Rádio Vaticana

Kauza ?Vatikánský rozhlas?

10.5.2005

Hlavní soud města Říma včera vynesl rozsudek v procesu s Vatikánským rozhlasem, který je obviněn z šíření elektromagnetického znečištění. Soudkyně Luisa Martone poslala na 10 dní do vězení (s pozastavením výkonu trestu) generálního ředitele rozhlasu, P. Pasquale Borgomea, a kardinála Roberta Tucciho, předsedu Výboru pro správu rozhlasu. Osvobozen z trestní odpovědnosti byl zástupce technického ředitele ing. Pacifici. Rozsudek zahrnuje pokrytí procesních nákladů. Náhrada škod vůči obyvatelstvu bude řešena v jiné instanci. Více nám poví programový ředitel Vatikánského rádia, P. Federico Lombardi:

?Vedení rádia vyjádřilo lítost nad tím, že jeho pozice nebyly uznány za platné a nebyly soudem přijaty a čeká na zveřejnění detailního rozboru motivů rozsudku, k němuž má dojít do 90-ti dnů.
V každém případě je vhodné krátce připomenout vývoj situace, který vedl k včerejšímu rozsudku. V roce 2001 se rozpoutala polemika kolem činnosti vysílače Vatikánského rozhlasu, na severní římské periferii u Santa Maria di Galéria, polemika podle našeho názoru zcela neoprávněná. Oponenti se odvolávali na nové italské normy o elektromagnetických emisích. Problémem se zabývala a vyřešila ho ještě v témže roce bilaterální komise italského státu a Svatého stolce. Přesto některá sdružení zelených a výbory pro obyvatele této oblasti zažalovaly Vatikánský rozhlas u trestního soudu s obviněním, že šíří ?elektomagnetické záření poškozující nebo obtěžující rezidenty v přilehlých oblastech...? (pozn. red. poškozením a obtěžováním se v tomto případě rozumí rušení elektronických přístrojů, apod.) Tři vedoucí osoby byly obžalovány na základě paragrafu 674 trestního zákoníku "házení nebezpečných předmětů" (pozn. red. jde o archaický článek původem z 19. století, aplikovaný na danou kauzu per analogiam, což italské právo nedovoluje).
První fázi procesu uzavřelo 19. února 2002 prohlášení soudce, že není možné pokračovat z nedostatku jurisdikce, na základě Lateránských paktů (pozn. red. čl. 11, k němuž se vztahuje platná dohoda z roku 1951 mezi Italským státem a Svatým Stolcem o stavbě vysílače na Santa Maria in Galeria, podle níž mají dotyčné pozemky status exteritoriálního území Svatého Stolce), která uznávají Vatikánský rozhlas za Ústřední instituci katolické církve. Další rozsudek u odvolacího soudu 9. dubna 2003 nicméně nepřijal tuto interpretaci a vrátil kauzu soudu. 23. října téhož roku tedy začala nová fáze procesu, která trvala rok a půl. Po mnoha stáních došla k závěru včera.
Jak jsme v těchto letech mnohokrát vysvětlili a jak zdůraznila obhajoba během procesu, Vatikánský rozhlas vždy vykonával svou činnost v rámci mezinárodních dohod uzavřených s Itálií. Vysílač na Santa Maria di Galeria se vždy ohledně elektromagnetických emisí řídil mezinárodními normami, ještě před tím, než byly zavedeny italské normy (pozn. red. první jsou z roku 1998), a od roku 2001 po nové dohodě s italskou vládou respektuje také limity zakotvené v platných italských normách (6 voltů/m). Dokládají to měření provedená z rozhodnutí bilaterální komise italskými veřejnými institucemi, které jsou v této věci kompetentní. Vzhledem k tomu, že italské normy jsou velmi přísné, není žádný oprávněný důvod k obavám ze strany občanů.
Věříme, že další soudní instance uznají správnost postupu ředitelů vysílače a přispějí k tomu, aby zmizely stíny, které až příliš dlouho pošpiňovaly dobrou pověst rozhlasu a živily v občanech neopodstatněné obavy.?

Johana Bronková