23.7.2019 

Francie. V centrální Francii žije nezvyklá kontemplativní komunita. Malé sestry učednice Beránka jsou prvním řeholním společenstvím, které přijímá ženy s Downovým syndromem jako plnoprávné členky komunity. „Jejich duše není postižená. Jsou Bohu blízko a vstupují s ním do kontaktu snadněji než my“ – říká její představená matka Line.

Lidé s Downovým syndromem jsou stále ještě neobjeveným světem. Přinášejí do našeho života mnoho radosti a především dávají lásku, kterou svět tolik potřebuje, říká převorka komunity matka Line. Na počátku tohoto jedinečného díla stálo přátelství mezi dvěma mladými ženami: Line, která objevovala své povolání k zasvěcenému životu a službě nejposlednějším, a Véronique, dívkou s Downovým syndromem, přesvědčenou o svém povolání ke rozjímavému životu. Kanonické právo však zakazuje přijímání lidí s mentálním postižením do řeholí a Véronique se tedy nesetkávala s pochopením. Obě ženy se tedy rozhodly zahájit mnišský život soukromě. Trvalo 14 let než jejich nezvyklé společenství získalo církevní schválení.

Prvním klášterem se jim stal malý sídlištní byt. Posléze se k nim připojila další dívka s Downovým syndromem. V roce 1990 požádaly arcibiskupa Tours a budoucího kardinála Jeana Honoré (1920-2013) o přiznání statutu veřejného sdružení laických věřících. Díky jeho podpoře získala malá komunita své první uznání. O pět let později se rozrůstající společenství přestěhovalo do městečka Le Blanc v diecézi Bourges a díky velkému pochopení místního arcibiskupa Pierra Plateau´a (1924 – 2018), který podnikl další rozhodující kroky ve Vatikánu, získaly sestry v roce 1999 status kontemplativního řeholního institutu.

 V duchovní rovině spojují benediktinskou spiritualitou s malou cestou sv. Terezie z Lisieux. Jak zdůrazňuje matka Line, přestože lidé s Downovým syndromem potřebují pomoc ze strany jiných sester, rytmus monastického života je pro ně jako stvořený.

„Jsou autonomní. Kontemplativní život jim dovoluje žít ve velmi pravidelném, spořádaném rytmu. Pro člověka s downovým syndromem jsou obtížné změny, když ale má všechno svoje pravidla, vnímají v nich oporu. A ukazuje se, že v sobě mají udivující sílu ducha. Znají nazpaměť Písmo svaté a životopisy světců. Jejich pamět je neuvěřitelná. Jsou to duše hluboce ponořené do modlitby, velmi duchovní, žijící ve velké blízkosti s Ježíšem. Lidé si to neuvědomují. Vynikají ve schopnosti odpouštět a těšit jiné v jejich utrpení. Dokáží například pohotově nalézt příhodné slovo z Písma svatého. Jejich duše není postižená. Spíše naopak, jsou Bohu blízko, vstupují s ním do kontaktu snadněji než my.“

Často se nás ptají, jak v naší komunitě rozpoznáváme povolání, konstatuje matka Line a odpovídá: „Stejně jako v případě jiných povolání. Pokud člověk pociťuje, že jej tento způsob života naplňuje, znamená to, že jej Bůh k němu povolává. Lidé s Downovým syndromem to dokáží rozpoznat a vyjádřit,“ ujišťuje představená Malých sester učednic Beránka.

Johana Bronková

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.