216. Co to je ?naděje na nová nebesa a novou zemi??

Po posledním soudu, sám vesmír osvobozený od otroctví porušení bude se

podílet na Kristově slávě, tím že slavnostně zahájí ?nová nebesa a novou zemi? (2 Petr 3,13). Tak bude dosaženo plnosti Božího království, definitivní uskutečnění spásonosného plánu Boha ?sjednotit v Kristu vše, co je na nebi i na zemi? (Ef 1,10). Bůh pak bude ?všechno ve všem? (1 Kor 15,28), ve věčném životě.

?Amen?

217. Co znamená Amen, jímž končí naše vyznání víry?

Hebrejské slovo Amen, jímž také končí poslední kniha Písma svatého, některé modlitby Nového zákona i liturgické modlitby církve, znamená naše důvěryplné a bezvýhradné ?Ano? k tomu, co jsme vyznali, že věříme, zcela se spoléhajíce na toho, který je definitivní ?Amen? (Zj 3,14): Kristus Pán.

DRUHÁ ČÁST

SLAVENÍ KŘESŤANSKÉHO TAJEMSTVÍ

První díl

SVÁTOSTNÁ EKONOMIE

218. Co to je liturgie?

Liturgie je slavení Kristova tajemství a zvláště jeho velikonočního tajemství. V ní se prostřednictvím kněžského úřadu Ježíše Krista, znameními ukazuje a uskutečňuje posvěcení lidí a mystické tělo Krista, to je hlava a údy, koná veřejný kult vzdávaný Bohu.

219. Jaké místo zaujímá liturgie v životě církve?

Liturgie posvátná akce po výtce vytváří vrchol, k němuž směřuje činnost církve a zároveň je pramenem, z něhož vyvěrá její životní síla. Skrze liturgii Kristus s ní a skrze ni pokračuje ve svém díle našeho vykoupení.

220. V čem spočívá svátostná ekonomie?

Svátostná ekonomie spočívá v komunikaci (sdílení) plodů Kristova vykoupení prostřednictvím slavení svátostí církve a zvláště eucharistie, ?dokud nepřijde? (1 Kor 11,26) .

První kapitola

Velikonoční tajemství v době církve

Liturgie ? dílo Nejsvětější Trojice

221. Jakým způsobem je Otec pramenem a cílem liturgie?

V liturgii nás Otec naplňuje svým požehnáním ve vtěleném Synu. který pro nás zemřel a vstal z mrtvých, a vylévá do našich srdcí Ducha svatého. Zároveň církev velebí Otce klaněním, chválou, díkuvzdáním a snažně prosí o dar jeho Syna a vylití Ducha svatého.

222. Jak působí v liturgii Kristus?

Vzkříšený a oslavený Kristus v církevní liturgii znamená a hlavně uskutečňuje své velikonoční tajemství. Tímže dal apoštolům Ducha svatého, udělil jim a jejich nástupcům moc uskutečňovat dílo spásy skrze eucharistickou oběť a svátosti, v nichž on sám působí, aby uděloval svou milost věřícím všech dob a v celém světě.

223. Jak působí Duch svatý v liturgii vůči církvi?

V liturgii se uskutečňuje nejtěsnější spolupráce Ducha svatého s církví. Duch svatý připravuje církev na setkání s jejím Pánem, připomíná a ukazuje Krista víře shromáždění; zpřítomňuje a aktualizuje Kristovo tajemství; spojuje církev s životem a posláním Krista a dává jí, aby v ní přinášel plody dar společenství.

Velikonoční tajemství ve svátostech církve

224. Co to jsou svátosti a které to jsou?

Svátosti jsou vnímatelná a účinná znamení milosti, ustanovená Kristem a svěřená církvi, skrze něž se nám uděluje božský život. Je jich sedm: křest, biřmování, eucharistie, pokání, pomazání nemocných, (kněžské) svěcení a manželství.

225. Jaký vztah mají svátosti ke Kristu?

Tajemství Kristova života jsou základem toho, co Kristus nyní prostřednictvím služebníků své církve rozdává ve svátostech.

