3.1.2007 

Generální audience Benedikta XVI.

Drazí bratři a sestry,
Tato první generální audience v novém roce probíhá ještě ve vánočním ovzduší, v atmosféře, která nás zve k radosti z narození Vykupitele. Ježíš svým příchodem na svět rozdal lidem hojnost darů dobroty, milosrdenství a lásky. Apoštol Jan - jakoby tlumočil pocity lidí každé doby ? říká: ?Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil, že se smíme nazývat Božími dětmi? (1 Jan 3,1). Kdo se zastaví v rozjímání před Božím Synem, který je - bezbranný - položen v jeslích, nemůže se necítit zaskočen touto lidsky neuvěřitelnou událostí; nemůže nesdílet onen úžas a pokorné odevzdání Panny Marie, kterou Bůh vybral za Matku Vykupitele právě pro její pokoru. V Betlémském Dítěti každý člověk odhaluje, že jej Bůh miluje bez postraních úmyslů; ve světle Vánoc se každému z nás vyjevuje nekonečná Boží dobrota. V Ježíši s námi nebeský Otec navázal nový vztah; učinil nás ?dětmi ve svém vlastním Synu?. Během těchto dní nás svatý Jan vybízí meditovat právě o této skutečnosti svými hlubokými a obsažnými slovy.

Milovaný apoštol Páně zdůrazňuje, že skutečně ?jsme dětmi? (1 Jan 3,1), nejsme pouhá stvoření, ale jsme děti: tak blízko je nám Bůh tím, že nás přitahuje k sobě svým Vtělením, tím že se stal jedním z nás. Patříme proto opravdu do rodiny, jejímž Otcem je Bůh, protože Ježíš, Jednorozený Syn, přišel ? jak doslova říká sv.Jan ? rozbít svůj stan mezi námi, tj. stan svého těla, aby shromáždil všechny lidi do jedné rodiny, jediného lidu, patřícího tak k Božskému bytí v jednotě jediného lidu, jediné rodiny. Přišel nám zjevit pravou tvář Otcovu a přiblížit nebeské skutečnosti nám i zemi. Svatý Jan poznamenává: ?V tom záleží láska: ne že my jsme milovali Boha, ale že on si zamiloval nás? (1 Jan 4,10). O Vánocích zní do celého světa prosté a omračující: ?Bůh nás miluje?. ?My milujeme Boha ? říká svatý Jan ? protože on napřed miloval nás? (1 Jan 4,19). Toto tajemství je svěřeno do našich rukou, protože zakoušením božské lásky žijeme obráceni k nebeským skutečnostem a hledáme především Království a jeho spravedlnost v jistotě, že to ostatní, všechno ostatní nám bude přidáno (srov. Mat 6,33). Vánoční doba nám pomáhá růst v tomto vědomí.

Vánoční radost nám však nedává zapomenout na tajemství zla (mysterium iniquitatis), na mocnosti temnot, které se pokoušejí zastínit zář božského světla. V prologu svého evangelia, který byl v těchto dnech několikrát čten, apoštol Jan píše: ?Světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila? (1,5). Je to drama odmítání Krista, které se, bohužel, stejně jako v minulosti projevuje a manifestuje i dnes mnoha různými způsoby. Snad nejvíce záludné a nebezpečné jsou formy odmítání Boha v současné době: od jasného odvrhnutí až k indiferenci, od scientistického ateizmu až k prezentování modernizovaného nebo lépe postmoderního Ježíše. Ježíše redukovaného na pouhého člověka své doby, zbaveného svého božství anebo Ježíše natolik zidealizovaného, že se někdy jeví až jako pohádková bytost.

Avšak Ježíš, pravý Ježíš dějin, pravý Bůh a pravý člověk, neúnavně nabízí všem své Evangelium a je si vědom, že je ?znamením, kterému se bude odporovat, aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí?, jak to prorokoval stařec Simon (srov. Lk 2,32-33). Pouze Dítě, které leží v jeslích, vlastní pravé tajemství života. Proto žádá o přijetí, abychom mu udělali místo v nás, v našich srdcích, v našich domech, v našich městech a v našich společnostech. V mysli a srdci znějí slova Janova prologu: ?Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi? (1,12). Před ním nelze zůstat indiferentními. Také my, drazí přátelé, musíme neustále zaujímat stanovisko. Jaká tedy bude naše odpověď? S jakým postojem ho přijmeme? Přichází nám na pomoc prostota pastýřů a hledání Mágů, kteří prostřednictvím hvězd zkoumali tajemství Boha; příkladem je nám Mariina chápavost a Josefova moudrá rozvaha. Více než dva tisíce let křesťanských dějin obsahuje plno příkladů: mužů a žen, mladých i dospělých, dětí i starých, kteří uvěřili v tajemství Vánoc, otevřeli náruč Emmanuelovi a učinili tak ze svých životů majáky světla a naděje. Láska, kterou Ježíš svým narozením v Betlémě světu daroval, spojuje ty, kteří jej přijímají, v trvalých svazcích přátelství a bratrství. Svatý Jan od Kříže praví: ?Bůh, tím že nám dal všechno, tj. svého Syna, řekl všechno v Něm. Upři svůj zrak pouze na Něho? a nalezneš tam ještě víc než si žádáš a přeješ? (Výstup na horu Karmel, kn.I, list 22,4-5).

Drazí bratři a sestry, na počátku tohoto nového roku v sobě oživme závazek otevírat Kristu svou mysl a srdce a projevovat mu upřímně svou vůli žít jako jeho opravdoví přátelé. Tak se staneme spolupracovníky jeho plánu spásy a svědky oné radosti, kterou On dává nám, abychom ji štědře šířili kolem sebe. Kéž nám Maria pomáhá otevírat srdce Emmanuelovi, který přijal naše ubohé a křehké tělo, aby sdílel spolu s námi namáhavou cestu pozemského života. Nicméně, spolu s Ježíšem se tato namáhavá cesta stává cestou radosti. Kráčejme společně s Ježíšem, jděme spolu s Ním a tak bude tento nový rok rokem šťastným a dobrým.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.