1.8.2006 

V úterý vpodvečer vyvrcholila mezinárodní ministrantská pouť do Říma. Už od rána proudily skupiny mladých chlapců a děvčat městem s rozmanitými prapory s názvy měst či farností, ze kterých tito poutníci přišli, a za pokřiku sloganů, z nichž nejčastější byl "Benedetto". Od odpoledních hodin se pak postupně zaplňovalo svatopetrské náměstí a ožívalo zpěvem písní, které střídaly chvíle modlitby. Dodejme, že největší část z více než čtyřicetisíců mladých poutníků tvořili ministranti z Německa a nechyběli mezi nimi ani dívky-ministrantky. Spolu s ministranty ze 17 zemí, mezi nimiž nechyběla Česká republika, přijeli na pouť do Říma také biskupové, kněží a jáhni. Pouť organizuje hnutí CIM ? Coetus Internationalis Ministrantium a jeho téma zní: Je to Duch, který dává život (Jan 6,63). Poslední setkání tohoto druhu se uskutečnilo v roce 2001, kdy do Říma přijelo asi 22 tisíc mladých z 11 evropských zemí.

V 19 hodin pak setkání ministrantů završila mše svatá, kterou na svatopetrském náměstí sloužil vídeňský arcibiskup, kardinál Christoph Schönborn.Ten během mše svaté pronesl následující homilii:

Pochválen buď Ježíš Kristus , nyní i na věky! Amen.
Spiritus vivificat ? Duch svatý oživuje. On je duší církve, její nejvnitřnější životní princip. Duch svatý oživuje církev. Bez něho by už dávno zemřela, byla by muzeem, blednoucí vzpomínkou. Jak často to bylo řečeno, že církev umírá. A přece hle, Ona žije. Ne z vlastní síly, nýbrž proto že ji oživuje Duch svatý.
Duch svatý nás dnes shromažďuje zde na náměstí sv. Petra, v srdci církve, vás všechny, milí ministranti a ministrantky z celé Evropy s vašimi biskupy, kterých tolik přišlo spolu s vámi, s vašimi faráři a kaplany a se všemi, kteří vás doprovázejí, od řidičů autobusů až po ty, kteří se za vás zvláště modlí.

Nyní milí bratři a sestry naslouchejme, co nám říká Duch svatý, nám všem, kteří jsme členy církve a každému z nás osobně v jeho srdci pro jeho život. Zatímco mluvím německy, naslouchejte, pokud německy nerozumíte, Duchu svatému ve vnitřním tichu, kde svůj hlas dává zaslechnout Duch.
Naslouchejme, co nám dnes Duch svatý říká slovem Božím, zážitky těchto dní, mnoha dojmy které vnímáme. Naslouchejme zvláště tomu, co nám chce Duch svatý říci v této hodině, při této velké eucharistické oběti na náměstí sv. Petra. Zažíváte mnoho v těchto dnech, jsou krásné a také pěkně horké a pěkně namáhavé. Nechceme naříkat, nýbrž také radostně obětovat námahy. Místo bědování chceme říci: Z lásky k Tobě, Ježíši snáším s radostí dnešní horko a námahu!?

To je tedy také první poselství Svatého Ducha nám všem dnes: Kdo mě miluje, říká Ježíš, bude mé slovo zachovávat. Můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a budeme u něho přebývat.
?Když mě někdo miluje..? Láska k Ježíšovi pochází zcela jistě od Ducha svatého. Můžete si být jisti. Probudí-li se ve vašem srdci láska k Ježíšovi a bude-li živá, pak ve vás působí Duch svatý. Můžete si být jisti: když potkáte některé jiné, kteří milují Ježíše, pak působí Duch svatý. A pro mě jsou to nejkrásnější okamžiky, když se setkám s lidmi, kteří opravdu milují Ježíše. Pak je mezi námi silné společenství, pak zakoušíme živou církev, která není jen nějakým klubem nebo spolkem, nýbrž společenstvím, v němž bydlí Bůh: Přijdeme, Otec a Já, a budeme u nich bydlet.

?Jestliže mě někdo miluje...? Jeden, který Ježíše velmi silně miloval, je dnes mezi námi. Dal tomuto náměstí své jméno. Bazilika před námi je po něm pojmenována, protože zde pod oltářem je jeho hrob.
A zde je němý svědek toho, že Petr opravdu miloval. Obelisk ve středu Petrova náměstí stál kdysi uprostřed Neronova cirku, v němž byl Petr v roce 67 spolu s dalšími ukřižován. Tento obelisk to v jisté míře viděl. Petr opravdu miloval Ježíše. Třikrát v rozhodujícím okamžiku ze strachu zapřel a zradil Ježíše. Třikrát se pak po velikonocích Ježíš ptal Petra: ?Miluješ mě?? A třikrát Petr odpověděl: ? Pane ty víš všechno, ty víš, že tě miluji. Zde tváří v tvář tomuto prastarému egyptskému obelisku Petr ukázal svou lásku k Ježíšovi až do poslední chvíle. A jako jeho milovaný Mistr zemřel na kříži.

