1.8.2020
Argentina. Papež František ještě jako buenosaireský biskup schválil vědecké přešetření domnělého eucharistického zázraku, k němuž došlo v letech 1992-1996 a který bývá označován za „eucharistický zázrak z Buenos Aires“. Již jako kardinál pak vícekrát navštívil kostel Nejsvětější Panny Marie v centru argentinského hlavního města, který uchovává znamení tohoto divu, a vedl tam eucharistickou adoraci.
Jedná se o málo známý případ, který díky moudrému rozhodnutí faráře a věřících nevzbudil mediální rozruch. Vešel ve větší známost až po jmenování kardinála Bergoglia na Petrův stolec (2013), kdy se o něm zmínil polský a italský tisk.
Popis událostí
Příběh začíná v roce 1992, v témže měsíci, kdy byl budoucí papež František jmenován pomocným biskupem Buenos Aires. Farář kostela Nejsvětější Panny Marie, o. Alejandro Pezet, našel v pátek 1. května 1992 dva úlomky proměněné hostie na korporálu ve svatostánku. Podle zavedené liturgické praxe je uložil do nádobky s vodou a uschoval ve svatostánku. I po několika dnech se však partikule nerozpustily a v pátek 8. května nabyly krvavě rudé barvy. V neděli 10. května si celebrant při večerní mši povšiml několika kapek krve na paténě, jejichž bližší rozbor místním lékařem a několika hematology dokázal, že se jedná o lidskou krev.
Po těchto znameních o čtyři roky později, 15. srpna 1996, při mši svaté o slavnosti Nanebevzetí Panny Marie, přistoupila k otci Pezetovi žena, která jej informovala o tom, že v zadní části kostela našla hostii. Farář ji opět zalil vodou, aby se rozplynula, a abluční misku vložil do svatostánku. Po několika dnech, 26. srpna, si povšiml, že partikule se nejen nerozložila, nýbrž změnila se v krvácející tkáň. O této přeměně byl informován přímo arcibiskup Quarracino a pomocný biskup Bergoglio, budoucí papež, který doporučil profesionální fotografickou dokumentaci a vše pak zaslal do Říma.
Vědecký rozbor vzorků
Po několika letech, když se zjistilo, že nedochází k rozkladu hostií, dal arcibiskup Bergoglio (který mezitím nahradil svého předchůdce, kard. Quarracina, ve vedení diecéze) pokyn k hlubší vědecké analýze. Vzorky byly odeslány do jedné laboratoře v Buenos Aires, která zjistila, že červené a bílé krvinky z předložené krve i tkáně pocházejí z lidského srdce. Laboratoř rovněž informovala o tom, že vzorek tkáně má vlastnosti dosud žijícího člověka, s pulsujícími srdečními buňkami, patrnými při milionovém zvětšení. Není třeba dodávat, že zadavatelé odborné expertizy udržovali v tajnosti původ vzorků, aby nenarušili výsledný posudek.
Na sklonku tisíciletí (1999) byl požádán známý bolivijský lékař Ricardo Gomez Castañón, znalec v oblastech neuropsychologie a neurofyziologie, aby provedl dodatečné testování obou případů z let 1992 a 1996. Jak sdělil v periodiku argentinské armády, zaslal vzorek k forenzní analýze do San Francisca. V lednu roku 2000 bylo veřejně oznámeno, že v materiálu byly nalezeny stopy lidské DNA, čímž se potvrdilo předchozí zkoumání – tedy skutečnost, že se jedná o lidskou krev s genetickým kódem člověka. Vzorky dále přešetřil profesor John Walker z univerzity v australském Sydney, který potvrdil, že se jedná o svalové buňky a bílé krvinky, obojí v nepoškozeném stavu. Bádání dále dokázalo, že se na tkáni projevují zánětlivé změny a že tedy člověk, jemuž tato tkáň náleží, utrpěl trauma. V roce 2003 informoval prof. Walker bolivijského kolegu Castañóna, že vzorky “mohou odpovídat” zanícené srdeční tkáni.
Buenosaireskými vzorky se dále zabýval jeden z nejvýznačnějších forenzních expertů ve Spojených státek amerických, dr. Frederic Zugibe z newyorské Columbia University. V jeho zprávě datované 26. březnem 2005 čteme: “Analyzovaný materiál je fragmentem tkáně srdečního svalu, vyňatý z levé komory srdeční v blízkosti chlopně. Tento sval odpovídá za kontrakci srdce a je třeba připomenout, že levá srdeční komora vhání krev do všech částí těla. Tkáň zkoumaného srdečního svalu vykazuje zánět, což dokládá zvýšený počet bílý krvinek, který dosvědčuje, že v momentu odebrání vzorku bylo srdce živé, neboť bílé krvinky mimo žijící organismus umírají. Bílé krvinky navíc pronikly do svalové tkáně a tato skutečnost nasvědčuje tomu, že srdce utrpělo těžký stres, jako by na hrudník jeho majitele dopadaly tvrdé rány.”
Zugibův závěr komentovali dva Australané – novinář Mike Willesee (který později konvertoval ke katolické víře) a právník Ron Tesoriero, kteří newyorskému kardiologovi vysvětlili, že vzorek, předložený ke zkoumání, byl odebrán v roce 1996 a poté udržován měsíc ve vodě a tři roky v destilované vodě. Překvapení doktora Zugiba nadále vrostlo, když se dozvěděl od svého bolivijského kolegy Castañóna, že onen fragment “žijícího” lidského srdce byl původně úlomkem posvěcené hostie. Jak je možné, že se částečka chleba změní v kousek lidského srdce? A jak je možné, že vzorek odňatý mrtvému muži, pokud nechceme věřit na zázrak, může mít povahu žijící tkáně i řadu let poté (buňky analyzovaného vzorku se totiž pohybovaly)? Bílé krvinky se rozpadají po patnácti minutách, jak je tudíž možné, že jsou pozorovatelné i v roce 2005, když byl vzorek odebrán před téměř deseti lety (1996)? Na všechny tyto otázky profesor Zugibe odpověděl zcela jasně: “Jak a proč se posvěcená hostie může stát tělem a krví žijící lidské bytosti je tajemství, na které věda nemá vysvětlení a je mimo její kompetenci”.
Srovnání s eucharistickým zázrakem v Lancianu a Turínským plátnem
Údaje newyorské laboratoře byly posléze konfrontovány s jiným eucharistickým zázrakem v italském Lancianu, také v tomto případě, aniž by se odhalil původ testovaných vzorků. Odborníci po srovnání vzorků prohlásili, že náleží téže osobě a že analyzovaná krev patří do krevní skupiny Ab Rh+. Zjištěná DNA se shoduje s nálezem na Turínském plátně a roušce z Ovieda a vykazuje charakteristiky muže, který se narodil a žil v oblasti Blízkého východu. Vatikán se dosud nevyjádřil k pravosti buenosaireského eucharistického zázraku. V každém případě může být užitečné, když o jeho existenci víme. Odkazuje totiž k mnohem většímu zázraku, který se nehledě na něj odehrává denně ve všech kostelích a při němž se chléb a víno proměňuje v Kristovo Tělo a Krev.
Jana Gruberová
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.