22.12.2020 

Vatikán. “Pracujme, dokud je den. Až přijde noc, tak se postará Pán”, říkával první český salesián, o. Ignác Stuchlý. Papež František při včerejší audienci pro prefekta Kongregace pro svatořečení schválil dekret, potvrzující hrdinské ctnosti tohoto Božího služebníka. Spolu s ním uznal mučednictví italského soudce Rosaria Livatina, zavražděného mafií, a hrdinský stupeň ctností u dalších dvou biskupů, tří kněží a jedné řeholnice.

Prohlášení o. Ignáce Stuchlého, zakladatele českého salesiánského díla, za “ctihodného”, přichází v závěru měsíce, na který připadlo 151. výročí jeho narození. Podrobné informace o jeho životě přinášejí webové stránky české Salesiánské provincie, věnované procesu svatořečení, který byl zahájen roku 1993. Otec Ignác Stuchlý se narodil ve slezské Boleslavi 14. prosince 1869. V pětadvaceti letech (září 1894) přijíždík salesiánům do Turína, vstupuje do noviciátua pokračuje ve studiích, zahájených u dominikánů v Olomouci. V listopadu 1901 přijímá kněžské svěcení.

Poté působí v salesiánském konviktu v Gorici, odkud odjíždí do slovinské Lublaně s úkolem dostavět zde kostel a pečovat o salesiánský ústav (1910). Tuto práci mu značně zkomplikovala první světová válka, takže ji zakončil až v roce 1924. Poté byl poslán do italské Perozy, kde žilo v salesiánské komunitě i několik Čechů, a kam byli na salesiánskou formaci posíláni chlapci z Československa. V té době začíná v Československu zájem o příchod salesiánů. Po rozmanitých peripetiích kupují salesiáni ve Fryštáku klášter od sester Neposkvrněného Početí. V září roku 1927 sem v čele s P. Stuchlým dorazilo z Perozy 17 chlapců a 3 salesiáni. Dílo se brzy rozrůstá a P. Stuchlý, který si mezitím pro svou bílou hlavu vysloužil od Fryštačanů přezdívku Staříček, se zasadí o vybudování dalších salesiánských ústavů v Československu (Ostrava, Praha, Brno, Pardubice…) a  roku 1935 je jmenován inspektorem nově zřízené samostatné české Salesiánské provincie. V průběhu druhé světové války je několik salesiánských ústavů zabráno nacisty, po válce se Fryšták opět stává sídlem salesiánského aspirantátu. V březnu 1950 utrpěl Ignác Stuchlý záchvat mozkové mrtvice a zůstal upoután na lůžku, po zrušení řádů a deportaci řeholníků o měsíc později byl umístěn do domova důchodců v Lukově poblíž Fryštáku, kde v lednu 1953 umírá. Mezi lety 1927–1948 Ignác Stuchlý doprovodil k salesiánskému řeholnímu povolání na 200 salesiánů. Spolu se spolubratřími prožil drama druhé světové války a zrušení salesiánského díla v roce 1950.

Ignác Stuchlý byl nejen zakladatel „struktur“ salesiánského díla, ale především živým příkladem kontinuity salesiánské tradice, kterou načerpal od italských salesiánů v Turíně a v Římě, přičemž mimořádný vliv na něho měl nástupce Dona Boska bl. Michal Rua. Svou vytrvalost a věrnost Bohu i Donu Boskovi osvědčil také v izolaci po roce 1950 v posledních letech života. Povzbuzoval tehdy mladé salesiány, aby se za žádných okolností nenechali zviklat od svého původního povolání a zůstali věrní Kristu a církvi. “Jen vytrvat a držet fest”, bylo jeho oblíbené rčení.

Tato houževnatost jej pojila s italským laikem Rosariem Angelem Livatinem (1952-1990), který vnášel nejvyšší křesťanské hodnoty  - milosrdnou lásku a odpuštění – do své nelehké práce státního zástupce při soudu v sicilském Agrigentu, kde se účastnil trestních řízení ve věci nejožehavějších mafiózních deliktů, do kterých byly zapojeny nejvyšší italské politické špičky (jako vůbec první v italských dějinách v osmdesátých letech vyslýchal ministra tehdejší vlády). Zemřel ve věku osmatřiceti let při atentátu v září 1990, když svým vozem a bez ochranky cestoval na pracoviště. “Kristus nikdy neřekl, že máme především být spravedliví, ačkoli při mnoha příležitostech vyzdvihl ctnost spravedlnosti. Přikázání vzájemné lásky však povýšil na povinnou normu našeho chování, protože právě tento kvalitativní posun je pro křesťana příznačný”, prohlásil při jedné konferenci tento sicilský soudce, který si do svých diářů zapisoval šifru, zprvu zcela nepochopitelnou pro vyšetřovatele atentátu: S.T.D. Sub tutela Dei.

Na dekretech, které po papežově schválení dnes zveřejnila Kongregace pro svatořečení, najdeme ještě jednoho soudce. Hrdinského stupně ctností dosáhl španělský biskup a právník Vasco de Quiroga (1470-1565), žijící na přelomu 15. a 16. století. Byl prvním biskupem středomexického Michoacánu, hájil práva domorodých indios a sepsal četná odborná pojednání.

Titul “ctihodný” nyní přísluší také jeho rodákovi, který žil o několik století později. Diecézní kněz Antonio Vicente González Suárez (1817-1851) strávil svůj krátký život na Kanárských ostrovech, kde roku 1851 zemřel jako dobrovolná oběť při epidemii cholery ve čtyřiatřiceti letech.

Heroicita ctností byla při včerejší papežské audienci pro prefekta Kongregace pro svatořečení potvrzena také u tří italských duchovních a jedné řeholnice téže národnosti. Jsou to:

pomocný biskup Ancony, servita Bernardino Piccinelli (1905-1984), diecézní kněz a partyzán Antonio Seghezzi (1906-1945), který zemřel na konci války v Dachau, diecézní kněz Bernardo Antonini (1932-2002), misionář v Rusku a Kazachstánu, a konečně sestra Rosa Staltari (1951-1974), členka kongregace Dcer Nejsvětější Panny Marie Spoluvykupitelky, mystička dvacátého století.

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.