22.11.2019 

Papež na mezináboženském setkání, Chulalongkornova univerzita v Bangkoku

Pane kardinále,

bratři v biskupské službě,

vážení představitelé různých náboženských vyznání,

vážení reprezentanti akademické obce,

drazí přátelé!

Děkuji za vaše srdečné přivítání. Jsem vděčný biskupovi Sirisutovi a dr. Bundit Eura-arpornovi za jejich laskavá slova. Vážím si pozvání k návštěvě této proslulé univerzity, jejich studentů, profesorů a zaměstnanců, jež oživují tuto studijní půdu, jakož i nabídnuté možnosti setkat se také s představiteli ostatních křesťanských a jiných náboženských vyznání, kteří nás poctili svojí účastí. Jsem vám velice vděčný za to, že jste sem přišli, a obzvláště si vážím a uznávám kulturní odkaz a duchovní tradice, kterých jste potomci a svědci.

Před 122 lety, roku 1897, král Chulalongkorn, jehož jméno nese tato první univerzita, navštívil Řím a byl přijat na audienci papežem Lvem XIII. Bylo to poprvé, kdy byla ve Vatikánu přijata hlava nekřesťanského státu. Připomínka tohoto významného setkání, jakož i panování tohoto krále, který se mimo jiné zasloužil o zrušení otroctví, nás oslovuje a povzbuzuje, abychom se odhodlaně vydali cestou dialogu a vzájemného porozumění. Mělo by se tak dít v bratrské zainteresovanosti, která pomáhá činit přítrž mnoha otroctvím, která dodnes přetrvávají, čímž mám na mysli zvláště metlu obchodování s lidmi.

Nezbytnost uznání a vzájemné vážnosti, tak jako spolupráce mezi náboženskými vyznáními, je pro soudobé lidstvo ještě naléhavější. Dnešní svět se nachází před složitými problémy, jako je ekonomicko-finanční globalizace a její vážné důsledky pro rozvoj lokálních společností. Rychlý pokrok, zdánlivě podporující lepší svět, koexistuje s tragickým přetrváváním občanských konfliktů, rozepří ohledně migrantů, uprchlíků, hladu a válek, a také s úpadkem a ničením našeho společného domu.

Všechny tyto situace nás varují a připomínají nám, že žádný region ani sektor naší lidské rodiny nemůže být chápán nebo vnímán jako cizí či imunní ve vztahu k druhým. Všechny situace vyžadují, abychom nově utvářeli současné dějiny, aniž bychom museli očerňovat nebo znevažovat druhé. Skončila doba, v níž by logika vzájemné izolovanosti mohla převládnout jako pojetí času a prostoru a vnutit se jako platný nástroj řešení konfliktů. Dnes přišel  čas odvážně si představit logiku setkání a vzájemného dialogu jako cestu, spolupráci jako chování a vzájemné poznání jako metodu a kritérium. A tímto způsobem nabízet nové paradigma řešení konfliktů, přispět k dorozumění mezi lidmi a k ochraně stvoření. Věřím, že náboženská vyznání, tak jako univerzity, aniž by se musela zříkat svých vlastních charakteristik a zvláštních darů, mají na tomto poli mnoho co přinést a nabídnout. Vše, co činíme v tomto ohledu, je významný krok zaručující nejmladším generacím jejich právo na budoucnost a bude také službou spravedlnosti a míru. Pouze tak jim poskytneme nezbytné nástroje, aby byli protagonisty udržitelného a inkluzivního životního stylu.

Tato doba od nás žádá, abychom budovali solidní základy, spočívající na respektování a uznávání důstojnosti lidí; na prosazování integrálního humanismu, který je s to rozpoznat a požadovat obranu našeho společného domu; na zodpovědné administrativě, která zaštítí krásu a bujnost přírody základním právem na existenci. Velké náboženské tradice světa poskytují svědectví o duchovním, transcendentním a široce sdíleném odkazu, který může v tomto smyslu poskytnout solidní pomoc, troufneme-li si beze strachu se setkat.

Všichni jsme povoláni nejenom zohledňovat hlas chudých kolem nás: marginalizovaných, utiskovaných, domorodců a náboženských menšin, nýbrž se také oprostit od strachu před utvářením instancí, umožňujících sjednocení a spolupráci, které již pozvolna vznikají. Zároveň se od nás žádá, abychom na sebe vzali povinnost bránit lidskou důstojnost a respektovat práva svědomí a náboženské svobody, vytvářet prostor nabízející závan čerstvého vzduchu v jistotě, že „není všechno ztraceno, protože lidské bytosti, které jsou schopny až do krajnosti se ničit, se též mohou přemoci, opět se rozhodnout pro dobro a obnovit se – nezávisle na  jakékoli psychologické či sociální podmíněnosti, která je jim vnucována“ (Laudato si´, 205).

Tady v Thajsku, zemi nezměrných přírodních krás, bych rád zdůraznil jeden charakteristický rys, který považuji za podstatný a v jistém smyslu patří k bohatství, určenému na „vývoz“, který by  měl být sdílen s ostatními regiony naší lidské rodiny. Vážíte si starých lidí a pečujete o ně, respektujete a upřednostňujete je, protože jsou zárukou nezbytných kořenů, takže se váš lid nekazí vlivem určitých sloganů, jež vyprazdňují a zatěžují hypotékou nové generace. Za rostoucí diskreditace hodnot i lokálních kultur v důsledku zaváděné uniformity „jsme dnes svědky tendence »homogenizovat« mladé lidi. Ta odstraňuje odlišnosti vlastní jejich místu původu a chce je proměnit v sériově manipulovatelné subjekty. To působí kulturní zhoubu, která je stejně závažná jako vyhynutí některých živočišných nebo rostlinných druhů“ (Christus vivit, 186). Nadále umožňujte těm nejmladším objevovat kulturní dědictví společnosti, v níž žijí. Pomáhat mladým objevovat živé bohatství minulosti, aby je uchovávali v živé paměti a využívali při svém rozhodování a pro svůj rozvoj, je opravdovým úkonem lásky vůči nim (srov. tamt. 187).

Celá tato perspektiva nutně zahrnuje roli vzdělávacích institucí jakou je tato univerzita. Bádání a vědění pomáhá otevírat nové cesty k omezení nerovnosti mezi lidmi, posílení sociální spravedlnosti, obraně lidské důstojnosti, hledání forem mírumilovného řešení konfliktů a uchovávání zdrojů, jež dávají naší Zemi život. Moje uznání patří zejména vychovatelům a akademikům této země, kteří se nynějším i budoucím generacím snaží zajistit schopnosti a především pradávnou hlubokou moudrost, která jim umožní podílet se na prosazování obecného  dobra společnosti.

Drazí bratři, všichni jsme členové lidské rodiny a každý tam, kde stanul, je povolán být přímým a spoluzodpovědným aktérem při vytváření kultury založené na sdílených hodnotách, které vedou k jednotě, vzájemnému respektu a harmonickému soužití.

Ještě jednou vám děkuji za vaše pozvání a vaši pozornost. Nabízím svoji modlitbu a přeji vše nejlepší vašim snahám sloužit rozvoji Thajska v prosperitě a míru. Vám, zde přítomným, vašim rodinám a těm, komu sloužíte, vyprošuji božské požehnání. A prosím také vás o totéž. Děkuji.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.