Rádio Vaticana

Povzbuzení k jednotě v různosti i uvnitř katolické církve

1.12.2006

P. Lombardi bilancuje Papežovu cestu do Turecka

Na bilance apoštolské návštěvy Benedikta XVI. v Turecku jsme se zeptali mluvčího Svatého Stolce a ředitele našeho rozhlasu, P. Federica Lombardiho:

Je zřejmé, že bilance jsou mimořádné pozitivní a rozhodně překonaly očekávání, pravděpodobně i samotného Papeže a jeho spolupracovníků. Pamatuji si, že také v minulosti byly některé cesty zvlášť náročné. Vždycka se pak u Jana Pavla II. oceňovala odvaha a nasazení, s kterým k nim přistupoval, a to, že s velkou vírou a dosahoval výsledků, které si nikdo nedokázal představit. Zdá se mi, že přesně totéž se nyní děje s Benediktem XVI. Je to krásné a povzbuzující, protože to znamená, že víra a odvaha Papežů sklíží úspěch i v situacích, působících značně nejistě. Bilance je tedy mimořádně pozitivní a to po všech stránkách, tedy ať už jde o vztah s tureckým národem a s tureckým státem, o vztah s islámským náboženstvím nebo o ekumenické vztahy s dalšími křesťanskými konfesemi a povzbuzení místní katolické komunity.

Mezi obrazy, které se jistě vryjí do paměti, zůstane nepochybně Papež usebraný v modlitbě v Modré Mešitě...

Řekl bych, že ano. Je to okamžik, který přitáhl nejvíc pozornosti a v jistém smyslu je také nejnovější a nejméně očekávaný, vezmeme-li v úvahu situaci před několika týdny. Když si představíme, co se odehrálo v minulých měsících ? diskuse a reakce kolem chybných interpretací promluvy v Řeznu. Myslím, že návštěva v mešitě a onen okamžik usebrání byly symbolickým aktem, který v jistém smyslu završil a dovedl do všeobecného a lidového povědomí to, co se papež a jeho spoupracovníci pokoušeli vysvětlit různými iniciativami, slovy a deklaracemi. Ale bylo zapotřebí právě tohoto fyzického kroku, tohoto momentu srdečného setkání, úsměvu a otevřeného srdce, který ukázal a dovolil pochopit, že vzdálenosti lze překonat a že dialog je něčím skutečným, hlubokým a upřímným.

Zastavme se u dalšího ze silných obrazů návštěvy: objetí Benedikta XVI. s Bartolomějem I., které působilo srdečně a také povzbudivě pro budoucnost ekumenenického dialogu.

Je to cesta, která pokračuje. Cesta, kterou Papež Benedikt XVI. od počátku, od prvního dne po svém zvolení, zařadil mezi priority svého pontifikátu. Myslím, že velmi důležitá byla ? vedle gest ? také slova, která Papež vyslovil během Božské Liturgie a ve kterých znovu zazněla odvážná, hluboká a srdečná výzva Jana Pavla II. ke společné diskusi, ke společnému hledání definice univerzálního Petrova ministeria, ve službě společenství celé Církve, a také otevřeně formulované přání jednoty, znovu zdůrazněné v homilii při poslední Mši svaté v katolické katedrále v Istanbulu. Hluboké přání jednoty ukazuje, že tato priorita pontifikátu je opravdu živá, a objetí patriarchy Bartoloměje I. i pozdravení pokoje s reprezentanty dalších křesťanských církví byla velmi působivá. Ekumenický patriarcha také využil příležitosti, aby se dotkl konkrétních problémů, ve kterých pravoslavná církev žádá o solidaritu a přátelství katolické církve. Jde tedy o ekumenismus, který musí pokračovat, jak po věroučné, teologické a eklesiologické stránce, tak také na úrovni konkrétní charity, blízkosti a solidarity, v evangelizačním poslání a v křesťanském svědectví před současným světem, který ho opravdu velmi potřebuje.

Příležitostí k setkání s malou katolickou komunitou Turecka byly eucharistické slavnosti v Efezu a v katedrále Svatého Ducha v Istanbulu. Připomeňme, že Papež si nenechal ujít žádnou příležitost a několikrát vyzýval k zajištění náboženské svobody. Myslíte si, že dojde k nějakým změnám?

Několikrát byla formulována výzva k potvrzení náboženské svobody, která ? jako taková ? sice figuruje v turecké ústavě, ale její interpretace v praxi zůstává někdy jen přáním a působí obtíže. Žádost, aby tento princip byl potvrzen, byl velmi jasná, nejen v promluvách, ale také v rozhovorech s různými autoritami, jak ze strany Papeže, tak i jeho spolupracovníků. Při setkání s vicepremiérem padl také konkrétní návrh ustanovit komisi na úrovni vlády a zástupců církví, která by řešila konkrétní problémy.
Jednou z věcí, které mě nejvíc zaujaly, zejména při závěrečné mši svaté, byla jednota a společenství mezi různými rity. Byly tam čtyři různé katolické obřady, všichny jsou zastoupeny v Istanbulu a jejich členové byli schopni ukázat různost a bohatství společně při dnešní ranní liturgii. To bylo tedy také pozvání k jednotě, ke společenství obohacenému různými tradicemi a kulturními výrazy uvnitř katolické církve.

Připravil Alessandro Gisotti. Překlad Johana Bronková.

Česká sekce RV