20.3.2020 

Itálie. Don Alberto Debbi působil v letech 2007 až 2013 jako plicní lékař v nemocnici modenské provincie.  Pak se nechal vést voláním být lékařem duší, opustil svou profesi a před dvěma lety byl vysvěcen na kněze. Nyní v krizové chvíli, kdy jsou do služby povoláváni i lékaři v penzijním věku, se rozhodl k návratu na plicní oddělení nemocnice v Sassuolu.

„Kromě různých apelů v televizi a v novinách jsem si ověřil stav věcí u svých bývalých kolegů, kteří mi vykreslili skutečně dramatickou a naléhavou situaci, o níž se mimo nemocnice ví jen málo. Položil jsem si tedy otáku, co mám dělat? Jsem lékař, specializovaný v plicním lékařství. V situaci takovéto potřeby je nutné být k dispozici.“

Don Alberto se tedy ve svých 44 letech vrátil mezi své kolegy do nemocnice. Pro Vatikánský rozhlas popisuje situaci, s níž se setkal:

„Posledních deset dnů naprosto převrátilo běžný pracovní rytmus a organizaci práce. Mnozí dokázali v dramatické situaci opravdu heroické věci. Potěšilo mne také to, že jsem v očích kolegů lékařů viděl dohodlanost, vůli pracovat dobře a stát nablízku nemocným, navzdory fyzické, a rovněž duchovní námaze. Jsou totiž nuceni konfrontovat se se zklamáním a frustracemi, protože situace skutečně není moc dobrá.“

Jak potvrzuje kněz a lékař z modenské provincie, medicína má jen velmi málo prostředků, jak lidem s těžkým průběhem onemocnění způsobeném koronavirem pomáhat.

„Asistujeme jim, snažíme se dělat to, co je možné, ale mám dojem, že můžeme mít jen malý vliv na průběh nemoci u pacientů. Samozřejmě, že v těch případech, kde se potkáváme s jistou křehkostí nebo již existujícími patologieme, je zpravidla průběh horší, ovšem nemoc je náročná pro všechny.“

Jak reagovali farníci z kostela Beata Vergine delle Grazie, tedy bl. Panny Marie Prostřednice všech milostí, kde dosud sloužil, na rozhodnutí k návratu do nemocnice?

„Dostal jsem ohromné množství projevů povzbuzení, úcty a podpory v modlitbě, projevy blízkosti a náklonnosti, daleko přesahující cokoli bych si dříve uměl představit. Stejně tak moji bývalí kolegové byli velmi milí. Prakticky od první chvíle jsem se cítil znovu jako ve své rodině.“

Co však znamená vrátit se jako lékař a kněz zároveň?

„Doufám, že budu moci přinést něco víc. Pokud nic jiného, alespoň být nablízku a zprostředkovat Pánovo poselství a Jeho blízkost, jíž je obzvláště zapotřebí.“

Pociťujete strach, když vstupujete do nemocnice nyní, ve chvíli pandemie vyvolávající nemoci, které mohou končit smrtí?

„S trochou úzkosti ano. Samozřejmě vidím také všechny další kolegy, kteří se snaží pracovat co nejlépe a nevzdávat se. Snažíme se dbát na všechno potřebné.“

Co mohou dělat křesťané, kteří jsou zavřeni ve svých domovech, a ptají se, jak by mohli přispět… Co byste jim doporučil jako kněz:

„Každý může přispět modlitbou, ta je přístupná všem. A kromě toho, pokud máme nějaký zvláštní dar, zvláštní možnosti, můžeme přispět tím, že je realizujeme co nejlépe… Myslím, že je skutečně zapotřebí podporovat veškeré dobré jednání.“

Na závěr don Alberto Debbi povzbuzuje k tomu, aby se každý z nás zahleděl do této situace, v níž zdánlivě nic dobrého není, a pokusil se vytěžit z ní střípky dobra.

Johana Bronková

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.