se všechno protáhlo. A labyrint středověkých uliček nám situaci neulehčoval. Dosyta jsme stihli vychutnat jen dvě místa ve městě: katedrálu, postavenou v pozdně gotických formách na konci 15. století, a biskupský palác, který hned vedle, nad hradbami vybudoval v letech 1889 ? 1913 Antonio Gaudi. Na první pohled by vám možná připomněl romantický hrad pro hollywoodskou Sněhurku. Prohlížíte-li si ho ale pečlivěji, všimnete si jak architekt nápaditě a hravě zacházel s tvaroslovím gotické architektury. Všechny profily žeber i přípor jsou z glazované keramiky, hlavice sloupů zůstávají v náznacích a nepouštějí se do imitace. Vedle dobře odvedené stavitelské práce, která se ukazuje hlavně ve sklepení, sklenutém na pilíře jako románská krypta, je Gaudího palác zajímavý především celkovým rozvržením prostoru: hlavnímu patru biskupského paláce vévodí kaple a všechny místnosti pro další činnosti biskupa jsou jí z architektonického hlediska podřízeny. Je to zajímavý příklad komposice úřadu a domu jako součásti posvátného prostoru.

Ale vraťme se k pouti. Ranní déšť nezaplaší poutníka ? hlásil v 6 hod., když zazvonil budík, náš francouzský spolunocležník.Ale nebylo tak zle. Jak ohlásila už večerní duha nad astorzskou radnicí, město nám chtělo ukázat i přívětivější tvář ? nepršelo.

Vydali jsem se směrem k leonským horám. Pokud se někdo z Vás chystá do Compostely a má čas jen takové dva týdny, vřele doporučuji samozřejmě navštívit Leon, ale samotné Camino začít až od Astorgy. Nevěřili byste, jak dnes cesta ubíhala. Šlo se stále do kopce, jakoby pohled na krásnou krajinu ukusoval z cesty i námahy. Prošli jsme vesničkami, ve kterých je polovina kamenných domů rozpadlá, ale kde všude jsou doloženy poutnické špitály ? Santa Catalina de Somoza, s kostelem sv. Blažeje, El Ganso, kde se o poutníky kdysi staraly premonstrátky.

Právě za touhle vesničkou jsem dostihli mraky, které se od rána povalovaly na kopcích na obzoru a vítr za námi vyslal první kapky deště.

A teď to bude znít možná trochu jako z legendické literatury, ale ? světe div se ? přestože podle aktuálních zpráv o počasí tady všude beznadějně prší, a přestože po obou stranách svatojakubské cesty sahaly šedomodré mraky až k zemi, k nám dolétlo sotva pár kapek zanesených větrem. A tak jsme se cítili trochu jako Izraeliti na cestě Rudým mořem. A ten obraz se nabízel sám, protože zdejší půda je tmavě červená.

Mezi vřesovišti, nízkými doubky a borovicemi jsme pak dorazili k plotu oddělujícímu kus lesa. Poutníci do něj vpletli kříže ze sukovitých klacků i tenkých proutků, polámané i vzpřímené ze suché trávy i vřesu, zkrátka různé jako lidské osudy. Horská stezka končila u Rabanal del Camino. Přestože bylo teprve poledne, rozhodli jsme se nakonec zůstat. Rabanal totiž k poutní cestě do Compostely neodlučně patří. Na bezpečný přechod poutníků přes hory tu kdysi dohlíželi Templáři a podle jednoho francouzského příběhu ze 13. stol. si tady jistý bretonský rytíř Anscis vzal za ženu saracénskou princeznu Gaudissu.

My jsme tady našli útulný dům pro poutníky. U oběda jsme pak mluvili se starším pánem ze Schwarzwaldu. Protože spí hned vedle nás, všimla jsem si jeho dokrvava odřených prstů na nohách. Není divu, měl za sebou 40 km a zítra se chystá na stejně dlouhou trasu. Prý nemůže jinak, tlačí ho čas. ?Teď mi je 64 let?, říkal. ?Za dva roky půjdu do důchodu, a pak se vydám na cestu od svého domu a každý den půjdu jen 25 km.?

Tak a pro dnešek už toho bylo až až. My se teď těšíme na večerní mši, prý s gregoriánským zpěvem. Hned vedle nás je totiž malý benediktýnský klášter.

Johana Bronková