Rádio Vaticana

Bulharsko je mostem mezi Východem a Západem

5.5.2019

Promluva papeže na uvítanou, Sofie - Bulharsko

Pane prezidente,

pane premiére,

vážení členové diplomatického sboru,

vážené autority,

zástupci různých náboženských vyznání,

drazí bratři a sestry!

Jsem rád, že se ocitám v Bulharsku, jež je místem setkání rozmanitých kultur a civilizací, mostem mezi východní Evropou a tou jižní, bránou otevřenou Blízkému východu a zemí se starobylými křesťanskými kořeny, z nichž čerpá svoje povolání usnadňovat setkávání jak v tomto regionu, tak v mezinárodním společenství. Tady je různost v úctě ke specifickým vlastnostem nazírána jako příležitost a bohatství, nikoli jako pohnutka ke sporu.

Srdečně zdravím představitele republiky, kterým děkuji za pozvání k návštěvě Bulharska, jehož se mi dostalo. Děkuji panu prezidentovi za laskavá slova, jimiž mne přivítal na tomto historickém náměstí, které nese jméno státníka Atanase Burova, jenž trpěl příkořím režimu, který neuznával svobodu myšlení.

Uctivě zdravím Jeho Svatost, patriarchu Neofyta, s nímž se za okamžik setkám, metropolity a biskupy posvátného synodu, a všechny věřící Bulharské pravoslavné církve. Vřele zdravím biskupy, kněze, řeholníky, řeholnice a všechny členy katolické církve, které přichází utvrdit ve víře a povzbudit v jejich každodenním životě a křesťanském svědectví.

Srdečně zdravím křesťany ostatních církevních společenství, členy židovské obce a muslimy a spolu s vámi vyjadřuji „silné přesvědčení, že pravé náboženské nauky vybízejí k zakotvení v hodnotách míru, k podpoře hodnot vzájemného poznání, lidského bratrství a společného soužití“ (Dokument o lidském bratrství, Abu Dhábí, 4. února 2019). Požíváme pohostinnost, kterou nám nabízí bulharský lid, aby každé náboženství, povolané prosazovat harmonii a svornost, přispívalo k kulturnímu růstu a pěstovalo prostředí, plně proniknuté úctou k člověku a jeho důstojnosti, vytvářelo živoucí svazky mezi různými civilizacemi, sensibilitami a tradicemi a odmítalo každé násilí a nátlak. Takto budou poraženi ti, kdo se všemi prostředky snaží náboženství padělat a zmanipulovat.

Moje dnešní návštěva chce v duchu navázat na tu, kterou v květnu roku 2002 vykonal sv. Jan Pavel II., a probíhá také ve vděčné vzpomínce na zdejší bezmála desetiletý sofijský pobyt apoštolského delegáta mons. Angela Giuseppe Roncalliho. Ten vždycky choval v srdci vděčnost a hlubokou úctu k vašemu národu, a to až do té míry, že kamkoli se vydával, byl jeho dům vždycky otevřen každému, aniž by musel říkat, zda je katolík či pravoslavný; postačovalo jen, že je bulharský bratr (srov. Homilie, 25, prosinec 1934). Svatý Jan XXIII. neúnavně pracoval na prosazení bratrské spolupráce se všemi křesťany, a Druhým vatikánským koncilem, který svolal a předsedal jeho první fázi, dal obrovský podnět a výraz rozvoji ekumenických vztahů.

Ve stopách těchto prozřetelnostních událostí, které počínaje rokem 1968 – tedy již před padesáti lety – oficiální bulharská delegace, složená z nejvyšších občanských a církevních představitelů navštívila Vatikán u příležitosti svátku sv. Cyrila a Metoděje. Ti přinesli evangelium slovanským národům a stáli u zrodu jejich jazyka a kultury a především hojných a trvalých plodů křesťanského svědectví a svatosti.

Ať jsou požehnáni svatí Cyril a Metoděj, spolupatroni Evropy, kteří jsou nám příkladem svými modlitbami, důvtipem a svorným apoštolským úsilím a zůstávají po víc než tisíci letech inspirátory plodného dialogu, souladu a bratrského setkávání mezi církvemi, státy a národy! Kéž jejich zářivý příklad vzbuzuje četné následovníky i v našich dnech a otevírá nové stezky míru a svornosti!

Nyní, v tomto svízelném historickém okamžiku, třicet let po skončení totalitního režimu, který věznil svobodu a iniciativu, čelí Bulharsko důsledkům emigrace, k níž došlo v posledních desetiletích, kdy více než dva miliony vašich spoluobčanů odešlo ze země hledat nové pracovní příležitosti. Zároveň je Bulharsko – jako i mnoho jiných zemí starého kontinentu – nuceno se vyrovnat s tím, co bývá označováno jako demografická zima, jež padla jako ledová opona na značnou část Evropy a je důsledkem úbytku důvěry v budoucnost. Pokles porodnosti spolu s intenzivní migrací vedly k vylidnění a opuštění mnoha vesnic a měst. Kromě toho je Bulharsko konfrontováno s těmi, kdo chtějí překročit jeho hranice ve snaze utéci před válkami, konflikty či bídou a pokoušejí se všemi způsoby dostat do bohatších zón evropského kontinentu, aby nalezli nové životní příležitosti nebo zkrátka jen bezpečné útočiště.

Pane prezidente,

znám nasazení, jímž vláda této země již roky usiluje o vytvoření takových podmínek, aby zejména mladí lidé nebyli nuceni emigrovat. Chtěl bych vás povzbudit k pokračování v této cestě a k vyvinutí veškeré snahy o zjednání příznivých podmínek pro mladé lidi, aby mohli investovat svoji svěží energii, plánovat svoji osobní a rodinnou budoucnost a mít možnost žít důstojný život ve svojí vlasti. A vás, kteří znáte drama emigrace, si dovolím pobídnout, abyste v duchu svojí tradice nezavírali oči, srdce a ruce před těmi, kdo klepou na vaše dveře.

Vaše země vždycky byla mostem mezi východem a západem, usnadňovala setkání různých kultur, etnik, civilizací a náboženství, jež tady po staletí společně žily v míru. Rozvoj Bulharska – i ten ekonomický a občanský - vede nutně skrze uznání a docenění této jeho specifické charakteristiky. Kéž tato země, ohraničená veletokem Dunaje a břehy Černého moře, zůrodněná pokornou prací mnoha generací, otevřená kulturním a obchodním výměnám, integrovaná v Evropské unii a spojená solidními svazky s Ruskem a Tureckem, nabízí svým dětem budoucnost naděje.

Bůh ať žehná Bulharsku, uchová jej mírumilovným a pohostinným a obdaří prosperitou a štěstím!

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV