Rádio Vaticana

Papež k Římské rotě: Církev trpí se zraněnými rodinami

30.11.2019

Vatikán. „Péče o manželství a pastorační péče o zraněné páry,“ pod tímto názvem pořádala Římská rota seminář věnovaný procesům manželského kanonického práva a jejich teologickému obsahu. Jeho účastníky dnes přijal na audienci papež František. Jak v úvodu poznamenal, nemají k případům, o nichž se na kurzu jednalo, přistupovat byrokraticky. Jde o to vstoupit do žité reality trpících lidí toužících po štěstí, řekl papež:

„Zranění v manželství, jak víme, mají dnes celou řadu příčin: psychologické, fyzické, vliv prostředí, kultur a podobně. Někdy je vyvolává uzavřenost lidského srdce lásce, jindy hřích, který se týká každého. Nechci se však u této věci zastavovat. Chtěl bych pouze říci, že tyto věci vyrývají v lidech hluboké a hořké brázdy, krvácející rány, před nimiž církev nebude nikdy přecházet s hlavou obrácenou na druhou stranu.“

Když se církev setkává s těmito zraněnými páry, „na prvním místě pláče a trpí s nimi, přichází s olejem útěchy, aby těšila a léčila, chce na sebe brát bolest, s níž se setkává,“ pokračoval František. Církev není lidsky a duchovně cizí těm, kdo trpí, ani když usiluje o nestrannost a objektivitu při hledání pravdy o manželství, které selhalo. Proto si také kanonické a právní procesy kladou za cíl „podpořit spravedlivé a žádoucí štěstí,“ které pochází od Boha a je především Jeho darem. Důvěra v Ducha svatého je tedy základním rozměrem církevních procesů, zdůraznil papež.

„V každém církevním procesu, který se zabývá zraněným manželstvím, se proto jednotliví činitelé, soudci, zúčastněné strany i svědci, musejí na prvním místě svěřit Duchu svatému, aby se pod Jeho vedením nechávali vést správnými kritérii a dokázali zkoumat, rozlišovat a soudit. Toto je velmi důležité! Proces není věcí matematické logiky, není to zjišťování, jaký důvod má větší váhu. Nikoliv, Duch svatý musí být vždy tím, kdo proces vede. Pokud chybí Duch svatý, pak proces není církevní.“

Svatý otec pak obrátil pozornost k druhému tématu kurzu Římské roty, totiž k ochraně manželství, aby bylo tím, čím jej chce mít Pán Ježíš.

„Jakkoli tedy manželství naplňuje křesťanské manžele radostí a lidskou i duchovní plností, nesmějí nikdy zapomínat, že jsou povoláni jako lidé a jako pár k tomu, aby kráčeli ve víře, kráčeli v církvi a s církví, kráčeli společně cestou svatosti. V Novém zákoně je křesťanské manželství prožíváno jako cesta víry, jako vnitřní sjednocení manželů, kteří tvoří »sloupy« domácí církve. A z této cesty v Duchu, z Jeho světla, které ohřívá a konejší lidské srdce, povstává cenná a nezbytná služba manželů v církvi, jejíž význam ve farních a diecézních komunitách je dnes stále citelnější. Služba zakořeněná ve svátosti, misionářská služba, která hlásá, že Kristus žije a působí, služba, která velkoryse povolává k životu nová stvoření, nové Boží děti.“

V tomto kontextu poukázal František na význam pečlivé přípravy snoubenců k manželství a posléze na postupné rozvíjení manželství jako křesťanského. Papež připomněl, že z konkrétního hlediska je církev ve své farní struktuře komunitou rodin, které se mají stát svědky evangelia ve svém prostředí. Vybídl všechny duchovní, aby tuto vizi církvi podporovali. Díky tomu může nastoupit obnova a církev se stane v ještě větší míře kapilární sítí rodin, svědků a misionářů evangelia.

Johana Bronková