Agonie Vincenta Lamberta. Papež vybízí k modlitbě za nemocné, kteří byli ponecháni, aby zemřeli.

10.7.2019 

Vatikán/ Remeš. Miliony lidí na celém světě doprovázejí modlitbou agonii Vincenta Lamberta. 2. července jej lékaři remešské nemocnice odpojili od hydratace a výživy. Rodiče dvaačtyřicetiletého muže žijícího po nehodě deset ve stavu minimálního vědomí, kteří do poslední chvíle bojovali všemi prostředky za obnovení výživy a převezení pacienta do jednoho z řady zařízení nabízejících potřebnou péči, v pondělí 8. července poděkovali všem podporovatelům a oznámili, že jejich syn je v agónii a jeho smrt je již nevyhnutelná.

V tomto kontextu lze číst také dnešní slova, která papež František zveřejnil na twitteru: „Modleme se za nemocné, kteří byli opuštěni a ponecháni, aby zemřeli. Společnost je lidská, pokud chrání život, každý život od počátku až do přirozeného konce, bez vybírání, kdo je či není hoden žít. Lékaři mají sloužit životu, nikoli jej brát.“

Ve Francii jsou tisíce pacientů v té samé situaci jako Vincent Lambert, připomíná P. Bruno Cazin, generální vikář diecéze Lille, který má za sebou 31 lékařské praxe jako hematolog. Ze své perspektivy vidí v tomto případě především nedostatek lidské citlivosti. Přestože lékaři označili Vincentův stav za vegetativní, jiní lidé, zejména jeho blízcí, jej mohli vnímat jinak. A to tím spíše, že tu zcela jistě nešlo o terminální stav a Vincent mohl žít ještě mnoho let:

„V případě Vincenta Lamberta je nejpřesnější charakteristikou postižení, nikoli však konec života, protože o tom v žádném případě nemohla být řeč. Mluvím o postižení, protože je stavem stabilním. Těžké postižení, vegetativní stav nebo konec života, to všechno jsou situace, které vyvolávají chvatné reakce. Pacientovo okolí se střetá s jeho nemocí, s jeho stavem. Jeho nejbližší ji vnímají velmi různým způsobem. Každý to prožívá jinak. Od lékařů a veškerého personálu se očekává postoj přinášející pokoj. Ty lidi je třeba vyslechnout, ctít je, pamatovat, že každý z nich může vnímat stav pacienta jinak a každý má svůj rytmus.“

Bolest Vincentových rodičů respektována nebyla. Francie odmítla přihlédnout k apelu Výboru Spojených národů pro práva postižených lidí, který žádal šestiměsíční odklad k přezkoumání případu. Konvence OSN pro práva postižených, k níž francouzská vláda sice přistoupila, avšak není pro ni právně závazná, ve svém 25. článku mluví o povinnosti „předcházet diskriminujícímu odmítání lékařské péče či léčení, zdravotních služeb nebo podávání jídla a tekutin“. Církevní dokumenty mluví ještě jasněji. Kongregace pro nauku víry v roce 2007 potvrdila (1. srpna), že “podávání pokrmu a vody, rovněž umělými metodami, je principiálně řádným a úměrným prostředkem k zachování života.” Přerušení hydratace a výživy je tedy “proti životu a důstojnosti člověka”. A rovněž v případě, že zákon nebo rozsudek něco takového dovolí, zůstane tento čin “neakceptovatelný a nedůstojný společnosti založené na úctě a přijetí života každého člověka.”

Vincentovi rodiče obviňují systém z vraždy postiženého, který nebyl na konci života, a tedy z eutanasie, jež je ve Francii zakázaná. Navzdory vynaloženému úsilí jsou nuceni asistovat naprogramované smrti svého syna. Navíc se na jejich hlavu snášejí kritiky jistých kruhů, které je označují za „katolické integralisty.“ Připomeňme, že papež František v loňském roce vyslovil dva apely, v nichž jmenovitě zmiňoval Vincentův případ (Regina Coeli 15. dubna 2018, generální audience 18. dubna 2018). Vybízel k respektování důstojnosti dlouhodobě nemocných a k péči odpovídající jejich stavu.

Na stránkách dnešního vydaní deníku Avvenire, připomíná italský neurochirurg Massimo Gandolfini ještě jednou základní charakteristiky diagnózy Vincenta Lamberta. Upřesňuje, že z přísně vědeckého hlediska jeho stav nebyl definován jako „vegetativní“ a dokonce ani nezvratný, vzhledem k velkému množství případů, kdy došlo k obnovení různých tělesných funkcí po mnoha letech. Správná terminologie tedy zní „dlouhodobá porucha vědomí“ nebo „syndrom bdělosti bez komunikace“, protože mluvíme o člověku v bdělém stavu, s určitou formou vědomí, který však není schopen komunikovat. Rozvoj lékařského poznání se v tomto směru posunul díky technickým nástrojům, jako je fuknční magnetická rezonance, pozitronová emismí tomografie (PET) či elektroencefalografie (EEG), dodává italský neurochirurg. Vincent Lambert tedy žil ve stavu „minimálního vědomí“, nebyl připojen k přístrojům a nebyl předmětem tzv. urputné terapie. Přesto má zemřít v důsledku nedostatku hydratace a výživy, přesně tak, jako by se to stalo každému z nás, kdybychom se přestali vyživovat. „Bohužel jde o klasický příklad legální vraždy, na základě úsudku, že „jde o život nehodný života“, přesně v duchu ideí Třetí říše (známé z pojednání Karla Bindinga a Alfreda Hocheho z roku 1920), varuje italský neurochirurg.

Johana Bronková

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.