3.12.2006 

Zhodnocení apoštolské cesty Benedikta XVI. do Turecka

Al Qaeda minaccia il Papa. Palcový titulek na první stránce římského denníku La Repubblica byla pro mne první konkrétní zpráva o Benediktu XVI. na jeho riskantní apoštolské návštěvě v Turecku, kterou jsem zahlédl v novinách, jež otevíral spolucestující v podzemní dráze. Vracel jsem se po týdenních exericicích z Galloro do Říma a přejelo mi lehké zamrazení po zádech, protože jsem si dovedl představit, čím vyhrožují muslimští fundamentalisté z Al Kajdy Svatému Otci. Během exercicií se ta obava i starost promítala do společných modliteb a proseb k Madoně o ochranu Petrova nástupce.

Ve čtvrtečním vydání La Repubblica ještě celá druhá stránka byla věnována šťavnatému líčení všemožných scénářů atentátu v Cařihradu (či jak bylo kvůli politické přecitlivělosti turecké vlády doporučeno užívat jména Istanbul a ne Konstantinopol nebo Cařihrad, aby bylo jasno, že je to jedině turecké město bez jakýchkoliv historických reminiscencí) nebo masových manifestací. Nacionalisté, my bychom řekli s trochou ironie ?turečtí vlastenci?, vyhlásili manifestaci proti návštěvě Benedikta XVI. a chvástali se, že přijde manifestovat nejméně sto tisíc rozhořčených vlastenců. Dnes v pátek (1.12.) agentury uvádějí číslo 170. Aby byla scéna notně dramatická titulek hlásal: ?Poplach kvůli ?šedým vlkům? - s odkazem na atentátníka Ali Agču, který byl členem této teroristické organizace ? ?se zlověstnou hrozbou Bin Ladena?.

Odpolední přímý přenos z Cařihradu jsem stihl a tak jsem se kochal klidnou, až mile přátelskou atmosférou, jak v Hagia Sofia, tak v Modré mešitě. Skoro v každé sekci vatikánského rozhlasu, kdo mohl, sledoval záběry z obou míst. A kdo musel překládat a připravovat program, aspoň po očku či po chvílích se zahleděl na ony nádherné scény. Ani ždibíček profesionální otrlosti, ale zájem, upřimný obdiv k tomuto plachému, ale odvážnému Kristovu náměstku. Kdyby jenom my ve Vatikánu, kdyby jenom lidé v Itálii. Miliony tureckého obyvatelstva sledovaly krok za krokem návštěvu Benedikta XVI., protože státní druhý televizní kanál Trt-2 vysílal v přímém přenosu celou návštěvu. Vrchol sledovanosti dosáhla televize během návštěvy v Hagia Sofia a v Modré měšitě. ?V těch chvílích se zapojilo do sledování neuvěřitelné množství televizních diváků, ?prohlásil vedoucí Trt-2, ?na mnoha pracovištích se prostě přestalo pracovat a všichni se dívali na obrazovku. Nemáme ještě přesná čísla, ale jde jistě o miliony diváků?.

?Svatosti, není zapotřebí, abyste vešel do mešity bez bot?, říká polohlasně imán Benediktu XVI., ale ten si klidně dá sekretářem zout boty a kráčí v bílých ponožkách do mešity. Ruce složené kolem velkého pektorálu na hrudi; ostrá osvětlení dává zářit zlatému kříži ? pektorálu na bílém hábitu. Tři doprovázející imáni mají také bílé oděvy bohatě vyšívané zlatem, ale ten prostý kříž uprostřed je více než pouhý symbol.

A pak ? minuta hlubokého pohnutí, jež vytrysklo bez nějakého předznamenání, dlouhé mlčení, které snad shrnulo smysl celé papežské návštěvy. Igor Man, hlavní komentátor turínského deníku La Stampa, dodává: ?Náramně na mě zapůsobilo ono náhlé a rychlé tání, k němuž došlo mezi papežem a velkým muftim. Zpočátku byl Benedikt XVI. trochu reservovaný, naslouchal s uctivým zájmem, co mu mufti Mustafa Cagrici vykládal, jako velký turista, ano, vzácný host, ale přece jen turista. Pak sevřel kříž na prsou a doslova se abstrahoval (my bychom řekli ponořil do usebrané modlitby) a odletěl jinam, stal se bezvýhradně modlitbou. Byla to dlouhá modlitba, takže okolostojící začali už po něm pokukovat. Dva muži, kteří se modlí odlišným způsobem v téže chvíli, na tomtéž místě.

A pak papež před mihrabem, výklenkem směrem k Mekce. Ano, pokračuje Igor Man ? Benedikt XVI. se díval vzhůru, doslova hladil pohledem kopule, oblouky i sloupy, obrovitě se tyčil nade vším. Byla to úchvatná scéna. Byli jsme svědky historické chvíle, kterou je třeba si navždy vrýt do paměti. Mohu říci, že tato modlitba nám odhalila nového papeže Ratzingera. Objevujeme ho krok za krokem a nestačíme žasnout. Říká se, že papežové se chápou nejlépe, když se modlí, a vskutku zde se objevil pravý, ryzí Benedikt XVI. Vzpomínám si na jinou modlitbu, jiného papeže. Jan Pavel II. mě přijal s mojí ženou a našli jsme ho v kapli, kde se právě modlil. Don Stanislav nám pak jemně naznačil, že pod odklopným klekátkem byly stovky lístků: byly to prosby, které denně dostával ze všech stran a končin světa, aby se na ten úmysl modlil. Proto ho také modlitba tak úžasně vyčerpávala.

Petrův nástupce pak shrnul své dojmy v zápisu do Zlaté knihy návštěvníků Hagia Sofia slovy: ?Ve svých odlišnostech stojíme tváří v tvář víře v jediného Boha; kéž nás Bůh osvítí a dá nám najít cestu lásky a pokoje?. Není divu, že byl nadšen i velký mufti Istanbulu Mustafa Cagrici: ?Byly to úchvatné chvíle. Díky, Svatosti, pamatujte na nás?. Jeden televizní komentátor nemohl skrýt svůj úžas: ?To bych od tohoto papeže nečekal? a jeho turecký kolega: ?Musíme být všichni hrdi na to, co se událo dnes večer: Je to nejlepší obraz, jaký mohlo o sobě Turecko dát světu?.

Nad Bosforem už zapadalo slunce. Na zahradě Roncalliho domu, kde sídlí papežský delegát v Istanbulu, se shromáždilo 170 mladých Turků. Ten den už skončil program, ale pro mladé si Benedikt XVI. našel čas. Vyšel mezi ně. Aspoň pohledem všechny pohladil, vyslechl slova jejich mluvčího: ?Svatý Otče, nedokážu vylíčit radost, že jste navštívil naši zem, Turecko, kde, jak jsme se dověděli ze Skutků apoštolů, byli následovníci Krista poprvé nazváni křesťany, kde během dějin tisíce křesťanů prolilo svou krev, kde žilo mnoho svatých a církevních Otců. Uchovávajíce svou víru a jejich duchovní i hmotné dědictví v naší kultuře, v této zemi s muslimskou většinou, zavazujeme se vytrvat v křesťanském životě v této době globalizace, v níž jsou mladí stále více přitahováni umělými formami štěstí, konzumismem a sekularizací.?

?Udělali jste mi velkou radost, že jste přišli. Děkuji.? - A na cestu domů i do dalších dní je provázelo požehnání Kristova náměstka: ?Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.? Amen.

Josef Koláček

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.