Rádio Vaticana

Advent je darem i povoláním

18.12.2020

Homilie ke 4. nedělil adventní, 2Sam, 7,1-5.8b-12.14.16; Řím 16,25-27; Lk 1,26-38

Vydatnost adventní stravy se od 17. prosince znásobuje. Advent je darem i povoláním. Co dostáváme? Obraťme naši pozornost k antifonám, které se modlí církev ve večerních chválách. Žasneme nad silou výrazů: „Moudrosti, ty vycházíš z úst Nejvyššího!“ „Ty ses zjevil v ohni hořícího keře.“ „Před tebou zmlknou ústa králů.“ „Když ty otevřeš, nikdo už nezavře.“ „Východe, jase věčného světla.“ „Králi národů, toužebně očekávaný.“ „Na tebe čekají národy.“ „Spatříte slávu Krále králů.“ K čemu jsme voláni? Všechna tato zvolání, budeme-li je brát každý večer naší adventní přípravy s vážností, mohou učinit z letošních Vánoc nový zázrak Boží blízkosti a touhy učiniti něco krásného pro Boha.

Můžeme obdarování a povolání číst v Marii, Panně a Matce. Každý večer si postavit před oči Pannu Marii v jejím obdarování a povolání. Podívat se na ni i na sebe ve světle toho, co dnešní evangelium o ní říká: milosti plná (Lk 1,28). Staví vše do nového světla, ve kterém najdeme správný zorný úhel nahlížení: Bůh hraje hlavní roli na cestě člověka ke svatosti.

Pokud je Panna Maria plná milosti, znamená to, že je neustále otevřená Božímu působení. Skrze tuto milost se dovršuje dílo Boží v člověku. Připravuje lidskou osobu na tuto velkou událost. Milost rovněž umožňuje Marii všechny své síly nasměrovat k božímu působení. To je možné jen v nefalšované synergii. Tento titul plná milosti je darem a povoláním zároveň. Když se díval Bůh na její budoucí mateřství, připravil a uspořádal v člověku Marii vše tak, aby mohl svůj plán spásy pro celý lidský rod naplnit. Toto uschopnění je dvojího rázu. Za prvé, v lidském je připravované vše pro božské; za druhé, Bůh vložil ochrannou hráz mezi působením zla a člověkem. Tímto jediným skutečným zlem, který má Bůh na mysli je neochota svobodně přilnout k Pánově vůli. Svobodné přilnutí je pro dílo vykoupení nepostradatelné. Důraz je postaven na svobodné pronikání božského! Každý dar a každá přijatá milost je povoláním, naší účastí na Božím díle. Není dílem naší dokonalosti.

V životě neexistuje něco jako přímočará linka za úspěchem. Maria musela přemýšlet o událostech, které se odehrály v jejím srdci až později. Musela se je pokusit přečíst zpětně, z hlediska události, z hlediska, ve světlo, které všemu pozdějšímu dalo počátek. Existují porodní bolesti budoucích dějin. Záleží na tom, kam se díváme, a snažíme se pochopit zážitek, který je obtížné nejen žít, ale také pochopit.

Duchovním významem panenské existence je přivítání života, který není naším dílem, je události podle Božího vidění. Je obdarováním a povolání, vnější pasivitou i vnitřní aktivitou. Lidská zranitelnost přitahuje Boží moc a slávu. Bůh prostřednictvím anděla Marii řekl, že její syn bude veliký, a bud nazýván Synem Nejvyššího. A dítě, které se narodilo v nejisté situaci, zcela o samotě, se tomuto proroctví zcela vymykalo. Žilo skrytým životem po 30 let. Jako dospělý muž toto božské dítě prožívalo všední život řemeslníka až do chvíle, kdy vystoupilo a střetlo se s potentáty své doby. Všichni viděli, že tento muž prohrál. Bůh však vše viděl zcela jinak. V jiném světle, v němž Ježíš vždy zůstal Synem Božím, božským dítětem.

Denně dostáváme milost a množství darů, jež neumíme ani pojmenovat. Přesahují nás. Světlo přichází od Ducha Svatého pro život, který se nejvyšší možnou měrou uskutečňuje přilnutím láskou a přijetím života. Toto světlo nás činí svobodnými před světem a před dějinami. Panna se nechce líbit světu, ale svému ženichovi. Je obdarována i volána. Prožíváme paradox: zříkáme se toho, co máme, abychom to získali novým způsobem. A křesťané s panenskou duší mají ve světě co říci, protože jsou od světa, jak jej člověk zneužívá a nechává se zneužít, osvobozeni. Svoboda je dar i nejvznešenější povolání nám svěřené.

Pavel Ambros