9.11.2019
Homilie papeže při liturgii ze svátku Posvěcení lateránské baziliky, baz. sv. Jana na Lateránu
Chtěl bych tento večer na svátek Posvěcení přijmout z Božího Slova jako podnět a darovat vám tři verše, abyste o nich mohli rozjímat a modlit se s nimi.
První z nich vnímám jako slova, jež jsou určena celé římské diecézní komunitě. Je to verš z responsoriálního Žalmu: »Proudy bystřin jsou radostí Božímu městu« (46,5). Křesťané, kteří bydlí v tomto městě, jsou jako řeka, prýštící z chrámu: přinášejí Slovo života a naděje schopné zúrodnit pouště srdcí, jako proudy vody z vidění, popsaného Ezechielem (srov. kap. 47), zavlažují poušť v Arábii a ozdravují slané a neživé vody Mrtvého moře. Je příznačné, že vody proudí z chrámu a tekou do nepřívětivých krajin. Město se může jen radovat, když vidí křesťany, z nichž se stávají radostní zvěstovatelé, odhodlaní sdílet s druhými poklady Božího Slova a přičiňovat se o obecné dobro. Půda, která se zdála navždy vyprahlou, vyjevuje mimořádný potenciál a stává se zahradou se stromovím, jehož listí neopadá a má léčivou moc. Ezechiel vysvětluje důvod této plodnosti: »neboť jeho voda vytéká ze svatyně« (47,12). Tajemstvím této síly nového života je Bůh!
Kéž se Pán zaraduje nad tím, že se dáváme do pohybu a jsme ochotní naslouchat srdcem Jeho chudým, kteří k Němu volají. Kéž římská Matka církev zakouší útěchu nad poslušností a odvahou svých dětí, tak nadchnutých pro tuto novou sezónu evangelizace. Setkávat se s druhými, vést s nimi dialog, naslouchat jim s pokorou, nezištností a chudobou srdce... Prožívejte toto všechno nejenom jako obtížné úsilí, nýbrž jako duchovní povznesení. Namísto toho, abychom se nechali strhnout úzkostnou snahou uspět, je důležitější, abychom rozšířili svoji vnímavost pro přítomnost a působení Boha ve městě. Je to kontemplace, jež se rodí z lásky.
Vám kněžím chci věnovat verš z druhého čtení: »Nikdo nemůže položit jiný základ nežli ten, který je už položen – a tím je Ježíš Kristus« (1 Kor 3,11). Toto je váš úkol, jádro vaší služby: pomáhat komunitě být s Pánem, naslouchat Jeho slovu a držet jej daleko od veškerého zesvětštění a kompromisů, střežit posvátný základ i kořen duchovní stavby a bránit ji před dravými vlky, před těmi, kdo ji chtějí svádět z cesty evangelia. Jako Pavel buďte i vy »staviteli zkušenými« (srov. tamt. 3,10) a moudrými, kteří jsou si dobře vědomi toho, že každá jiná idea či skutečnost, jež bychom namísto evangelia chtěli klást do základů církve, by možná zaručila větší úspěch, ba i bezprostřední uspokojení, avšak vedla by nevyhnutelně ke zhroucení – ke zhroucení - celé duchovní stavby!
Od chvíle, kdy jsem se stal biskupem Říma, mohl jsem mnohé z vás, drazí kněží, poznat a obdivovat vaši víru a lásku k Pánu, vaši blízkost lidem a štědrost v péči o chudé. Znáte zdejší městské čtvrti jako nikdo jiný a uchováváte v srdci tváře, úsměvy i slzy lidí. Odložili jste stranou ideologické spory a osobní protagonismy, abyste udělali místo tomu, co žádá Bůh. Váš realismus, schopnost stát nohama na zemi a „znalost toho, jak to chodí ve světě“, vám nebrání povznášet se k Pánu a mít velká přání. Bůh vám žehnej! Kéž je radost z důvěrnosti s Ním vaší pravou odměnou za veškeré dobro, které denně prokazujete.
