Dějiny Havany, zvané oficiálně San Cristóbal de La Habana, začínají ve druhém desetiletí 16. století stavbou pevnosti založené španělským dobyvatelem Diegem Vellázquezem de Cuéllarem, která se stala výchozím bodem pro kolonizaci celé karibské oblasti. Papež František věnoval oslavám půl tisíciletí města zvláštní videoposelství:

„V pětistech letech dějin tohoto milovaného národa se proplétá mnoho životů věnovaných druhým, mnoho snů, úsilí, obětí pro budovaní přítomnosti a budoucnosti dětí Kubánského národa,“ řekl papež František a poukázal na tři pilíře dějin města, které neztratily svou platnost ani v dnešních dnech: jsou to evangelní ctnosti víra, naděje a láska.

„Víra je v kořenech tohoto města. A kořeny podporují život, který se rozvíjí, kořeny vyživují, kořeny pomáhají růstu. Nezapomínejte na tyto kořeny, na svědectví víry vašich předchůdců. K zakládacímu aktu města Havany došlo při slavení Mše svaté. V eucharistii spočívá jádro křesťanského života, ve svátosti, která shromažďuje nás křesťany jako lid před Pánovou přítomností, jež k nám promlouvá, sytí nás a pobízí nás, abychom byli svědky uprostřed světa; svědci evangelia.“

Ježíš nás také vybízí ke svědectví „charity a lásky“, pokračoval František. Charitu, milosrdnou lásku, označil za další z význačných rysů kubánského národa. „Naučili jste se jí od Ježíšovy Matky, která byla mezi vámi od počátku přítomná pod jménem P. Maria milosrdné lásky z Cobre,“ dodal.

„Milosrdná láska, jíž nás Maria učí, znamená dávat lásku a dávat ji s jemností a oddaností. Dávat lásku v každodenním životě v rodině, mezi sousedy v domě, v práci, dávat ji všem a vždy. Nezáleží na tom, zda smýšlíme tím či oním způsobem, jde o to, aby ve vztazích přebývala láska a svornost. Právě takto lze zakládat jednotu kubánského národa. Skrze svornost mezi vámi. Mezi vámi všemi.“

František zdůraznil, že tato „charita“ neznamená na prvním místě věcné dary, nýbrž darování sebe sama a prožívání „společenského přátelství“. A konečně papež vybídl k obnovení naděje. Jako sv. Kryštof nosil na ramenou své bratry, tak se také vy navzájem podpírejte, pomáhejte si, povzbuzujte se a nepropadejte malomyslnosti, povzbuzoval František Kubánce.

„V životech jednotlivců i národů budou vždy nesnáze, avšak jednota národa spojeného v milosrdné lásce a naději na cestu kupředu pomáhá lidu, aby rostl na síle,“ zdůraznil papež František předtím než udělil kubánskému národu požehnání a svěřil jej přímluvě P. Marie Milosrdné lásky z Cobre.