?Co bylo viditelné na našem Spasiteli, přešlo do jeho svátostí? (sv. Lev Veliký).

226. Jaké je spojení mezi svátostmi a církví?

Kristus svěřil svátosti své církvi. Jsou ?církve? ve dvojím významu: jsou ?z ní?, protože jsou úkonem církve, jež je svátostí Kristovy činnosti; a jsou ?pro ni?, v tom smyslu, že budují církev.

227. Co to je svátostný charakter?

Je to duchovní pečeť, udělená svátostmi křtu, biřmování a kněžského svěcení. Je to příslib a záruka božské ochrany.V síle této pečeti je křesťan připodobněn Kristu a různým způsobem se podílí na jeho kněžství. Náleží k církvi podle různých stavů a funkcí. Je tedy zasvěcen božskému kultu a službě církve. Protože je charakter nezničitelný, svátosti, jež jej vtiskují, se přijímají jen jednou za život.

228. Jaký vztah mají svátosti k víře?

Svátosti nejenže víru předpokládají, nýbrž ji slovy a obřadnými prvky živí, posilují a vyjadřují. Odtud pochází starobylé úsloví: ?Lex orandi, lex credendi?, totiž že církev věří tak, jak se modlí.

229. Proč jsou svátosti účinné?

Svátosti jsou účinné ex opere operato, (už tím, že se koná svátostný úkon) protože v nich působí Kristus, jenž udílí totiž milost, kterou znamenají, nezávisle na osobní svatosti služebníka. Nicméně plody svátostí závisejí také na dispozicích toho, kdo je přijímá.

230. Z jakého důvodu jsou svátosti nutné pro spásu?

Pro věřící v Krista jsou svátosti nutné pro spásu, i když nejsou uděleny všechny jednotlivému věřícímu, protože udělují svátostné milosti, odpuštění hříchů, přijetí za Boží děti, připodobnění Kristu Pánu a příslušnost do církve.

231. Co to je svátostná milost?

Svátostná milost je milost Ducha svatého, vlastní každé svátosti. Tato milost pomáhá věřícímu na jeho cestě ke svatosti, a stejně tak pomáhá církvi, aby rostla v lásce a vydávala svědectví.

232. Jaký je vztah mezi svátostmi a věčným životem?

Ve svátostech církev již dostává záruku věčného života, i když nadále ?očekává v blažené naději slavný příchod našeho velikého Boha a spasitele Ježíše Krista? (Tit 2,13).

Druhá kapitola

Svátostné slavení velikonočního tajemství

Slavit církevní liturgii

Kdo slaví?

233. Kdo koná v liturgii?

Liturgii koná ?celý Kristus? (?Christus Totus?) Hlava i Tělo. Jako velekněz celebruje se svým Tělem, jímž je nebeská i pozemská církev.

234. Kdo koná nebeskou liturgii?

Nebeskou liturgii konají andělé, svatí Staré i Nové Úmluvy, zvláště Matka Boží, apoštolové, mučedníci a ?nesmírné množství, které by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků (Zj 7,9). Když slavíme ve svátostech tajemství spásy, účastníme se této nebeské liturgie.

235. Jakým způsobem slaví liturgii církev na zemi?

Církev na zemi slaví liturgii jako kněžský lid, v němž každý dělá úkony podle své funkce v jednotě Ducha svatého: pokřtění přinášejí sebe v duchovní oběť; posvěcení služebníci celebrují podle svěcení, které dostali ke službě všech členů církve; biskupové a kněží jménem Krista-Hlavy (in persona Christi).

Jak slavit?

236. Jak se slaví liturgie?

Liturgická slavnost je utkána ze znamení a symbolů, jejichž význam je zakořeněn ve stvoření a v lidských kulturách, upřesňuje se událostmi Staré Úmluvy a plně se zjevuje v Osobě a díle Krista.

