10.7.2020 

Ve vězeních je mnoho dobroty. Někdy se však mohou jistě stát peklem na zemi. Měl jsem velké štěstí, byl jsem v bezpečí a zacházeli se mnou dobře. Velký dojem na mě udělala profesionalita dozorců, víra věznů a existence smyslu pro morálku, dokonce  i v nejtemnějších místech. Kardinál George Pell o tom píše pro americký časopis “First Things”, v textu nazvaném “Můj čas ve vězení”. Je to první velmi osobní vyznání publikované poté, co strávil 400 dní za mřížemi, aby pak vyšel na svobodu osvobozen od obvinění z pedofilie jednomyslným rozhodnutím Nejvyššího australského soudu.

Kardinál Pell popisuje třináct měsíců prožitých v izolaci. “V Melbourne (deset měsíců) jsem nosil zelenou vězeňskou soupravu, ale v Barwon (tři měsíce) mi dali jasně červenou kardinálskou barvu,” vzpomíná s anglosaským humorem. Líčí také řadu detailů z vězeňského života: prostá cela s pevným lůžkem, nepříliš vysoká matrace a dvě deky, teplá i studená voda - a jak ironicky poznamenává - narozdíl od mnoha nóbl hotelů také lampička s dobrým světlem ke čtení zavěšená na stěně nad postelí. Kardinál Pell podstoupil krátce před příchodem do vězení operaci kolen, vypráví  tedy o povolených hodinových procházkách s holí a vysoké nemocniční židli, která mu byla - jak dodává - požehnáním. “8. jednotka” v Melbournské věznici neměla žádné čiré sklo, “dokázal jsem tedy rozlišit den od noci, ale ne o mnoho více. Ostatních jedenáct vězňů jsem nikdy neviděl.” Jak přiznává, izolace sloužila jeho vlastní ochraně, protože lidé odsouzení za sexuální zneužívání dětí, zejména duchovní, jsou vystaveni fyzickým útokům a šikaně. Sám se s tím také jednou potkal.

Zatímco vězňové se mezi sebou dohadovali o jeho vině či nevině a o tom, zda jej většina dozorci považují za nevinného, většina australského tisku - až na několik světlých vyjímek - byla ostře nepřátelská, vzpomíná kardinál Pell. Nepřátelství vůči pachatelům sexuálního zneužívání na nezletilých označuje nicméně za zajímavý příklad přirozeného práva, vynořující se z temnot. “Dokonce i vrazi opovrhují tím, kdo znásilňuje mladistvé. Jakkoli se to může jevit paradoxní, není to tak docela pochybené, odráží se tu víra v existenci správného a špatného, dobra a zla, která často v kriminále překvapivě vystupuje na povrch,” píše kardinál Pell.

Vypráví také o mnoha dopisech, které mu přicházely z jiných věznic. Napsal mu muž, který připravoval oltář, když v devadesátých letech přišel sloužit mši do nápravného zařízení, kde si odpykával trest. Jiný psal o svém pohroužení do temnot a prosil o typ na dobrou četbu - “Doporučil jsem mu evangelium sv. Lukáše a 1. list Janův,” prozrazuje australský kardinál. Další měl sen o jeho propuštění a kdosi dokonce napsal, že staří kriminálníci jsou přesvědčeni o jeho nevině, o tom, že mu vina byla “přišita” - s dodatkem, jak podivné je, že pravdu dokáží rozpoznat oni a nikoli soudci, vzpomíná někdejší sídelní biskup ze Sydney.

O zproštění viny se dozvěděl z televize ve své cele. “Překvapený mladý reportér informoval Austrálii o mém osvobozujícím rozsudku, působil zaskočeně z jednomyslnosti všech sedmi soudců,” píše kardinál Pell s tím, že krátce poté byl propuštěn do světa “zavřeného” kvůli koronaviru. “Má cesta byla bizarní - pokračuje. - Z Barwon do karmelitánského kláštera v Melbourne mě doprovázely dva vrtulníky s novináři a na druhý den mě dvě novinářská auta provázela na 880 km dlouhé cestě do Sydney.”

Na čas strávený ve vězení vzpomíná emeritní prefekt vatikánského sekretariátu pro ekonomii jako na příležitost k reflexi nad zásadními pravdami. “Vězeňský život odstranil veškeré výmluvy, že jsem příliš zaměstnán než abych mohl modlit, a pravidelné modlitby mne podpíraly. Od první noci jsem měl breviář. Pětkrát jsem se účastnil mše, sám jsem ale slavit nesměl, což mne rmoutilo především na Vánoce a na Velikonoce,” píše kardinál Pell. “Má katolická víra mne podpírala, zejména vědomí, že mé utrpení nemusí být nesmyslné, ale může se sjednotit s Kristem, naším Pánem. (…) Modlil jsem se za přátele i nepřátele, za své příznivce a za svou rodinu, za oběti sexuálního zneužívání, za své spoluvězně a dozorce,” uzavírá kardinál Pell. 

Po očištění ze všech obvinění se australský kardinál rozhodl publikovat svůj vězeňský deník. Vyjde v jezuitském nakladatelství Ignatius Press, které si slibuje, že se tato kniha zařadí do klasiky duchovní literatury.

Johana Bronková

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.