Rádio Vaticana

Světlo a láska jsou jedinou skutečností

23.1.2006

Svatý otec Benedikt XVI. dnes přijal na audienci účastníky Mezinárodní konference o Charitě, která se koná dnes a zítra v Římě z podnětu Papežské rady Cor Unum.
Mezi 200 účastníky konference jsou biskupové, kardinálové, velvyslanci a představitelé národních i mezinárodních humanitárních a charitativních organizací. Heslem setkání je citát z listu sv. Pavla Korinťanům: ??ale největší z nich je láska!?(1 Kor 13,13).

Setkání o charitě se koná ve stejném týdnu, kdy vychází encyklika věnovaná stejnému tématu: Deus caritas est, Bůh je láska.
Svatý otec v promluvě k účastníkům konference proto hlavní pozornost věnoval výkladu pojmu charita-láska, v kontextu dvou dalších pojmů pro lásku eros a agapé, a důvodům toho, proč si je zvolil jako hlavní téma své první encykliky.
Jako základní východisko k pochopení rozměru křesťanské lásky využil Benedikt XVI. citace z Dantovy Božské komedie, kdy poutník na konci Ráje stojí před zdrojem nezměrného Světla, které je zároveň: ?Láskou, z níž pohyb svůj má slunce i všechny hvězdy.?

?Světlo a láska jsou jedinou skutečností. Jsou prvotní tvůrčí silou, která hýbe světem. Jestli pod těmito slovy prosvítá myšlení Aristotela, který vidí v erosu tvůrčí sílu ve světě, Dantův pohled je od základu nový: nejen, že věčné Světlo se ukazuje ve třech kruzích, ale uprostřed nich vidí lidskou tvář ? tvář Ježíše Krista?. Tou novou skutečností je, že nade vším lidským bádáním a zkoumáním je to jen Bůh sám, který se nám může zjevit: je to nová skutečnost lásky, která přiměla Boha k tomu, že na sebe vzal lidskou tvář, tělo i krev člověka, celou jeho bytost. Eros Boží není jen prvotní kosmickou silou, je láskou, která tvoří člověka a sklání se k němu, jako se dobrý Samaritán sklonil nad zraněným a zbědovaným člověkem, který ležel na cestě vedoucí z Jeruzaléma do Jericha.?

Jak řekl dále Svatý otec, bylo jeho přáním položit v nové encyklice hlavní důraz na víru v Boha, ?v Boha, který na sebe bere lidskou tvář a lidské srdce.?
?Víra není teorie, kterou si lze osvojit či ji odložit. Je to skutečnost velmi konkrétní: je to kritérium, jež rozhoduje o našem stylu života.?

Na závěr pak Benedikt XVI. adresoval účastníkům konference o Charitě základní výzvu:
?Charitativní aktivita církve má za cíl kromě prvořadé pomoci bližnímu také předávat druhým Boží lásku, kterou jsme my sami přijali. Tato aktivita má jistým způsobem zviditelňovat živého Boha. Bůh a Kristus nemohou být pro charitativní organizaci vnějšími pojmy, neboť jsou ve skutečnosti původním zdrojem charity církve. Síla Caristas závisí na síle víry všech členů a spolupracovníků.?

Petr Cekota