237. Odkud pocházejí svátostná znamení?

Některá pocházejí ze stvoření (světlo, voda, oheň, chléb, víno, olej), jiná ze společenského života (umývání, pomazání, lámání chleba); další pak s dějin spásy Staré Úmluvy (obřady Paschy, oběti, vkládání rukou, zasvěcování). Tato znamení, z nichž některá jsou směrodatná a neměnná, přijatá Kristem, se stávají nositeli působení spásy a posvěcení.

238. Jaká souvislost existuje mezi úkony a slovy při slavení svátostí?

Při slavení svátostí jsou úkony a slova úzce spojeny. Vždyť i když jsou symbolické úkony již samy sebou řečí, přesto je nutné, aby Boží slovo a odpověď víry doprovázely a oživovaly tyto úkony. Jsou také neoddělitelné, jako znamení a učení, slova a liturgické úkony, protože uskutečňují, co naznačují.

239. Za jakých podmínek má ve slavení liturgie svou funkci zpěv a hudba?

Protože zpěv a hudba jsou úzce spojeny s liturgickou akcí a proto musejí respektovat následující měřítka: shoda textů, přednostně vzatých z Písma a z liturgických pramenů, s katolickým učením; vyjádření krásy modlitby; kvalita hudby; účast shromáždění kulturní bohatství Božího lidu a posvátný a slavnostní ráz slavení liturgie. ?Kdo zpívá, dvakrát se modlí? (sv. Augustin).

240. Jaký mají účel posvátné obrazy?

Obraz Krista je liturgická ikona per excellence (po výtce). Ostatní, které představují Madonu a svaté znamenají a oslavují Krista, který je v nich oslaven. Hlásají totéž evangelijní poselství, jež předává Písmo svaté pomocí slov a napomáhají vzbuzovat a živit víru věřících.

Kdy slavit?

241. Co je středem liturgické doby?

Středem liturgické doby je neděle, základ a jádro celého liturgického roku, který má svůj vrchol v každoroční slavnosti Paschy (velikonoc), svátku všech svátků.

242. Jakou funkci má liturgický rok?

Liturgickým rokem církev zpřítomňuje celé tajemství Krista, od vtělení až po jeho slavný návrat. V určitých dnech církev se zvláštní láskou uctívá blahoslavenou Marii, Matku Boží a koná také připomínku svatých, kteří žili pro Krista, s ním trpěli a s ním jsou oslaveni.

243. Co to je liturgie hodin?

Liturgie hodin je veřejná a společná modlitba církve, je to modlitba Krista s jeho tělem, církví. Jejím prostřednictvím tajemství Krista, které slavíme v eucharistii, posvěcuje a přeměňuje čas každého dne. Tvoří ji hlavně žalmy a jiné biblické texty a také spisy Otců a duchovních učitelů.

Kde slavit?

244. Potřebuje církev místa pro slavení liturgie?

Kult ?v duchu a v pravdě? (Jan 4, 24) v Nové Úmluvě není vázán na nějaké výlučné místo, protože Kristus je pravý chrám Boha, skrze něhož se také křesťané a celá církev stávají působením Ducha svatého, chrámem živého Boha. Nicméně Boží lid, ve své pozemské situaci, potřebuje místa, kde by se mohlo společenství shromáždit ke slavení liturgie.

245. Co to jsou posvátné budovy?

Jsou to Boží domy a symboly církve, která žije na onom místě, jakož i nebeského příbytku. Jsou to místa modlitby, v nichž církev slaví především eucharistii a klaní se Kristu, skutečně přítomnému ve svatostánku.

246. Která místa uvnitř kostela jsou privilegovaná?

Jsou to: oltář, svatostánek, schránka posvátného křižma, stolec (katedra) biskupa nebo kněze, ambon, křestní pramen, zpovědnice.

Liturgické rozdíly a jednota tajemství

247. Proč je jediné Kristovo tajemství slaveno v církvi podle různých liturgických tradic?

Protože nesmírné bohatství Kristova tajemství nemůže vyčerpat jediná liturgická tradice. Už od počátku tedy toto bohatství našlo v různých národech a kulturách výrazy charakterizované úchvatnou rozmanitostí a komplementaritou (vztahem doplňkovost i - úžasně se doplňují).