?Miluješ mě?? Tuto otázku klade Ježíš každému z nás. Mohu říci ?Ano?? Mohu říci: ?Ježíši, ty víš všechno, ty víš, že tě miluji?. Řekněme to Ježíšovi při této velké pouti ministrantů. Je mnoho důvodů, proč ministrovat. Jeden je větší, krásnější, důležitější než všechny ostatní: Naučit se milovat Ježíše! Být mu zcela blízko, když v ?tajemství víry? se jeho láska stává zcela přítomná, když dává svůj život za mne, za nás za všechny, za všechny lidi v oltářní oběti.

?Když mě někdo miluje...? Přeji si z celého srdce, abyste si z této pouti odnesli: Zde chci Ježíšovi znovu říci: Ty víš, že tě opravdu miluji. Pomoz mi zůstat této lásce opravdu věrný.
?To všechno působí jeden a týž Duch.? Zde v Římě, v srdci světové církve. zažíváme zároveň jednotu a mnohost. Opravdu jsou různé dary milosti, ale všechny je působí jeden Duch. Tak to říká apoštol Pavel, druhý velký svědek lásky ke Kristu, který zemřel pro Krista zde v Římě.

Petr a Pavel ? zde stojí obě jejich velké sochy ? měli velmi rozdílné dary, úplně odlišné cesty. Měli také mezi sebou hodně silné spory. Bylo zapotřebí namáhavého smiřování, aby se zase shodli. Mnohé milosti a jeden Duch. Které milosti mám já? Co s nimi dělám? Znám je? Rozvíjím je? Každý dostal od Ducha svatého vlastní dary. Sklízím z nich plody? Dávám je k dispozici? Nebo si je chci ponechat jen pro sebe? Jsem na Ego-tripu nebo se sdílím s druhými? Co jsem dostal na darech a nadání?
?Ego-trip? není od Ducha svatého a také mě neudělá šťastným. Vždyť je to vlastně nevděčné, nechávám-li si své dary jen pro sebe. A zkušenost ukazuje: dám-li své dary a nadání k dispozici pro Krista, aby sloužily druhým, církvi, lidem, pak rostou. Ponechám-li si je pro sebe, pak zakrní.

Prosím Duch svatého, aby vám dal zakusit radost, že je to krásné, nežít svůj život jen pro sebe. Církev žije, protože jsou vždycky lidé, kteří velkomyslně nasazují svůj život pro Krista a tím i pro lidi.
Zde na Petrově náměstí zakoušíme jednotu a rozmanitost světové církve. Až se zase vrátíme domů, zakusíme, že jsme často opravdu sami. Mnozí z vás to znají: člověk je posmíván nebo považován za pošetilého, protože ministruje a stojí věrně za církví. Duch svatý nám pomáhá. Ježíš ho nazývá ?Pomocníkem, Rádcem? můžeme také překládat: Utěšitel, Přímluvce. Budeš- li malomyslný, protože budeš narážet na mnohá odmítání, kritiku, posměch, neváhej Ježíše prosit o jeho Pomocníka. On dává sílu abychom neselhali. Pomáhá ti, nacházet pravá slova. Dává ti trpělivost zůstat laskavým, jsi-li zesměšňován. Dává ti radost, aby se nakazili i druzí, takže začnou chápat, že církev není žádné muzeum, žádné shromáždění podivínů, nýbrž živé společenství, v němž naděje na nový svět, je již znatelně cítit.

Milí ministranti a ministrantky z celé Evropy, zde před hrobem apoštola Petra, kterému Ježíš svěřil své stádce, vám říkám ne jako svou myšlenku, nýbrž jako jistotu naší víry: Vy nejste zadní voj zkomírající církve. Vy v sobě nesete skrze Krista, skrze Ducha svatého naději pro svět, která jediná slibuje dobrou budoucnost. A Vy přitom nejste sami, neboť celá nebeská církev nám pomáhá. Maria Ježíšova Matka a naše Matka! Apoštolové a nesčetný zástup světců, známých i neznámých. A jistě také milovaný papež Jan Pavel II, který nám také dnes z nebe žehná. Spojeni s nimi se všemi slavíme nyní mši svatou a vyznáváme, že Kristus je mezi námi.

?Pane ty víš, že tě miluji.? Nedopusť, aby mě někdy od tebe něco odvrátilo. Amen.

Přeložil Josef Koláček

Josef Koláček

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.