A nakonec verš pro vás, členy pastoračních skupin, kteří jste tady, abyste od biskupa přijali zvláštní poslání. Nemohl jsem jej vzít odjinud než z evangelia (Jan 2,13-22), kde Ježíš jedná způsobem, který je božsky provokativní. Bůh, aby otřásl zabedněností lidí a přiměl je k radikální změně, někdy používá sílu, aby do situace vnesl přelom. Ježíš chce svým činem v chrámu změnit krok, obrátit směr cesty. Tentýž styl měli mnozí svatí. Určité jejich jednání, nepochopitelné lidskou logikou, bylo plodem vnuknutí Ducha a mělo za cíl vyprovokovat současníky a pomoci jim pochopit - jak praví Hospodin u proroka Izaiáše - že »moje myšlenky nejsou vašimi myšlenkami« (Iz 55,8).
Abychom dobře chápali dnešní evangelní epizodu, je třeba zdůraznit důležitou podrobnost. Prodavači se nacházeli na nádvoří pohanů, kam měli přístup také nežidé. Právě tento prostor se změnil na tržiště. Avšak Bůh chce, aby jeho chrám byl domem pro všechny národy (srov. Iz 56,7). Z toho plyne Ježíšovo rozhodnutí převrátit stolky penězoměnců a rozehnat prodávanou obětní zvěř. Toto vyčištění svatyně bylo nezbytné, aby Izrael znovu objevil svoje povolání: být světlem pro všechny národy, nepatrným národem vybraným sloužit spáse, kterou chce Bůh udělit všem. Ježíš ví, že jej tato provokace přijde draho. A když se jej ptají: »Jakým znamením nám dokážeš, že tohle smíš dělat?« (v.18), odpovídá Pán: »Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím« (v.19).
Právě tento verš chci dnes večer předat vám, pastoračním skupinám. Vám je svěřen úkol pomáhat zdejším komunitám a pastoračním asistentům dosáhnout ke všem obyvatelům města a objevovat nové cesty k setkání s těmi, kdo jsou daleko od víry a církve. Při plnění této služby v sobě však uchovávejte vědomí a důvěru, že neexistuje lidské srdce, ve kterém se Kristus nechce a nemůže zrodit znovu. V našich hříšných existencích často dochází k tomu, že se vzdalujeme od Pána a zhášíme Ducha. Boříme chrám Boží, kterým je každý z nás. Přece však tato situace není definitivní. Pánu stačí tři dny, aby v nás zbudoval znovu svůj chrám!
Nikdo, jakkoliv je poraněn zlem, není na této zemi odsouzen k tomu, aby byl navždy oddělen od Boha. Způsobem často tajemným, ale reálným, Pán rozněcuje v srdci nové záblesky, touhy po pravdě, dobru a kráse, jež vytvářejí prostor pro hlásání evangelia. Někdy lze narazit na nevraživost a nedůvěru, ale netřeba se nechat blokovat, nýbrž uchovávat přesvědčení, že Bohu stačí na vzkříšení svého Syna v srdci člověka tři dny. Je to příběh i některých z vás: hluboká obrácení jsou plodem nepředvídatelného působení milosti! Druhý vatikánský koncil říká: „Kristus totiž zemřel za všechny, a protože poslední povolání člověka je ve skutečnosti jen jedno, totiž božské, musíme být přesvědčeni, že Duch svatý všem dává možnost, aby se přičlenili k tomuto velikonočnímu tajemství způsobem, který zná Bůh“ (Gaudium et spes, č.22).
Kéž nám dá Pán toto všechno zakusit v našem hlásání evangelia. Kéž můžeme růst ve víře v toto velikonoční tajemství a být začleněni do Jeho »horlivosti« pro náš dům.
Přeložil Milan Glaser
Česká sekce RV
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.