23.2.2020 

Bari. 1. „Jediným křesťanským extremismem je láska,“ kázal papež František při dopolední mši v italském Bari, kam přicestoval v neděli ráno.  2. „Rétorika střetu civilizací slouží jen k podněcování nenávisti,“ poznamenal ještě před tím na závěr setkání katolických biskupů ze zemí Středomořské oblasti, kteří věnovali tento týden společné modlitbě a reflexi. 3. Během polední mariánské modlitby Anděl Páně vyzval Svatý otec mezinárodní společenství k mírovému řešení konfliktu v Sýrii.

Ad 1. Celkem padesát osm katolických biskupů různých ritů zastupujících země Středomoří trávilo uplynulý týden (19.-23.února) v italském přístavním městě Bari ve společné modlitbě, diskusi a reflexi, jejímž tématem byla situace v jednotlivých zemích a související migrace. Téma tohoto setkání znělo: Středomoří – hranice míru a organizovala jej Italská biskupská konference. Z Vatikánu do Bari je to vzdušnou čarou 375 kilometrů. Papež František tam přicestoval vrtulníkem v neděli ráno. Hned po přistání zamířil do baziliky sv. Mikuláše, kde se konalo zasedání, které svým vystoupením zakončil. Svatý otec odsoudil pokrytectví mezinárodních konferencích, kde se kromě slov o míru dohaduje prodej zbraní, věnoval pozornost především fenoménu migrace a mimo jiné řekl:

„Počet bratří, nucených opouštět drahé a vlast a vystavovat se krajně nejisté situaci, se zvýšil v důsledku narůstajících konfliktů a dramatických klimatických a ekologických podmínek stále rozsáhlejších oblastí. Je snadné vytušit, že tento fenomén a jeho epochální dynamika poznamenává Středomořský region, na což státy a náboženské komunity nemohou zůstat nepřipraveny. Týká se to zemí, kterými vedou migrační proudy,  cílových zemí, ale také vlád a církví těch zemí, odkud migranti pocházejí, a které pozorují, jak odchod mnoha mladých lidí ochuzuje jejich budoucnost.

Jsme si vědomi, že se v různých sociálních kontextech šíří lhostejnost, ba dokonce odpor, připomínající postoj, který je demaskován v četných evangelních podobenstvích na těch, kteří se uzavírají do svého bohatství a soběstačnosti, aniž by si všímali těch, kteří se slovy či pouhým stavem svojí nouze domáhají jejich pomoci. Šíří se strach, který aktivuje obranné postoje vůči  tomu, co je účelově vykreslováno jako invaze. Rétorika střetu civilizací slouží jen k ospravedlňování násilí a podněcování nenávisti. Nedostatečnost či přímo slabost politiky jsou spolu s fanatismem příčinami radikalismu a terorismu. Mezinárodní společenství se zastavilo u vojenských intervencí, zatímco by mělo budovat instituce, které zaručují rovné příležitosti a místa, kde budou mít občané možnost nasadit se pro obecné dobro.“

Petrův nástupce pak spolu s ostatními biskupy vyzval vlády států, aby zajistily ochranu menšin a náboženské svobody, a dodal:

„Zároveň však nikdy nepřipustíme, aby ti, kdo hledají naději za mořem, umírali bez pomoci anebo aby se ti, kdo přicházejí zdaleka, stávali obětí sexuálního vykořisťování, byli špatně placeni nebo najímáni mafiemi. Přijetí a důstojné začlenění jsou zajisté etapami nesnadného procesu. Nicméně, je nepřípustné si myslet, že mu lze čelit stavbou zdí. Mám strach, když slyším promluvy některých leadrů nových forem populismu. Připomínají mi proslovy, které rozsévaly strach a pak nenávist ve 30. letech minulého století. Jak jsem tedy řekl, tento proces je nemožné řešit stavbou zdí. Takto se spíše zabrání v přístupu k bohatství, jehož je nositelem ten druhý, který vždycky skýtá příležitost k růstu. Pokud se popírá touha po sdílení, vepsaná do srdce člověka i dějin národů, zamezuje se procesu sjednocení lidské rodiny, který si přes tisícerá protivenství již razí cestu.“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy PROMLUVY na setkání s katolickými biskupy středomořských zemí je ZDE

Ad 2. Před bazilikou sv. Mikuláše Petrův nástupce pozdravil shromážděné a odebral se pak na třídu Viktora Emanuela II., kde jej už čekalo 40 tisíc lidí, aby se tu účastnili mše svaté. Přítomen byl také prezident Italské republiky, Sergio Mattarella, a další představitelé občanské společnosti.

