7.9.2019 

Promluva papeže na setkání s madagaskarskou mládeží

Děkuji, monsignore, za Vaše slova na uvítanou. Děkuji vám, drazí mladí, kteří jste přišli ze všech stran tohoto krásného ostrova i přes námahy a těžkosti, které to pro mnohé z vás obnáší. Přece jste však zde! Působí mi velikou radost, že se mohu spolu s vámi účastnit této vigilie, na kterou nás zve Pán Ježíš. Děkuji za tradiční zpěvy a tance, které jste s velkým nadšením předvedli. Nemýlili se ti, co mi říkali, že oplýváte mimořádnou radostí a nadšením!

Děkuji vám, Rova Sitraka a Vavy Elyssa, že jste se s námi podělili o svoje zkušenosti s hledáním uprostřed tužeb a vyzvání. Jak krásné je potkat dva mladé lidi s živou vírou a v pohybu! Ježíš nám nechává srdce, jež stále hledá, dává se na cestu a do pohybu. Pokud chce Ježíšův učedník růst v Ježíšově přátelství, nesmí zůstat nehybným, stěžovat si a hledět si sám sebe. Musí být  v pohybu, činit se a nasazovat s jistotou, že jej Pán podporuje a provází.

Proto rád vidím každého mladého člověka jako hledajícího. Pamatujete si první otázku, kterou Ježíš položil učedníkům na břehu řeky Jordán? První otázka zněla: »Co byste chtěli?« (Jan 1,38). Pán ví, že hledáme „štěstí, k němuž jsme byli stvořeni“ a „které nám svět nemůže vzít“ (č.1,177). Každý to vyjadřuje jinými způsoby, ale v podstatě vždycky hledáte ono štěstí, které nám nikdo nemůže vzít.

Jak jsi řekla Ty, Rovo. Ve svém srdci jsi již dlouho pociťoval touhu navštěvovat vězněné. Začala jsi pomáhat knězi v této službě a postupně jsi na sebe brala stále více, až se to stalo tvým osobním posláním. Objevila jsi, že tvůj život byl misionářský. Hledání víry pomáhá vytvářet svět, v němž žijeme, lepším a více evangelním. A to co jsi učinila pro druhé, proměnilo tebe, změnilo způsob, jakým nahlížíš a posuzuješ lidi. Stala jsi se tak spravedlivější a lidštější. Pochopila jsi a objevila, co pro tebe učinil Pán, který tě obdařil štěstím, jež svět nemůže vzít.

Ve svém poslání jsi se, Rovo, naučila vyhýbat se adjektivům a nazývat lidi jejich jménem, jako Pán nás. On nás nepojmenovává naším hříchem, našimi omyly, pochybeními, mezemi, nýbrž naším vlastním jménem. Pro Něho je každý z nás cenný. Avšak ďábel, přestože naše jména zná, preferuje nazývat nás a volat ustavičně našimi hříchy a pochybeními; a tak v nás vytváří dojem, že ať děláme cokoli, nic se nezmění a všechno zůstane stejné. Pán tak nejedná. Pán nám vždycky připomíná, jak jsme pro Něho cenní, a svěřuje nám poslání.

Naučila ses, Rovo, znát nejenom kvality, ale také osudy, jež se skrývají za každou tváří. Odložila jsi rychlou a snadnou kritiku, která vždycky paralyzuje, aby ses naučila něco, co mnozí objeví až po mnoha letech. Uvědomila sis, že v mnoha lidech, kteří jsou ve vězení, nebylo zlo, ale špatná rozhodnutí. Zbloudili, vědí to, ale nyní chtějí začít znovu.

To nám připomíná jedno z nejkrásnějších jmen, která nám může přátelství s Ježíšem nabídnout. „On je v tobě, je s tebou a nikdy tě neopustí. A i kdyby ses ty od něj vzdálil, on, Vzkříšený, je při tobě“ (Christus vivit, 2), aby ti svěřil poslání. Všechny nás zve, abychom objevili dar, který dnes slavíme.

Všichni víme i z vlastní zkušenosti, že je možné zbloudit a běžet za iluzemi, které slibují a mámí nápadnou, rychlou, snadnou a bezprostřední radostí, ale nakonec ponechávají srdce, pohled i  duši na půli cesty. Dejte si pozor na ty, kdo vám slibují snadné  cesty a potom vás nechají napospas. Ony iluze v mládí svádějí slibováním, jež uspává, odebírá vitalitu a radost, činí nás závislými a uzavírá do zdánlivě bezvýchodného kruhu plného zahořklosti.

Zahořklosti, která – nevím, zda u vás také – ale hrozí, že si pomyslíte: „Je to tak... nic se nemůže změnit a nikdo nemůže nic dělat“. Zvláště když chybí minimum nezbytné pro každodenní zápas, když skutečně chybějí příležitosti ke studiu anebo když je někdo blokován nezaměstnaností, nejistotou, sociálními nespravedlnostmi... a je pak pokoušen k rezignaci. Mějte se na pozoru před zahořklostí.

