16.7.2019
Portugalsko/Španělsko. Kartuziánský řád, jedna z nejpřísnějších řeholí v katolické církvi, uzavře ještě v průběhu letošního roku jeden mužský a jeden ženský klášter. Ačkoli rozhodnutí o zrušení obou řeholních domů padlo již před několika lety, řádoví představení dosud s jeho výkonem vyčkávali. Jelikož však chybí „dorost“ a nelze očekávat lepší výhled do budoucnosti, je řád nucen přistoupit k tomuto konkrétnímu kroku, vyplývá z webových stránek „brunonis.net“.
Své brány tudíž uzavře mužský klášter Scala Coeli, jediná portugalská kartouza. V budoucnu budou kartuziáni na Iberském poloostrově zastoupeni ještě třemi španělskými mužskými komunitami. Portugalský klášter „Cartuxa Santa María de Scala Coeli“ byl zřízen na konci 16. století v oblasti Alentejo a má za sebou pohnuté dějiny. Když v roce 1834 portugalská vláda zrušila kláštery, vyvlastnila také tuto kartouzu, kam se mniši vrátili až v druhé polovině minulého století (1960).
Zmizí rovněž jediná ženská kartouza na Pyrenejském poloostrově – Santa María de Benifása, někdejší cisterciácké opatství, situované osamoceně v krajině u obce La Pobla de Benifása v regionu Valencia. Kartuziánské mnišky se zde zabydlely teprve v roce 1968, ačkoli tato kartouza neodpovídala ideálnímu obrazu jejich života – řeholnice neměly samostatné domky, nýbrž bydlely v klášterních celách. Po odchodu kartuziánek z Benifása existují ve světě ještě čtyři ženské kartouzy – dvě ve Francii, po jedné v Itálii a jižní Koreji.
Kartuziánští mniši a mnišky žijí stranou světa, aby se mohli v modlitbě plně věnovat Bohu. Jejich den probíhá za převážného mlčení. Svatý Bruno Kolínský (1030-1101) nebyl řádovým zakladatelem v pravém slova smyslu – se svými šesti druhy hledal především samotu, a proto se v roce 1084 usadil v odlehlém alpském údolí u Grenoblu, kde povstala první předchůdkyně dnešní kartouzy. Sv. Bruno po sobě nezanechal žádnou řeholi a řádová pravidla byla vydána až mnohem později. Papežské schválení získal řád roku 1176, tedy pětasedmdesát let po Brunově smrti. Pokud bychom sečetli všechny kartouzy od jeho vzniku, dospěli bychom k počtu 273, včetně šesti na území dnešního Česka. Širší veřejnost se s kartuziány seznámila díky dokumentárnímu filmu německého režiséra Philippa Gröninga „Velké ticho“ (2005), který se natáčel v mateřské velkokartouze u Grenoblu.
(foto: hřbitov na místě kartuziánského kláštera v Bordeaux)
Jana Gruberová
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.