13.3.2020 

Vatikán. Při dnešní ranní eucharistii v Domě sv. Marty se římský biskup modlil za nemocné, ale též za pastýře, aby přijali taková opatření, která by neponechala Boží lid v osamocení, ale naopak jej provázela útěchou Božího slova, svátostí a modlitby.

Při páté mši svaté, přenášené ve streamingovém vysílání z kaple Domu sv. Marty, papež František v den sedmého výročí volby na Petrův stolec opětovně vyzval k modlitbě za nemocné, avšak především se modlil za pastýře:

„V těchto dnech se připojme k nemocným a rodinám, trpícím touto pandemií. Chtěl bych se dnes také modlit za pastýře, kteří za této krize mají provázet Boží lid – kéž jim Pán dává sílu a rovněž schopnost volit nejlepší pomocné prostředky. Drastická opatření nejsou vždy dobrá – modleme se proto, aby Duch svatý dal pastýřům schopnost pastoračního rozlišování, aby zjednali taková opatření, jimiž by neopustili svatý Boží lid. Kéž Boží lid vnímá, že ho doprovázejí pastýři a útěcha Božího slova, svátostí a modlitby.“

Papež se těmito slovy samozřejmě nevztahuje ke vládním nařízením, která zakazují veřejné shromažďování, aby se zabránilo dalšímu šíření nákazy, nýbrž obrací se k pastýřům, aby měli na zřeteli duchovní provázení věřících v této vážné chvíli.

V kázání Svatý otec komentoval dnešní liturgická čtení, zejména pak podobenství o proradných vinařích (Mt 21,33-42.45):

„Obě dnešní čtení předpovídají Pánovo utrpení. Josefa prodali jako otroka za dvacet stříbrných, odevzdali pohanům. A podobenství, které vypráví Ježíš, ve zcela jasných symbolech mluví o smrti Božího Syna. Je to příběh o muži, který vlastnil pozemek a na něm »vysázel vinici. Obehnal ji plotem, vykopal v ní jámu pro lis a vystavěl strážní věž«. Vše učinil s velkou péčí a dobře. Pak ji

»pronajal vinařům a vydal se na cesty«.

Takový je Boží lid. Pán si onen lid vybral, jde tu o volbu onoho lidu, vyvoleného národa. A je zde též příslib, učiněný Abrahamovi: Vyjdi ze své země, udělám z tebe velký národ…A je tu také smlouva, kterou Bůh s lidem uzavřel na Sinaji. Lid má stále uchovávat paměť svého vyvolení, které z něj činí vyvolený lid, příslibu, aby hleděl do budoucna s nadějí, a smlouvy, aby věrně prožíval každý den. Ve zmíněném podobenství však dochází k tomu, že v den sklizně vinaři zapomenou na to, že nejsou vlastníky: »Vinaři hospodářovy služebníky popadli, jednoho zbili, druhého zabili, třetího ukamenovali. (Hospodář) poslal tedy jiné služebníky, ještě ve větším počtu než poprvé, ale naložili s nimi zrovna tak«. Ježíš zde určitě mluví o učitelích Zákona a o tom, jak naložili s proroky.

»Naposled k nim poslal svého syna; myslel si: `Na mého syna budou mít ohled.' Když však vinaři uviděli syna, řekli si mezi sebou: `To je dědic. Pojďte, zabijme ho, a jeho dědictví bude naše!'«.

Okradli hospodáře o dědictví, které však bylo něčím jiným (než výtěžkem z vinobraní). Je to příběh nevěrnosti – nevěrnosti vůči vyvolení, příslibu a smlouvě, které byly Božím darem. Nepochopili, že to byl dar, a považovali jej za majetek. Tito lidé si přivlastnili dar, odňali mu jeho darovanost a proměnili ho v osobní jmění. Dar tak pozbyl svůj ráz daru a vyústil do ideologie. Zejména do moralistické ideologie, plné přikázání, která se zesměšňuje tím, že v každé věci sahá ke kazuistice. Proradní vinaři se zmocnili daru.

To je vážný hřích. Hřích, v němž zapomínáme na Boha, který se nám sám daroval a obdařil nás tímto darem. Když na to zapomeneme, stávají se z nás držitelé příslibu, který již není příslibem, a vyvolení, které již není vyvolením. Domníváme se, že smlouvu můžeme vykládat podle vlastního mínění, ideologizovat ji. V tomto postoji, popsaném v evangeliu, možná spatřuji počátky klerikalismu, který je zvráceností, trvale popírající bezplatnost Božího vyvolení, smlouvy a příslibu. Opomíjí bezplatnost zjevení, zapomíná, že Bůh se ukázal jako dar a stal se pro nás darem, a proto Jej máme dále předávat a zpřístupňovat druhým jako dar, nikoli jako své vlastnictví.

Klerikalismus a rigidita nejsou pouze otázkou těchto dní, existovaly už za Ježíše. Ježíš ve výkladu podobenství zajde ještě dál – dnes jsme ve dvacáté první kapitole (Matoušova evangelia) – až do třiadvacáté kapitoly, kde učitele Zákona a farizeje odsoudí. Projeví se zde Boží hněv proti lidem, kteří si přivlastnili Boží dar a jeho bohatství omezili na ideologické rozmary své mysli.

Prosme dnes Pána o milost, abychom dar přijímali jako dar a dále jej takto předávali. Nikoli jako vlastnictví, a tudíž sektářsky, rigidně a klerikalisticky”,

kázal dnes papež František v Domě svaté Marty.

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.