Rádio Vaticana

Mytí rukou je v Africe luxus, říká mosambický misionář

30.3.2020

Maputo. Zatímco bohaté země soustředí veškerou pozornost a zdroje na řešení vlastní zdravotní krize, druhá polovina planety se znepokojením očekává vlnu, která se na ni valí. Afrika je posledním světadílem, který koronavirus zasáhl, o to ničivější stopu však může zanechat.

“Pokud se virus rozšíří v Mosambiku, bude to skutečná katastrofa. V minulém týdnu byly zaznamenány tři případy nákazy, pocházející z Jihoafrické republiky”, potvrdil pro deník L´Osservatore Romano tamní misionář, o. Juan Gabriel Arias. Tento argentinský kněz působí v nevelké lokalitě Mangunde, vzdálené 240 km od hlavního města Maputo. “Mosambik se již dnes potýká s vysokými počty nemocných na AIDS, malárii a tuberkulózu. Na tisíc obyvatel nepřipadá ani jeden lékař, tekoucí voda je luxus, vybavení nemocnic zcela nedostatečné”, vysvětluje o. Gabriel. Jak dodává, jeho misie sv. Benedikta přitom má velké štěstí, jelikož nejbližší provinční nemocnice je vzdálena pouhých čtyřicet kilometrů a nedávno v ní bylo otevřeno nové, dvanáctilůžkové oddělení intenzivní péče na dva miliony obyvatel. Z jiných vesnic se do nemocnic, které nicméně nejsou vybaveny ventilačními přístroji ani kyslíkem, dojíždí až 700-800 kilometrů.

Voda, která je jedním z nejdůležitějších prvků v boji s virovým onemocněním, je v Africe vzácné zboží, popisuje misionář, který alespoň u jediné vesnické studny, jež by se rychle mohla změnit v ohnisko nákazy, postavil vědro s dezinfekcí na mytí rukou před čerpáním vody.

Další důležitou kapitolou by byla prevence, podotýká argentinský kněz, avšak tu v Mosambiku ztěžuje absence elektrické sítě. “Lidé nemají televizi ani rozhlas, a tudíž přístup k informacím. Utvořili jsme skupinu mladých lidí, která s osvětovou brožurkou navštěvuje všechny vesnice. Každý den objedeme jednu oblast”, říká otec Juan Gabriel Arias, který na dotaz, zda přeruší pastorační službu, rozhodně odpovídá: “Nikdy! Pokud sem epidemie dorazí, musím stát při svých lidech, udílet svátost pomazání nemocných a rozloučit se s nimi při pohřbu. Když přitom mám zemřít, nechť se tak stane. Co je lepšího, než položit život v kněžské službě?”.

Jana Gruberová