248. Které měřítko zaručuje jednotu v rozmanitosti?

Je to věrnost apoštolské tradici, to je společenství víry a svátostí přijatých od apoštolů, společenství, které je označeno a zaručováno apoštolskou posloupností. Církev je katolická: může tedy do své jednoty integrovat (zahrnout) všechna opravdová bohatství kultur.

249. Je v liturgii všechno neměnné?

V liturgii a zvláště v liturgii svátostí je jedna část neměnná, protože je ?z božského ustanovení?, které církev věrně střeží. Existují však části podléhající změně; církev má moc a někdy i povinnost přizpůsobit je kulturám různých národů.

Druhý díl

SEDM SVÁTOSTÍ CÍRKVE

250. Jak se rozlišuje sedm svátostí?

Sedm svátostí se rozlišují na svátosti uvedení do křesťanské víry: křest, biřmování a eucharistie, svátosti uzdravení: pokání (smíření) a pomazání nemocných; svátosti služby společenství: kněžské svěcení a manželství. Týkají se důležitých chvil křesťanského života. Všechny svátosti jsou zaměřeny na eucharistii ?jako a svůj specifický cíl? (sv. Tomáš Akvinský).

První kapitola

Svátosti uvedení do křesťanského života

251. Jak se provádí uvedení do křesťanského života?

Provádí se skrze tři svátosti, jimiž se kladou základy křesťanského života: věřící, znovuzrození ve křtu, jsou posíleni biřmováním a jsou živeni eucharistií.

Svátost křtu

252. Jak se nazývá první svátost uvedení do křesťanského života?

Nazývá se především křest kvůli ústřednímu obřadu, jímž se slaví: ?pokřtít? znamená ?ponořit? do vody. Pokřtěný je ponořen do smrti Krista a s ním povstává, jako ?nové stvoření? (2 Kor 5,17). Nazývá se také ?koupel znovuzrození a obnovení Duchem svatým? (Tit 3,5) a ?osvícení? protože pokřtěný se stává ?synem světla? (Ef 5,8).

253. Jak je křest předobrazen ve Starém zákoně?

Ve Starém zákoně nacházíme různá předobrazení křtu: vodu, pramen života a smrti, Noemovu archu, která zachraňuje prostřednictvím vody; přechod Rudým mořem, který osvobozuje Izrael z egyptského otroctví; přechod Jordánem, který uvádí Izrael do zaslíbené země, obrazu věčného života.

254. Kdo přivádí k naplnění tyto předobrazy?

Ježíš Kristus, který se dává na počátku svého veřejného života pokřtít Janem Křtitelem v Jordánu; na kříži z jeho probodeného boku vytryskne krev a voda, znamení křtu a eucharistie, a po vzkříšení svěřuje apoštolům toto poslání: ?Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého? (Mt 28,19-20).

255. Od kdy církev uděluje křest a komu?

Ode dne Letnic církev uděluje křest každému, kdo věří v Ježíše.

256. Co je podstatnou částí obřadu křtu?

Podstatný obřad této svátosti se slaví trojnásobným ponořením do křestní vody nebo litím vody na hlavu, zatím vzývá jméno Otce i Syna i Ducha svatého.

257. Kdo může přijmout křest?

Každá ještě nepokřtěná osoba je schopna přijmout křest.

258. Proč církev křtí děti?

Protože, tímže se narodily s dědičným hříchem, mají zapotřebí být osvobozeni z moci zlého ducha a být přeneseny do království svobody Božích dětí.

259. Co se požaduje od křtěnce?

Od každého křtěnce se požaduje vyznání víry, vyjádřené osobně, jde-li o dospělého člověka, nebo od rodičů a církve, jedná-li se o dítě. Také kmotr a kmotřenka a celé církevní společenství mají část odpovědnosti při přípravě křtu (katechumenát), ale i při rozvoji víry a křestní milosti.

