Rádio Vaticana

Otazníky na „synodální cestou“ německé církve

4.4.2019

Německo. Mezi německými biskupy se objevuje stále více kritických hlasů vůči tzv. „synodální cestě“, kterou si episkopát odhlasoval na svém jarním plenárním zasedání. Zasazena je do rámce odpovědi na jev sexuálního zneužívání nezletilých. Začít má již v září a prostřednictvím debat za účasti světských grémií a externích odborníků se chce zabývat otázkami jako je rozdělení moci v církvi, smysl celibátu a možnosti změn v ka tolické sexuální etice. Z Berlína telefonuje korespondent Vatikánského rozhlasu Tomasz Kycia:

„Již po zakončení plenárního zasedání episkopátu kardinál Reinhard Marx řekl, že navzdory bouřlivé a kontroverzní debatě biskupové ideu „synodální cesty“ jednohlasně schválili. Podle portálu kath.net se nicméně „někteří biskupové zdrželi hlasování“.

Kardinál Rainer Maria Woelki se vyjádřil kriticky o jednostranných reformách. V článku pro stránky Die Tagespost napsal, že „ti, kdo uvnitř církve i mimo ni energicky naléhají na zdobrovolnění celibátu, nový pohled na homosexualitu, kněžství žen a všeobecné akceptování mimomanželské sexuality zatím neodpověděli na otázku, proč u německých protestantů, kteří již toto všechno mají, není situace lepší.“ Kardinál Woelki konstatoval, že se příliš rychle zapomnělo na apel papeže Benedikta XVI. „na odsvětštění“ církve v Německu.

Na stránkách téhož deníku hájil kněžský celibát kolínský pomocný biskup Dominikus Schwaderlapp, a v deníku Aachener Zeitung cášský biskup Helmut Dieser přesvědčoval, že celibát není věcí donucení, nýbrž „charismatem, biblickou formou života a následování Ježíše.“

Pasovský biskup Stefan Oster v rozhovoru pro Passauer Neue Presse řekl, že „celibát je formou života, kterou si zvolil Ježíš a proto je velkým pokladem, za který stojí za to bojovat“, dodal nicméně, že nenáleží k pokladu víry a lze o něm diskutovat. Jinak je tomu s otázkou katolické sexuální etiky. Jak v citovaném rozhovoru, tak i v dlouhém textu na své internetové stránce zdůraznil, že tato otázka se týká celé všeobecné církve a nemohou o ní rozhodovat němečtí biskupové. Vyjádřil přesvědčení, že „papež Jan Pavel II. nám ve své Teologii těla představil učení odpovídají aktuálnímu poznání o člověku.“ Podle pasovského ordináře bychom se měli rovněž ptát, „proč to, co bylo dříve hříchem, nyní už hříchem není, a dokonce tomu lze žehnat.“

Dodává z Německa náš korespondent Tomasz Kycia.

Návrh řešit na německé půdě problémy celé církve kritizoval v otevřeném listu kardinálu Marxovi také katolický intelektuál George Weigel. „Církev v Německu, zemi mých předků, umírá. Připodobňování se liberálnímu protestantismu jí oživení nepřinese, protože je ve stavu agónie, konstatuje tento publicista a autor nejznámější biografie Jana Pavla II. v reakci na ohlášený synodální proces v Neměcku.

George Weigel připomíná, že podobnou cestou se před lety vydala anglikánská církev a dnešním výsledkem je naprostý rozklad. Americký intelektuál polemizuje také s útoky na kněžský celibát halený do boje se zenužíváním. Podle něj jde o projev cynismu. Kdyby měl být celibát důvodem zneužívání v církvi, museli bychom ve stejné logice konstatovat, že manželství je důvodem zneužívání v rodinách. Weigel připomíná, že protestantské komunity, v nichž celibát neexistuje, mají stejné problém se zneužíváním jako katolická církev.

Za stejně nepodložené považuje George Weigel tvrzení, že církev se zatím dostatečně nevěnovala významu sexuality v lidském životě. Znamená to snad – ptá se rétoricky – že Teologie těla od Jana Pavla II. nebyla ještě do němčiny přeložena? Patrně však přeložena byla, avšak je příliš obšírná a složitá na to, aby si ji němečtí katolíci mohlil vzít za svou – dodává s neomaleností anglického humoru George Weigel.

Podobnou smečí reaguje také na problémy, které mají dnes němečtí biskupové se sexuální etikou. Podle Weigela plynou z prostého faktu, že již mnoho let, přinejmenším od doby encykliky Humanae vitae, rezignovali na hlásání toho, co v této věci učí církev.

Johana Bronková