5.2.2020 

Vatikán. „Nové formy solidarity vedoucí k bratrství, inkluzi, integraci a inovaci“ – pod tímto titulem dnes proběhl jednodenní seminář, organizovaný Papežskou akademií sociálních věd. Po úvodní přednášce předsedy zmíněné vatikánské instituce, italského ekonoma Stefana Zamagniho, se analýzou současné globální finanční a ekonomické situace zabýval nositel Nobelovy ceny za ekonomii, Joseph Stiglitz, a Rob Johnson, předseda Institutu pro nové ekonomické myšlení, hovořil o výchově nových generací ekonomů. Na setkání ekononomických odborníků a hospodářských poradců vystoupil rovněž papež František, který svou obsáhlou promluvu zaměřil na konkrétní problém – a sice splácení veřejných dluhů na úkor nezměrných obětí obyvatelstva dotyčné země. Nikoli náhodou totiž mezi pozvanými byli sekretář pro strategické záležitosti argentinské vlády, Martin Guzmán, a Kristalina Georgievová, generální ředitelka Mezinárodního měnového fondu, který je jedním z hlavních věřitelů papežovy vlasti.

Římský biskup v úvodu upozornil na smutné statistické údaje, podle kterých letos zemře pět milionů dětí mladších pěti let v důsledku chudoby. Dalším dvěma stům šedesáti milionům bude znemožněn přístup ke vzdělání v důsledku válek, migrací a nedostatku zdrojů.

„Tato skutečnost by neměla být důvodem k zoufalství, nýbrž k akci. Základní nadějné poselství, které bych s vámi chtěl sdílet, je právě toto: jde o řešitelné problémy. Neexistuje determinismus, který by nás odsuzoval ke všeobecné nerovnosti.“

Musíme si zvolit a stanovit priority, pokračoval papež, buď polidštíme společensko-hospodářské mechanismy pro celou společnost, anebo naopak podpoříme systém, který ospravedlňuje praxi, vedoucí k růstu nespravedlnosti a sociálního násilí. Úroveň bohatství a technických vymožeností, na kterou lidstvo dospělo, a zároveň důležitost a hodnota lidských práv, již nepřipouštějí jakoukoli omluvu, zdůraznil:

„Musíme si uvědomit, že všichni neseme odpovědnost. Jestliže existuje krajní chudoba vprostřed (rovněžtak krajního) bohatství, stalo se tak proto, že jsme dopustili tento propastný a historicky největší rozdíl. Padesát nejbohatších lidí tohoto světa vlastní 2,2 biliónů dolarů a mohli by financovat zdravotní péči a vzdělání každého chudého dítěte, jak skrze daně, tak dobročinností, anebo obojím. Oněch padesát lidí mohlo každoročně zachránit miliony životů. Nazývám tuto globalizaci lhostejnosti »nečinností«, kdežto sv. Jan Pavel II. tomu říkal »struktury hříchu«.“

Jde o zbožštění peněz, chtivost a spekulaci, k níž se dnes druží vyvinutá technologie, která zvyšuje rychlost transakcí a zhuštěnou možnost výdělku zcela odděleného od výrobních procesů a reálné ekonomiky, vysvětloval František. Církev vítá vznik peněžních ústavů, které mnohdy v dějinách zaštítila, pokud uskutečňují svůj cíl – tedy obecné dobro, sociální spravedlnost, mír a všestranný rozvoj každého jedince i celé společnosti. Varuje však před jejich změnou ve struktury hříchu:

„Tyto struktury hříchu dnes zahrnují opakovaná daňová zvýhodnění pro nejbohatší lidi, častokrát ospravedlňovaná ve jménu investic a rozvoje; daňové ráje pro soukromý i firemní zisk a možnost korupce, uskutečňované ze strany největších světových společností, leckdy za souhlasu vládnoucího politického sektoru. Stovky milard dolarů, které by ročně měly být zdaněny a financovat zdravotní péči a vzdělání, se tak hromadí na účtech v daňových rájích a brání důstojnému a udržitelnému rozvoji všech složek společnosti.“

Papež poté přešel k problému veřejného dluhu, který nejvíce doléhá na chudé lidi trpící neúměrným daňovým zatížením a škrty v sociálních službách, protože jejich vládci se necitlivě a neudržitelně zadlužili, čímž poškodili veškeré sociální tkanivo. Citoval z encykliky Centesimus annus (35) Jana Pavla II., podle níž „není dovoleno nárokovat splacení dluhů, pokud by to nutilo k politickým opatřením, jež by dohnala celé národy k hladu a zoufalství“:

„Nelze požadovat, aby byly nahromaděné dluhy spláceny za nepředstavitelných obětí. V takových případech je nutné – jak se to ostatně již někdy děje – nalézt formy zmírnění, odkladu anebo umořování dluhů, slučitelné se základním právem národů na existenci a rozvoj.“

Petrův nástupce vyzval k novým formám solidarity v bankovním a finančním odvětví, které by mohly spočívat v rozvojové pomoci zaostalejším státům a vyrovnání úrovně mezi státy, které požívají určitého rozvojového standardu s těmi, jež nejsou schopny zajistit svým obyvatelům ani nezbytné minimum.

„Prakticky je zde třeba prohlásit, že největší strukturou hříchu je zbrojní průmysl, který dává peníze a čas do služeb rozkolům a smrti. Svět každoročně ztrácí miliardy dolarů ve zbrojení a násilí, které by mohly ukončit chudobu a analfabetismus, kdyby se mohly určit na jiné cíle. Izaiáš popravdě Božím jménem promlouval k celému lidstvu, když předpověděl den Páně, v němž »národy zkují své meče v radlice a svá kopí ve vinařské nože« (Iz 2,4). Následujme ho!“

V závěru papež poukázal na závazek jednotlivých států na ochranu základních hospodářských, kulturních a sociálních práv, přijatý před více než sedmdesáti lety ve Všeobecné deklaraci. Zatímco v roce 1948 byly takové cíle stěží dosažitelné, propojenost dnešního světa to umožňuje, podotknul. Ekonomická práva a právo na bezpečí jsou základem mezilidské solidarity, a proto je nezbytné zamezit hospodářské nespravedlnosti, kterou mají finanční experti denně na očích.

„Nová etika předpokládá, že si uvědomíme nutnost uzavření daňových rájů, zabráníme daňovým únikům a recyklaci peněz, o které je společnost okrádána, a vyzveme důležité státy, aby hájily spravedlnost a obecné dobro více než zájmy nejmocnějších nadnárodních firem (které utlumují lokální produkci). Současná doba vyžaduje, abychom přešli od logiky antagonismu a izolovanosti jako jediného oprávněného mechanismu k řešení konfliktů k logice schopné podporovat provázanost a kulturu setkávání, kde by se nově vystavěly solidní základy nové mezinárodní finanční architektury“.

V tomto kontextu je důležité připomenout slova sv. Lukáše: „Kdo mnoho dostal, od toho se mnoho očekává“ (12,39). Principem ekonomické a sociální spravedlnosti, jakož i obecného dobra, je totiž univerzální určení statků, loučil se papež s finančními a ekonomickými experty.

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.