Papež Františka kázal na čtení ze sedmé neděle liturgického mezidobí, zejména však na evangelium (Mt 5, 38-48), které podává Ježíšův výklad starozákonního předpisu oko za oko a Ježíšovu výzvu k lásce vůči nepřátelům. Petrův nástupce mimo jiné řekl:

„Můžeš si třeba říci, že Ježíš přehání! Říká dokonce: »Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují« (Mt 5,44); mluví tak, aby vzbudil pozornost, ale zřejmě ani to nemá v úmyslu. Ježíš tady nevyjadřuje nějaký paradox, neužívá okřídlené úsloví; je přímý a zřetelný. Cituje starozákonní předpis a slavnostně prohlašuje: »Ale já vám říkám: milujte své nepřátele.« Jsou to promyšlená a cílená slova.

Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. To je křesťanská novost.  To je křesťanská odlišnost. Modlit se a milovat. To je to, co máme dělat, a to nejenom vůči těm, kteří nás mají rádi, nejenom vůči přátelům, nejenom vůči svému lidu. Ježíšova láska totiž nezná hranice ani bariéry. Pán od nás žádá odvahu milovat bez vypočítavosti. Ježíšovou mírou je totiž nezměrnost lásky. Kolikrát jen jsme opomenuli jeho požadavky a chovali se jako všichni! A přece toto přikázání lásky není pouhou provokací; je jádrem evangelia. Láska ke všem nepřipouští výmluvy, nekážeme pohodlnou obezřetnost. Pán nebyl obezřetný, nepřistupoval na kompromisy, požadoval extrémismus lásky. Jediným křesťanským extrémismem je láska.“

„Bohoslužba – řekl na jiném místě papež - je opak nevraživosti. Proti nevraživosti se bojuje potíráním kultu hořekování. Kolikrát jen bědujeme nad tím, čeho se nám nedostává a co se nedaří! Ježíš ví, že se mnohé nedaří a že vždycky bude někdo, kdo na nás nevraží, i někdo, kdo nás bude pronásledovat. Od nás však žádá jen modlit se a milovat.“

Svoji homilii papež zakončil:

„Drazí bratři a sestry, Ježíš dnes svojí bezmeznou láskou zvedá laťku našeho lidství. Můžeme se nakonec zeptat: „A zvládneme to?“ Kdyby byl cíl nedosažitelný, Pán by po nás nechtěl, abychom jej dosáhli. Nedokážeme to však sami. Je to milost, o niž je třeba prosit. Prosit Boha o sílu milovat, a říci mu: „Pane, pomoz mi milovat, nauč mě odpouštět. Sám to nedokážu, potřebuji Tě.“ Prosit je třeba také o milost dívat se na druhé nikoli jako na překážky či komplikace, nýbrž na bratry a sestry hodné lásky. Velmi často prosíme o milosti pro sebe, málokdy však o to, abychom dovedli mít rádi. Neprosíme dostatečně o to, abychom uměli uplatňovat jádro evangelia v životě a být doopravdy křesťany.  Ale „až nastane večer života, budeme souzeni podle toho, jak jsme milovali“ (srov. sv. Jan od Kříže, Výroky o světle a lásce, 59; v Krátké spisy a korespondence, KN, Kostelní Vydří 1998). Zvolme dnes lásku, i když něco stojí, i když jde proti proudu. Nenechme se ovlivňovat obvyklým smýšlením, nespokojme se s polovičatostí. Přijměme Ježíšovu výzvu k lásce a budeme opravdovými křesťany a svět bude lidštější.“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy HOMILIE je ZDE

Ad 3. Pravidelná mariánská modlitba Anděl Páně se konala těsně po skončení liturgie. Papež při té příležitosti vyzval „zainteresované aktéry mezinárodního společenství, aby byla učiněna přítrž lomozu zbraní v Sýrii“ a mimo jiné řekl:

„Prosme Pána, aby pohnul srdci všech, aby mohli překonat logiku střetu, nenávisti a pomsty a znovu v sobě objevit syny jediného Otce, který nechává vycházet slunce pro dobré i pro zlé (srov. Mt 5,45). Prosme snažně Ducha svatého, aby každý z nás svými každodenními skutky lásky přispíval k vytváření nových vztahů, inspirovaných porozuměním, přijetím a trpělivostí a umožňoval tak zakoušet radost evangelia a šířit ji do každé oblasti života. Panna Maria, Hvězda mořská, na niž hledíme jako na nejvznešenější příklad věrnosti Ježíši a Jeho slovu, ať nám pomáhá touto cestou jít.“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy PROMLUVY před Angelus je ZDE

Po společné mariánské modlitbě Anděl Páně papež všem požehnal a hned poté se z Bari vydal na hodinu a čtvrt trvající zpáteční cestu vrtulníkem do Vatikánu, kde přistál těsně před 14hodinou.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.