260. Kdo může křtít?

Řádnými služebníky (vysluhovateli) křtu jsou biskupové a kněží, v latinské církvi také jáhnové. V případě nutnosti může křtít každý, jen když má úmysl udělat to, co koná církev: vylévá vodu na hlavu kandidáta a pronáší trinitární křestní formuli: ?Já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého?.

261. Je křest nutný pro spásu?

Křest je nutný ke spáse pro ty, kterým bylo hlásáno evangelium a kteří mají možnost požádat o tuto svátost.

262. Může se člověk spasit bez křtu?

Protože Kristus zemřel pro spásu všech lidí, mohou se spasit bez křtu ti, kteří umírají pro víru (křest krve), katechumeni a všichni, kdo z podnětu milosti, aniž znají Krista a církev, upřímně hledají Boha a usilují plnit jeho vůli (křest touhy). Co se týká dětí zemřelých bez křtu, liturgie církve je svěřuje Božímu milosrdenství.

263. Jaké jsou účinky křtu?

Křest odpouští dědičný hřích, všechny osobní hříchy a tresty za hříchy; prostřednictvím posvěcující milosti dává se podílet na trinitárním božském životě, skrze milost ospravedlnění přivtělí ke Kristu a začlení do jeho církve; dává se podílet na Kristově kněžství a je základem společenství všech křesťanů, uděluje teologální ctnosti, dary Ducha svatého. Pokřtěný patří navždy Kristu: byl navždy poznamenán nezrušitelnou pečetí Krista (charakterem).

264. Jaký význam nabývá křesťanské jméno přijaté při křtu?

Jméno je důležité, protože Bůh zná každého jménem, to je v jeho jedinečnosti. Křesťan dostává Při křtu své jméno v církvi, přednostně nějakého světce, aby tak poskytoval pokřtěnému vzor svatosti a zabezpečoval mu svou přímluvu u Boha.

Svátost biřmování

265. Jaké místo má svátost biřmování v božském plánu spásy?

Ve Starém zákonu proroci ohlašovali, že očekávaný Mesiáš i celý mesiášský lid dostane Ducha Páně. Celý život a poslání Ježíše se odehrávají v naprostém společenství s Duchem svatým. Apoštolové dostávají Ducha svatého o Letnicích a hlásají ?velká Boží díla? (Sk 2,11). Předávají nově pokřtěným dar téhož Ducha vkládáním rukou. Během staletí církev i nadále žila z Ducha a předávala ho svým dětem.

266. Proč se nazývá pomazání nebo biřmování?

Nazývá se pomazání (ve východních církvích pomazání Svatým Myronem), protože jeho podstatným obřadem je pomazání. Nazývá se biřmování, jež je zčeštěné latinské slovo ?confirmatione?, protože posiluje křest a upevňuje křestní milost.

267. Co je podstatným obřadem biřmování?

Podstatným obřadem biřmování je pomazání posvátným křižmem (olej smíšený s balzámem, posvěcený biskupem) doprovázené vkládáním rukou ze strany služebníka (vysluhovatele), který pronáší svátostná slova vlastní obřadu.

Na Západě se toto pomazání dělá na čele pokřtěného se slovy: ?Přijmi pečeť Ducha svatého, který je ti dáván darem?. Na Východě se pomazání provádí i na jiných částech těla s formulí: ?Pečeť daru Ducha svatého?.

268. Jaký má účinek biřmování?

Účinek biřmování je zvláštní vylití Ducha svatého jako bylo ono o Letnicích. Takové vylití vtiskuje do suše nezničitelný charakter a přispívá ke vzrůstu křestní milosti; zakořeňuje nás hlouběji do božského synovství; pevněji nás spojuje s Kristem a jeho církví, posiluje v nás dary Ducha svatého; dává nám zvláštní sílu vydávat svědectví křesťanské víře.

269. Kdo může přijmout tuto svátost?

Jen jednou ji má a může a má přijmout již pokřtěný, který má být ve stavu milosti, aby ji přijal účinně.

