Rádio Vaticana

Bergoglio za diktatury zachránil víc lidí než známo

14.3.2019

Argentina/Itálie. Během argentinské vojenské diktatury pomohl jezuitský provinciál Jorge Bergoglio více lidem, než bylo dosud známo, píše argentinský politik a politolog Aldo Duzdevich v knize „Salvados por Francisco“ (Zachráněni Františkem), která byla v minulém týdnu představena v Římě.

Autor svazku líčí osudy pětadvaceti osob, kterým současný papež zachránil život. Při ověřování faktů shromáždil dosud neznámé dopisy, svědecké výpovědi někdejších seminaristů a jiný materiál. Z těchto podkladů zřetelně vyplývá, že Bergoglio v tehdejším úřadě provinciála argentinské jezuitské provincie skrýval za vlády vojenské junty (1976-1982) lidi různého politického a světonázorového přesvědčení a usnadňoval jim výjezd z Argentiny, uvedl Duzdevich pro španělský internetový portál Religion Digital.

„Je neuvěřitelné, že ze strany církve se mému pátrání dostala jen nepatrná podpora“, prohlašuje dále autor knihy v rozhovoru a potvrzuje, že někteří dotázaní na jeho otázky vůbec nereagovali. Duzdevich, který byl sice křesťansky vychován, se neoznačuje za praktikujícího katolíka a jak zdůrazňuje, nemá žádný vztah k církvi ani k papeži.

Ve své knize mimo jiné cituje italsko-argentinského novináře Alfreda Somozu, jemuž nynější papež pomohl k útěku: „Bergoglio nechtěl, aby se na něj pohlíželo jako na hrdinu, ale proti totalitě udělal, co mohl, a riskoval přitom život“, vypovídá jeden ze zachráněných. Informace získané Duzdevichem opětovně potvrzují, že očerňování kard. Bergoglia v souvislosti s údajným udáním jeho dvou jezuitských spolubratrů, Franze Jalicse a Orlanda Yoria, jsou zcela neopodstatněná.

Bergoglio nejenom oba jezuity neudal argentinské režimní policii, z čehož byl viněn, nýbrž naopak houževnatě usiloval o jejich propuštění, což se mu nakonec podařilo.

Ze čtyřiceti tehdejších odvedených, kteří byli napojeni na církev anebo na peronistické guerillové hnutí „Montonero“ (v němž se angažoval rovněž autor knihy), nikdo nepřežil, s jedinou výjimkou dvou zmíněných jezuitů, poukazuje Duzdevich a dodává: „Celkově bylo tehdy složité vysvětlit, proč někoho tajná policie odvedla, a ještě složitější objasnit, proč byl opět propuštěn“.

Jana Gruberová