23.6.2001 

Rozhovor s biologem Petrem Hachem

Obecně se za počátek lidského života považuje narození člověka. Kdy se však ve skutečnosti ona bytost žijící již několik měsíců předtím v matčině lůně stává člověkem v pravém slova smyslu? Na to jsem se zeptal lékaře a biologa Doc. MUDr. Petra Hacha, CSc., Dr.Med. h.c., z ústavu histologie a embryologie 1. lékařské fakulty UK, který se zabývá mimo jiné právě otázkami spojenými s počátkem lidského života.

Moderní biologie snáší dostatečné množství důkazů k tomu, že člověk je individuum, které se již ve své podstatě dále nemění od okamžiku oplození. To, že po jistou dobu je naprosto odkázán na matčin organismus, na tom vůbec nic nemění, protože to, jak vypadá organismus nového člověka, jaké jsou jeho vlastnosti, jeho vlohy, jak vypadá celá genetická informace o něm, která řídí prakticky celý jeho život, to vše se odehraje v okamžiku početí. Za normálních okolností se z toho už nikdy nic nemůže ubrat a nic se k tomu nemůže přidat. Celý proces od jednobuněčného zárodku až po novorozence je vlastně zákonitým pochodem, kdy se určitým pečlivě řízeným způsobem na sebe navazují jednotlivé vývojové prvky, které vedou ke konečnému výsledku: k narození živého člověka.

Jaké konkrétní argumenty z moderní biologie dokazují, že tomu tak skutečně je?

Člověk jako příslušník druhu Homo sapiens sapiens i jako jednotlivec není určen tím, že má jednu hlavu, dvě ruce a dvě nohy, ale tím, že má určitý genetický vzorec. Jádra všech jeho buněk obsahují určité množství chromozomů, které mají určitou kombinaci molekul deoxyribonukleové kyseliny. To je převratný názor, protože dříve se předpokládalo, že člověka určují jeho duševní a tělesné vlastnosti, určité vnější rysy a funkční schopnosti. Okamžik početí rozhoduje o tom, jaká je tato genetická sada. Genetická sada, resp. to, co člověk dostane od matky a od otce v okamžiku splynutí samčího a samičího prvojádra, rozhoduje o tom, jestli a jak se ten člověk vyvine, i to, jaké bude mít vlastnosti.

Veškeré životní pochody v biologickém organismu jsou řízeny enzymy. Enzymy jsou molekuly bílkovin, které mají velmi složitou strukturu. Vzor pro jejich syntézu je v molekulách kyseliny ribonukleové (RNA), to znamená v tom, co genetická informace využívá. Také návod na to, jak se ta informace čte, kdy se která "kapitola" otevírá a kdy se zavírá, je obsažen v jádře. Každé jádro každé buňky v lidském organismu obsahuje stejnou sadu a úplně stejný soubor těchto informací. Ovšem ne každá buňka je oprávněna číst od začátku a úplně všechno.

Filozofové a psychologové ovšem mohou namítnout, že člověk se stává člověkem také stykem s druhými a že tedy nemůže být člověkem před svým narozením. Co byste na takové námitky odpověděl?

Že je to hluboké nepochopení toho, co člověka člověkem činí, a že to je povyšování něčeho, co není podstatné, nad to, co podstatné je. Samozřejmě, že člověk jako zoon politikon, jako tvor společenský a jako součást lidského společenství, musí nabývat stykem s druhými určité charakteristické rysy. Ale je dobré připomenout, že v Indii se opakovaně podařilo najít děti, které se nějakým způsobem ve velice mladém stadiu dostaly do prostředí, kdy je vychovávala zvířata. Nebyly schopny chodit ani komunikovat. Znamená to ale, že to nebyli lidé? Podle těch, kteří formulují problém tak, jak jste to uvedl ve své otázce, to vlastně nejsou lidé, jsou to zvířata a musíme se k nim také jako ke zvířatům chovat. Každému soudnému člověku je jasné, že takto ten problém nestojí?

Co to tedy z biologického hlediska přesně znamená být člověkem?

Být člověkem znamená být příslušníkem rodu Homo sapiens sapiens, čili mít určitý vzorec chromozomů. To s sebou nese určité tělesné, funkční a duševní schopnosti, které jsou průvodními jevy toho podstatného.

Někteří biologové, zejména tzv. neodarwinisté, tvrdí, že člověk nemá mezi ostatními živočichy výrazně vyšší pozici. Mezi takové vědce patří např. americký biolog Richard Dawkins. Co si o tom myslíte?

Záleží na tom, co považujete za něco vyššího, a nižšího. Člověk se v každém případě podstatně neliší od jiných obratlovců ve složení kostní hmoty ani ve složení a struktuře svalové tkáně. Dokonce ani nervová tkáň nevypadá pod mikroskopem ani za zkoumání její funkce jinak, než například obdobná tkáň ptakopyska, netopýra nebo husy. Ale to je pouze hmotná stránka, která je jedním z atributů člověčenství. V člověku je však ještě druhá složka, která je tím, co jej činí výjimečným mezi ostatními živými tvory - duše. O tom však neodarwinisté nechtějí nic říkat, protože by je to usvědčovalo z omylu.

Byla však vyslovena domněnka, že ona "duše" by nemusela být ničím jiným než procesem způsobeným neurony v našem mozku. Tak se na to dívá například neurobiolog Francis Crick ve své knize "Věda hledá duši"...

Lidské poznání je omezené. Stejně tak, jako se pravděpodobně nedočkáme toho, aby dal někdo dohromady kompletní teorii relativity a spojil silné a slabé síly v jaderné fyzice, tak také určitě nikdo nepochopí podstatu a charakteristiky lidské duše.

Kolik úsilí se např. vyčerpalo k tomu, aby se popsala struktura atomu. Ve chvíli, kdy byl určitý model atomu hotový, se ukázalo, že to platí jen pro určitou fázi poznání. Otevřely se dveře do nového sálu a byli jsme zase na začátku. V dušezpytném bádání to platí dvojnásobně. Duše není hmotná, takže nám chybí možnosti, jak ji měřit, jak ji vážit a jak ji popisovat. Můžeme se pouze orientovat v určitých vlastnostech, které duševní život charakterizují, ale podstatu duše nebudeme nikdy znát.

Domníváte se, že by k poznání věcí nemateriálních, jakou je duše, mohl přispět mezioborový dialog mezi teologií, filosofií a přírodními vědami?

Současná doba prakticky vyčerpala možnosti izolovaného zkoumání čehokoli. A jestliže to platí ve světě materiálním, tak v tom nemateriálním to musí platit ještě mnohem více. Tam je totiž velkou omezující komplikací to, že ani přesně nevíme, co vlastně zkoumáme, takže si nejsme jisti tím, jak to máme zkoumat, ani jestli to, k čemu se dopracováváme, není něčím, co vůbec neplatí. Tím bude bádání o lidské duši vždycky zatížené a bude to vždy otázka, na kterou nebude možné jednoznačně odpovědět.

Jan Regner

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.