270. Kdo je služebníkem (vysluhovatelem) biřmování?

Původním služebníkem je biskup. Ukazuje se tak spojení biřmovance s církví v jejím apoštolském rozměru. Když uděluje tuto svátost kněz ? jak je tomu běžně na Východě a ve zvláštních případech na Západě ? spojení s biskupem a s církví je vyjádřeno knězem, spolupracovníkem biskupa a posvátným křižmem, posvěceným samým biskupem.

Svátost eucharistie

271. Co to je eucharistie?

Je to oběť Těla a Krve Pána Ježíše, kterou ustanovil, aby během staletí až do jeho návratu zpřítomňovala oběť Kříže, a svěřil tak své církvi památku své smrti a vzkříšení. Je znamením jednoty, poutem lásky, velikonoční hostinou, při niž se přijímá Kristus, duše je naplněna milostí a dává se záruka věčného života.

272. Kdy Ježíš Kristus ustanovil eucharistii?

Ustanovil ji na Zelený čtvrtek, ?v noci, kdy byl zrazen? (1 Kor 11,23), když slavil se svými apoštoly Poslední večeři.

273. Jak ji ustanovil?

Ježíš shromáždil své apoštoly ve večeřadle, vzal do svých rukou chléb, rozlámal jej a dával jim ho se slovy: ?Vezměte a jezte z toho všichni: toto je moje tělo, které se za vás vydává? (srov. Mt 26,26; 1 Kor 11,24). Pak vzal do svých rukou kalich vína a řekl jim: ?Vezměte a pijte z toho všichni: toto je kalich mé krve, která se prolévá za vás a za všechny. Toto je smlouva nová a věčná. To konejte na mou památku? (srov. Mk 14,24; 1 Kor 11,25).

274. Co reprezentuje eucharistie v životě církve?

Ona je pramenem a vyvrcholením celého církevního života. V eucharistii vrcholí posvěcující činnost Boha vůči nám a náš kult vůči Němu. Zahrnuje všechno duchovní dobro církve: samého Krista, naši Paschu. Eucharistie vyjadřuje a vytváří společenství božského života a jednotu Božího lidu. Prostřednictvím slavení eucharistie se již připojujeme k nebeské liturgii a předjímáme věčný život.

275. Jak je nazývána tato svátost?

Nezbadatelné bohatství této svátosti se vyjadřuje různými názvy, jež připomínají její zvláštní aspekty. Nejobvyklejší jsou: eucharistie, mše svatá, večeře Páně, lámání chleba, slavení eucharistie, památka utrpení, smrti a vzkříšení Pána, svatá oběť, svatá a božská liturgie, svatá tajemství, nejsvětější Svátost, svaté přijímání.

276. Jaké místo zaujímá eucharistie v božském plánu spásy?

Ve Staré Úmluvě byla eucharistie předpověděna především velikonoční večeří, kterou Židé každý rok slavili s nekvašeným chlebem na připomínku náhlého osvobozujícího odchodu z Egypta. Ježíš ve svém učení ji ohlašuje a ustanovuje ji, když slaví se svými apoštoly Poslední večeři během velikonoční hostiny. Církev věrna příkazu Pána: ?To čiňte na mou památku!? (1 Kor 11,24) vždy slavila eucharistii, především v neděli, v den Ježíšova vzkříšení.

277. Jak probíhá slavení eucharistie?

Má dvě velké části, které tvoří jediný obřadní úkon: bohoslužbu Slova, která zahrnuje hlásání Božího slova a naslouchání mu (Božímu slovu); eucharistická liturgie, která zahrnuje obětování, eucharistickou modlitbu (anaforu), v níž jsou slova proměňování, a přijímání.

278. Kdo je služebníkem slavení eucharistie?

Právoplatně svěcený kněz (či biskup), který jedná v osobě Krista Hlavy a jménem církve.

279. Které jsou podstatné a nutné prvky, aby se realizovala eucharistie?

Je to obilný chléb a hroznové víno.