Pán je první, kdo říká: to není cesta. On je živý a chce, abys byl také živý, a sdílel všechny dary a charismata, hledání a kompetence (tamt. 1). Pán nás volá jménem a říká: „Následuj mne!“. Ne proto, aby nás nechal běžet za iluzemi, nýbrž promněnil každého z nás na učedníka-misionáře tady a teď. On je první, kdo popírá všechny hlasy, snažící se vás ukolébat, ochočit, uspat či umlčet, abyste nehledali nové horizonty. S Ježíšem existují stále nové horizonty. Chce nás proměnit všechny a učinit z našeho života poslání. Žádá nás však, abychom neměli strach si ušpinit ruce.

Vaším prostřednictvím vstupuje na Madagaskar a do církve budoucnost. Pán je první, kdo k vám má důvěru a zve také vás, aby měli důvěru v sebe, svoje kompetence a schopnosti, kterých není málo. Zve vás, aby vám dodal odvahy a ve spojení s Ním psali tu nejkrásnější stránku svého života, překonali apatii a podali jako Rova křesťanskou odpověď na spoustu problémů, jimž musíte čelit. Pán vás vybízí, abyste byli tvůrci budoucnosti (srov. tamt. 174). A přispěli vkladem, který můžete dát jenom vy, svojí radostí a svěžestí svojí víry. Každého z vás se ptám – tebe, tebe a tebe - a vybízím tě, aby sis položil otázku: »Může se mnou počítat Pán?« Může s tebou počítat tvůj malgašský lid? Tvoje vlast? Může spoléhat na tebe?

Pán však nechce samotářské dobrodruhy. Svěřuje nám poslání, to ano, ale neposílá nás do první linie samotné.

Jak správně řekl Vavy Elyssa, je nemožné být sám učedníkem-misionářem: potřebujeme druhé, abychom prožívali a sdíleli lásku a důvěru, jimiž nás obdarovává Pán. Osobní setkání s Ježíšem je nezastupitelné, ne však na způsob samotářství, nýbrž společenství. Každý z nás zajisté může činit velké věci, ano, ale společně můžeme mít přání a zasazovat se o nepředstavitelné věci! Vavy to řekl jasně. Jsme povoláni objevovat Ježíšovu tvář ve tváři druhých: důvěrným slavením víry, vytvářením svazků bratrství, účastí na životě skupin či hnutí a vzájemným povzbuzováním vytyčovat společnou cestu v solidaritě. Tak se můžeme naučit objevovat a rozlišovat cesty, na které vás zve Pán, a horizonty, které pro vás chystá. Nikdy se neizolujte nebo nechtějte jednat osamoceně! To je jedno z nejhorších pokušení, které lze mít.

Ve společenství, tedy dohromady se můžeme naučit rozpoznávat nepatrné denní zázraky, jakož i svědectví toho, jak je krásné následovat a milovat Ježíše. A to nezřídka nepřímo, jako v případě tvých rodičů, Vavy, kteří jsou z různých kmenů, majících vlastní zvyky a mravy, ale dokázali svojí vzájemnou láskou překonat všechny zkoušky a rozdíly, a ukázat vám krásnou cestu. Cestu, která se potvrzuje pokaždé, když vám nese pozemské plody, aby byly doneseny k oltáři. Jak jen je zapotřebí těchto svědectví! Anebo jako tvoje teta, katechisté a kněží, kteří je provázeli a podporovali ve víře. Všechno přispělo ke zrodu a probuzení vašeho přitakání. Všichni jsme důležití a nezbytní a nikdo nemůže říci: „nepotřebuji tě“ anebo „ty nejsi součástí dobrotivého plánu lásky, který si přál Pán, když nás stvořil“. Nyní zopakujme třikrát všichni společně: »Nikdo nemůže říci nepotřebuji tě«. [Mladí třikrát opakují].

Jsme velká rodina a můžeme, drazí mladí, objevovat, že máme Matku: ochránkyni Madagaskaru, Pannu Marii. Od mládí mne vždycky mocně oslovovalo Mariino přitakání. Síla onoho »ať se mi stane podle tvého slova«, jak řekla andělovi. To nebylo přitakání jen tak, aby se řeklo: „dobrá, uvidíme co bude“. Ona přisvědčila nikoli verbálně. Je to přitakání těch, kteří se  chtějí zapojit a jsou ochotní riskovat, chtějí vsadit všechno a bez žádné jiné jistoty než jakou je vědomí, že jsou nositeli zaslíbení. Ona Nazaretská dívka je dnes naší Matkou, která bdí nad svými dětmi, jež putují životem často s únavou a v nesnázích, avšak touží po světle naděje, která nezhasne. Toto chceme pro Madagaskar, pro každého z vás a pro vaše přátele: aby svělo naděje nezhaslo. Naše Matka hledí na tento lid mladých, které má ráda a kteří ji hledají také ztišením v srdci, když je příliš povyku, hovorů a roztěkanosti, a úpěnlivě prosí, aby nezhaslo (srov. Christus vivit, 44-48).

Jí chci svěřit životy vás všech a každého z vás, vašich rodin a vašich přátel, aby nikdy nechybělo světlo naděje a Madagaskar mohl být stále více zemí, kterou si přál Pán. Ona ať vás stále provází a ochraňuje.

A prosím nezapomeňte se modlit za mne.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.