Rádio Vaticana

Papež František: Nemocný člověk je daleko víc než diagnóza

12.9.2020

Vatikán. “Nemocný člověk je vždycky daleko víc než diagnóza, která jej zařazuje z klinického hlediska. Dobře to dokládá skutečnost, že když je nemocný uznán ve své jedinečnosti - jak potvrzuje vaše zkušenost - narůstá jeho důvěra k lékařům a otevírá se mu pozitivní vize budoucnosti.” Papež František o tom mluvil při audienci pro účastníky kongresu Mezinárodní společnosti pro gynekologickou onkologii, které přijal v aule Pavla VI. (v pátek 11. září). Setkání se účastnili také představitelky sdružení bývalých pacientek, které se zapojují do solidárních projektů pro rodiny nemocných i zdravotnický personál.

Svatý otec v úvodu poděkoval a ocenil práci lékařů, zdravotníků i laiků, kteří pomáhají v integrální péči o pacientky s chorobami, které mohou vážně ohrožovat plodnost a mateřství, a mají hluboký vliv na život ženy. Poukázal na význam důvěry, naděje a lásky rovněž v případech, kdy jde v podstatě o paliativní léčbu:

“Všichni víme - a je to prokázané - že prožívání dobrých vztahů pomáhá a podporuje nemocné v jejich léčebném procesu. Rozsvěcují a posilují v nich naději. Právě láskyplná blízkost otevírá brány naději - a rovněž uzdravení.”

Setkání a vztahy s lékařským týmem jsou důležitou komponentou zdravotní péče, zdůraznil dále papež František a konstatoval, že by se lidský rozměr péče o nemocné neměl ponechávat pouze na “dobré vůli” jednotlivých lékařů, nýbrž měl by být nedílnou součástí zdravotní péče.

“Nesmíme dopustit, aby ekonomie vstupovala do zdravotní péče s takovou povýšeností, že by vytlačovala jiné zásadní aspekty, jako je vztah k nemocným. V tomto smyslu je chvályhodné působení různých neziskových sdružení, které se zaměřují na pacienty, podporují jejich nároky a legitimní otázky a dávají hlas těm, kdo vzhledem ke křehkosti své osobní, ekonomické a sociální situace nejsou schopni hlas pozvednout.”

Papež František se zmínil také o potřebě zachovat rovnováhu mezi jednotlivými faktory zdravotní péče. Na prvním místě je nutné vidět konkrétního člověka, v tomto případě nemocné ženy, ale také personál, který je s nimi v nepřetržitém kontaktu a potřebuje adekvátní pracovní podmínky i čas k odpočinku, aby mohl pokračovat e své službě.

“Chci vás povzbudit k šíření vzácných výsledků vašich studií a bádání ve prospěch žen, o něž pečujete. Navzdory svým nesnázím nám totiž připomínají ty aspekty života, na které někdy zapomínáme, jako nejistota naší existence, potřeba vzájemných vztahů, nesmyslnost života zaměřeného pouze na sebe, zkušenost smrti jako nedílné součásti života. Situace nemoci nás upomíná na zásadní postoj lidské bytosti, kterým je svěření se: svěření se bratru a sestře i Jinému s velkým “J”, který je naším nebeským Otcem. A upomíná nás také na hodnotu blízkosti, stávání se bližním, jak nás tomu učí Ježíš v podobenstvím O milosrdném Samaritánovi (srov. Lk 10, 25-37) Jak velmi uzdravuje pohlazení v příhodné chvíli! Však o tom víte lépe než já.”

Na závěr papež František všem přítomným požehnal slovy: “Žehnám vám všem. Všem a každému s jeho vírou a náboženskou tradicí. Bůh je však ten Jediný pro všechny. Žehnám vám a vyprošuji vám požehnání Boha, jenž je pramen naděje, síly a vnitřního pokoje.” Své hosty z Mezinárodní společnosti pro gynekologickou onkologii ujistil o svých modlitbách a požádal je o totéž, neboť - jak dodal - modlitbu potřebuje.

Johana Bronková