280. V jakém smyslu je eucharistie památkou Kristovy oběti?

Eucharistie je památka v tom smyslu, že aktualizuje a zpřítomňuje účinným způsobem oběť, kterou Kristus přinesl Otci, jednou pro vždy na kříži ve prospěch lidstva. Obětní charakter eucharistie se ukazuje v samých slovech ustanovení: ?Toto je moje tělo, které se za vás vydává? a ?Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás vylévá? (Lk 22,19-20). Oběť na kříži a oběť eucharistie jsou jedinou obětí. Totožná je oběť i obětující, odlišný je pouze způsob přinášení oběti: krvavý na kříži, nekrvavý v eucharistii.

281. Jakým způsobem se církev podílí na eucharistické oběti?

V eucharistii se Kristova oběť stává také obětí údů jeho Těla. Život věřících, jejich chvála, jejich utrpení, jejich modlitba, jejich práce jsou spojeny s Kristovými. Poněvadž je eucharistie oběť, je také přinášena za všechny věřící, živé i zesnulé, na smír za hříchy všech lidí a k dosažení duchovních i časných dobrodiní od Boha. Také nebeská církev je spojena v Kristově oběti.

282. Jak Je Ježíš přítomen v eucharistii?

Ježíš Kristus je v eucharistii přítomen jedinečným a nesrovnatelným způsobem. Je totiž přítomen opravdu, skutečně, podstatně: se svým Tělem a svou Krví, se svou duší a se svým božstvím. Je v ní tedy přítomen svátostným způsobem a to pod eucharistickými způsobami chleba a vína, úplně celý Kristus, Bůh a člověk.

283. Co to znamená transsubstanciace?

Transsubstanciace znamená proměnu celé podstaty chleba v podstatu Kristova Těla a celé podstaty vína v podstatu jeho Krve. K této proměně dochází při eucharistické modlitbě prostřednictvím účinnosti Kristova slova a působením Ducha svatého. Nicméně vnímatelné charakteristiky chleba a vína, to je ?eucharistické způsoby?, zůstávají nezměněné.

284. Lámání chleba rozděluje Krista?

Lámání chleba Krista nerozděluje. On je přítomen celý a celistvý v každé eucharistické způsobě a v každé její části.

285. Jak dlouho trvá eucharistická přítomnost Krista?

Eucharistická přítomnost Krista trvá, dokud existují eucharistické způsoby.

286. Jaký druh kultu náleží eucharistické svátosti?

Přísluší ji kult latrie, to je klanění, vyhrazeného pouze Bohu, jak během eucharistické oběti, tak mimo ni. Církev totiž uchovává s největší pečlivostí proměněné hostie, nosí je nemocnýma a osobám, jež se nemohou účastnit mše svaté, vystavuje ji ke slavné adoraci věřících, nosí ji v procesí a vybízí k časté návštěvě a adoraci Nejsvětější svátosti, uchovávané ve svatostánku.

287. Proč je eucharistie velikonoční hostinou?

Eucharistie je velikonoční hostinou, poněvadž Kristus tím, že svátostně realizoval svou Paschu, nám dává své Tělo a svou Krev, nabízené jako pokrm a nápoj

a ve své oběti nás spojuje se sebou a navzájem .

288. Co znamená oltář?

Oltář je symbolem samého Krista, přítomného jako přinesená oběť (oltář-oběť kříže) a jako nebeský pokrm, který se nám dává (oltář ? eucharistický stůl).

289. Kdy církev ukládá účast na mši svaté?

Církev ukládá věřícím povinnost účastnit se mše svaté každou neděli a zasvěcené svátky, a doporučuje účastnit se jí také jiné dny.

290. Kdy se má přistupovat ke sv. přijímání?

Církev doporučuje věřícím, kteří se účastní mše svaté, aby také přijali svaté přijímání, jsou-li patřičně disponováni; stanoví však povinnost aspoň ve velikonoční době.

291. Co se požaduje k přijetí svatého přijímání?

Aby někdo přijal svaté přijímání, musí být plně začleněn do katolické církve a být ve stavu milosti, to znamená, že není si vědom smrtelného hříchu. Kdo si je vědom, že spáchal těžký hřích, musí přijmout svátost smíření před přist