Připomíná nedávné dějiny své cíkve. Po mnoho let bylo Holandsko vzorem katolické víry, mělo přemíru kněží a řeholníků, a proto z něj vyšlo také mnoho misionářů. Problémy nastaly s rozvojem individualismu., který se objevil již v meziválečné době, ale nebývale zesílil v 60. letech minulého století. Ukázalo se, že víra Holanďanů byla v příliš malé míře založená na osobním vztahu s Bohem, než aby dokázala čelit tomuto ohrožení. Místní církev v té chvíli zvolila špatnou cestu. Místo toho, aby se zaměřila na podporu a pěstování víry, zavedla liturgické experimenty, rozvířily se debaty o morálních otázkách, v nichž se učení církve střetalo s novou světskou mentalitou. Zanedbáno bylo předávání víry novým generacím, jak ve škole tak ve farnostech. A důsledky jsou známé: masové odhození víry a náboženské praxe.

Kardinál Eijk nicméně není pesimista. Církev se dnes snaží o nápravu těchto chyb, mimo jiné skrze poctivou katechezi. Dnes přichází do kostela daleko méně lidí, ale ti, kteří zůstali, jsou vskutku věřící. Týká se to zejména mladých, dodává holandský kardinál. Obrození křesťanství ve své zemi nepovažuje za předem prohranou bitvu. Katolíci se musejí stát tím, co Benedikt XVI. charakterizoval termínem “tvůrčí menšina”. Inspirací pro ně může být také “Benediktova cesta”, jak ji předložil americký spisovatel Rod Dreher (orig. The Benedict Option). Kardinál Eijk nicméně zdůrazňuje, že nejde o útěk ze světa. Křesťané mají využívat moudrosti mnichů, aby vytvářeli společenství, které se vědomě rozhoduje pro svědectví, navzdory dominantní postkřesťanské kultuře. Důležité je - dodává holandský primas - abychom měli pevná společenství, v nichž se věřící navzájem podporují a předávají víru budoucím pokolením.