22.10.2005 

Ve Vatikánu byla zveřejněna neoficiální verze závěrečných propozic XI. generálního shromáždění synodu biskupů. Obvykle zůstávaly závěrečné návrhy utajeny a předávaly se Papežovi, který je použil jako podklady pro postsynodní apoštolskou exhortaci. Benedikt XVI. obdržel latinský originál propozic. Zároveň rozhodl, že jeho italská pracovní verze má být zveřejněna. Text se skládá z celkem 50-ti propozic, rozdělených do tří částí.

První část nese nadpis ?Lid Boží vychovávaný k víře v eucharistii.? Vyzývá kněze, aby po všech stránkách vycházeli vstříc věřícím a umožňovali jim účast na mši svaté. Eucharistie je totiž viditelným znamením jednoty i různorodosti církve, a proto může být i východiskem ekumenického dialogu.
Synodní otcové vyzývají k organizování eucharistických adorací. Poukazují na souvislost Eucharistie s jinými svátostmi. Všímají si potřeby obnovit výchovu k obrácení, která by v praxi vedla k častější individuální zpovědi. Užitečné v tom směru mohou být kající pobožnosti nebo například poutě. Působení Eucharistie je ukázáno také v kontextu svátosti manželství. Synod zdůrazňuje potřebu katecheze v polygamních kulturách, aby věřící, kteří chtějí přijmout křesťanství, byli ochotni otevřít se radikalitě evangelia.
Tam, kde je citelný nedostatek kněží, je doporučeno pořádat bohoslužby slova, které však budou mít jinou formu než mše svatá.
Synodní otcové dále potvrdili význam celibátu v praxi latinské církve a potřebu objasňovat jeho význam věřícím. Zároveň vyjádřili úctu k tradici východních církví. Mnoho místa je věnováno pastoraci povolání. Propozice podporují například zřizovaní nižších seminářů.

V kapitole věnované katechezi a mystagogii synodní otcové navrhují větší integraci svátostí křesťanské iniciace a větší teologický i pastorační důraz na svátost biřmování. Znovu by měl být zvážen příhodný věk, ve kterém je tato svátost udělována, i otázka, zda by v latinském obřadu nemělo první svaté přijímání nastupovat až po biřmování.
Synodní otcové zdůrazňují význam Eucharistie pro pastoraci a navrhují zavedení nových forem katecheze, přizpůsobeným různým situacím a kulturám. Všímají si úlohy rodiny v uvádění dětí do svátostného tajemství. Navrhují také vypracování Eucharistického kompendia.
Druhá část Propositiones se týká podílu Božího Lidu na sloužení eucharistie. Zdůrazňuje úzké spojení Slova Božího a Eucharistie. Proto je žádoucí důkladnější biblická katecheze, stejně jako homilie komentující čtení nebo tématická kázání, věnovaná jednotlivým otázkám křesťanské víry. Propozice volají také po aktivnější účasti věřících na liturgii, mimo jiné skrze větší inkulturaci. Zároveň ovšem biskupové mají dohlížet na to, aby nedocházelo při slavení eucharistie k nešvarům, jako je například výměna liturgických textů za jiné.
Také architektuře a umění v místech, kde se slaví eucharistie, má být věnována náležitá pozornost. Místo přechovávání Nejsvětější svátosti má být důstojné a dobře viditelné. Zvláštní pozornost je potřeba věnovat výběru místa pro liturgie, které jsou vysílány sdělovacími prostředky.
Synod dále zdůrazňuje roli neděle jako Dne Páně. Jeho slavení se neomezuje na účast na mši svaté, ale týká se také obnovy vztahů s bližními i se sebou samým. Tomu slouží i jiné druhy liturgické nebo společné modlitby, které se mají šířit mezi věřícími. Synod připomněl také specifické úkoly, které při liturgii náleží knězi, jáhnu, akolytovi nebo lektorovi.
V multikulturních a sekularizovaných metropolích je potřeba dbát na náležité vysvětlení významu přistupování ke svatému přijímání. V liturgiích sloužených na mezinárodních setkáních Synod navrhuje - zejména pro eucharistickou modlitbu - návrat k latině a gregoriánskému chorálu, jako znamení jednoty církve.

Třetí část textu připraveného synodními otci nese nadpis: ?Poslání Lidu Božího živeného Eucharistií.? Najdeme v ní poděkování kněžím, jáhnům a všem, kdo se podílejí na přípravě a slavení mše svaté. Kněžím se doporučuje její každodenní slavení, i v případě, že chybí věřící. Připomíná se, že eucharistická zbožnost se dotýká celého života.
Další odstavce se týkají rozvedených, kteří znovu uzavřeli manželství. Přestože nemají přístup ke svatému příjímání, patří do církve, proto mají chodit na mše, adorovat eucharistii, modlit se a účastnit se života společenství. Církevní soudy mají dobře přezkoumat, zda jejich manželství bylo platné.
Další propozice se týká přijímání křesťanů z jiných denominací. Ekumenické koncelebrace jsou podle dokumentu zcela vyloučené. Na druhou stranu za přesně stanovených podmínek je přístup nekatolických křesťanů k svátosti eucharistii, smíření a pomazání nemocných nejen možné, ale dokonce doporučené.
Eucharistie je dále označena za zdroj misie a posvěcování světa. Proto je potřeba ulehčovat přístup k eucharistii nemocným, neplnoprávným nebo emigrantům. Dokument se dotýká také další delikátní otázky ? totiž veřejných osob a jejich vztahu k eucharistii. Pokud chtějí politici přistupovat ke svatému přijímání, nemohou podporovat zákony, které se neshodují s obecným dobrem člověka a přirozeným právem. V závěru se mluví také o spojení eucharistie s ekologií, jejím sociálním rozměru a jejím významu pro smíření národů rozdělených konflikty.

Johana Bronková

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.